(1) Soudci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů a náhrada prokazatelně vynaložených jízdních výdajů a výdajů za ubytování při cestě do místa výkonu funkce v zahraničí a zpět.

(2) Soud, k němuž byl soudce přidělen nebo přeložen k výkonu funkce soudce (dále jen „soud“), může poskytovat soudci i náhradu

a) zvýšených vybavovacích výdajů,

b) jízdních výdajů a výdajů za ubytování, nejde-li o výdaje podle odstavce 1,

c) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.