Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích
§ 2
<var>Čl. II</var>
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 280/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 22/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 139/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb. a zákona č. 457/2008 Sb., se mění takto:
1. V § 22 odst. 3 se písmeno j) zrušuje.
2. V § 22 se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7) Schvalování smluv podle odstavců 3, 4 a 5 nevyžadují smlouvy uzavírané Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových15a).“.
§ 3
<var>Čl. III</var>
Pokud platnost právního úkonu byla podle zákona č. 219/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, podmíněna schválením příslušným ministerstvem, toto schválení nebylo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona poskytnuto a tato podmínka dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bez náhrady zanikla, je týmž dnem tento právní úkon platně učiněn, nebrání-li jeho platnosti jiná právní skutečnost.“.