2. Stanovení emisí CO2
V zařízeních na výrobu keramických výrobků pocházejí emise CO2 z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků:
a) z tradičních fosilních paliv pecí,
b) z alternativních fosilních paliv pecí,
c) ze spalování biomasy v pecích,
d) z kalcinace vápence/dolomitu a jiných uhličitanů obsažených v surovině,
e) z vápence a jiných uhličitanů použitých ke snižování množství látek znečišťujících ovzduší a jiného čištění spalin,
f) z fosilních přísad/přísad biomasy používaných k vytvoření pórovitosti, např. polystyrol, odpad z výroby papíru nebo piliny,
g) z fosilního organického materiálu v jílu a jiných surovinách.
2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem
2.1.1 Emise ze spalovacích procesů
Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu keramických výrobků se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.
2.1.2 Procesní emise
CO2 se uvolňuje během kalcinace surovin v peci a oxidace organického materiálu v jílu a přísadách a z neutralizace HF, HCl a SO2 ve spalinách vápencem nebo jinými uhličitany a z ostatních procesů čištění spalin. K emisím ze zařízení patří emise z rozkladu uhličitanů a oxidace organického materiálu v peci a také emise z čištění spalin. Zahrnují se do celkových emisí, ale vykazují se pokud možno odděleně. Použije se tento vzorec:
emise CO2celkem [t] = emise CO2vstupní materiál [t] + emise CO2čištění spalin [t]
2.1.2.1 CO2 ze vstupního materiálu
Emise CO2 z uhličitanů a uhlíku obsaženého v ostatních vstupních materiálech se vypočtou buď pomocí výpočetní metody založené na množství anorganického a organického uhlíku v surovinách, jako jsou např. různé uhličitany, obsah organických látek v jílu a v přísadách, přeměněné v procesu (výpočetní metoda A), nebo pomocí metodiky založené na obsahu alkalických oxidů ve vyrobené keramice (výpočetní metoda B). Obě tyto metody se považují za rovnocenné pro keramiku na bázi čištěných nebo syntetických jílů. Výpočetní metoda A se použije na keramické výrobky na bázi nezpracovaných jílů a jsou-li použity jíly nebo přísady s významným organickým obsahem.
Výpočetní metoda A: vstupy uhlíku
Výpočet je založen na vstupu organického a anorganického uhlíku obsaženého v každé z příslušných surovin, např. v různých druzích jílů, jílových směsí nebo přísad. Křemen/dinas, živec, kaolin a minerální talek obvykle nepředstavují významné zdroje uhlíku.
Aktivitní údaje, emisní faktory a konverzní faktory se vztáhnou na obvyklý stav materiálu, pokud možno na suchý stav.
Použije se tento výpočetní vzorec:
emise CO2 [t CO2] = Σ {údaje o činnostech * emisní faktor * konverzní faktor}
kde:
Konverzní faktor
Úroveň 1: Uhličitany a ostatní uhlík opouštějící pec v produktech se konzervativně pokládají za nulové za předpokladu úplné kalcinace a oxidace, což je vyjádřeno konverzním faktorem 1.
Úroveň 2: Uhličitany a uhlík opouštějící pec jsou zachyceny pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1 s tím, že hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů nebo jiného uhlíku. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12.
Výpočetní metoda B: oxidy kovů alkalických zemin
Emise CO2 z kalcinace se vypočte na základě množství vyrobených keramických výrobků a příslušných obsahů CaO, MgO a jiných alkalických oxidů (oxidů alkalických zemin) v keramických výrobcích (aktivitní údajeO VÝSTUP). Emisní faktor se koriguje pro již kalcinované Ca, Mg a další oxidy alkalických kovů či kovů alkalických zemin, které do pece vstupují (aktivitní údajeO VSTUP) například v alternativních palivech nebo surovinách s příslušným obsahem CaO nebo MgO. Použije se tento výpočetní vzorec:
emise CO2 [t CO2] = Σ{aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor}
kde:
a) Aktivitní údaje
Aktivitní údaje produktů se vztahují na hrubou výrobu včetně zmetkových produktů a skleněných střepů z pecí a tavby.
Úroveň 1: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.
Úroveň 2: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.
Úroveň 3: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
a) Aktivitní údaje
Tyto požadavky se použijí odděleně pro každou příslušnou surovinu obsahující uhlík jinou než paliva, např. jíl nebo přísady, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů.
Úroveň 1: Množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.
Úroveň 2: Čisté množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.
Úroveň 3: Čisté množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
b) Emisní faktor
Jeden agregovaný emisní faktor se vypočte na základě obsahu příslušných oxidů kovů, např. CaO, MgO a BaO v produktu, pomocí stechiometrických koeficientů uvedených v tabulce č. 10.
Tabulka č. 10: Stechiometrické koeficienty
| Oxid | Stechiometrické koeficienty | Poznámky |
|---|---|---|
| CaO | 0,785 [tuna CO2 na tunu oxidu] | |
| MgO | 1,092 [tuna CO2 na tunu oxidu] | |
| BaO | 0,287 [tuna CO2 na tunu oxidu] | |
| obecně: XY(O)Z | emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MO]} | X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MO = molekulová hmotnost O = 16 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo O = 1 |
Úroveň 1: Pro výpočet emisního faktoru se místo výsledku analýz použije konzervativní hodnota 0,12 tuny CaO (odpovídající 0,0942 tuny CO2) na tunu produktu.
Úroveň 2: Emisní faktor se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle nejlepší praxe v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směs produktů ze zařízení.
Úroveň 3: Složení produktů se stanoví podle § 12.
b) Emisní faktor
Pro každý zdrojový tok materiálu nebo přísady, tedy příslušnou směs suroviny nebo přísady, je možné použít jeden agregovaný emisní faktor, včetně organického a anorganického uhlíku („celkový uhlík (TC)“). Pro každý zdrojový tok lze alternativně použít dva různé emisní faktory pro „celkový anorganický uhlík (TIC)“ a „celkový organický uhlík (TOC)“. Případně se použijí stechiometrické koeficienty na převedení údajů o složení pro jednotlivé uhličitany, jak je uvedeno v tabulce č. 9. Podíl biomasy v přísadách, které nejsou považovány za čistou biomasu, se stanoví podle § 12.
Tabulka č. 9: Stechiometrické koeficienty
| Uhličitany | Stechiometrické koeficienty | |
|---|---|---|
| CaCO3 | 0,440 [t CO2/t CaCO3] | |
| MgCO3 | 0,522 [t CO2/t MgCO3] | |
| BaCO3 | 0,223 [t CO2/t BaCO3] | |
| Obecně: XY(CO3)Z | emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MCO32-]} | X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MCO3 = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo CO32- = 1 |
Úroveň 1: Pro výpočet emisního faktoru se místo výsledků analýz použije konzervativní hodnota 0,2 tuny CaCO3 (odpovídající 0,0942 tuny CO2) na tunu suchého jílu.
Úroveň 2: Emisní faktor pro každý zdrojový tok materiálu nebo přísady se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle nejlepší praxe v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směs produktů ze zařízení.
Úroveň 3: Složení příslušných surovin se stanoví podle § 12.
c) Konverzní faktor
Úroveň 1: Příslušné oxidy v surovinách se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se, že veškeré Ca, Mg, Ba a ostatní příslušné oxidy alkalických kovů v produktu pocházejí ze surovin obsahujících uhličitany, což je vyjádřeno konverzními faktory o hodnotě 1.
Úroveň 2: Příslušné oxidy v surovinách jsou vyjádřeny pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1 s tím, že hodnota 0 odpovídá veškerému obsahu příslušného oxidu, který je již v surovině. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12.
2.1.2.2 CO2 z vápence použitého ke snižování množství látek znečišťujících ovzduší a z čištění ostatních spalin
CO2 z vápence použitého ke snižování znečišťujících látek ovzduší a z čištění ostatních spalin se vypočte na základě množství vstupu CaCO3 nebo jiného uhličitanu. Musí se vyloučit dvojí započtení v důsledku použitého recyklovaného vápence jako suroviny ve stejném zařízení.
Použije se tento výpočetní vzorec:
emise CO2 [t CO2] = aktivitní údaje * emisní faktor, kde:
a) Aktivitní údaje
Úroveň 1: Množství [t] suchého CaCO3 spotřebovaného během sledovaného období, stanovené provozovatelem nebo jeho dodavatelem pomocí vážení s maximální nejistotou měření menší než ±7,5.
b) Emisní faktor
Úroveň 1: Stechiometrické koeficienty CaCO3 podle tabulky č. 9.
2.2 Stanovení emisí CO2 měřením
Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.