POSTUP PŘI OVĚŘENÍ ZNALOSTI ČESKÉHO JAZYKA

(1) Schopnost vyjadřovat se v českém jazyce ověřuje ministerstvo

(2) Ministerstvo od ověření znalosti českého jazyka pohovorem upustí, pokud uchazeč předloží doklady uvedené v odstavci 1 písm. a), b) nebo c). O tomto úkonu bude proveden záznam do spisu.

(3) Znalost českého jazyka ověřuje komise jmenovaná ministerstvem, která má nejméně 3 členy, z nichž nejméně 1 člen má odbornou způsobilost k výkonu daného nelékařského zdravotnického povolání a nejméně 1 člen je zástupce ministerstva. Členové komise zvolí předsedu, který řídí jednání komise a odpovídá za její činnost. Pokud se nepodaří zvolit předsedu ani při druhé volbě, určí se losem.

(4) O výsledku ověření rozhoduje komise hlasováním. V případě nerozhodného výsledku hlasování rozhoduje hlas předsedy komise.

(1) Znalost českého jazyka se ověřuje v rozsahu nezbytně nutném pro výkon daného povolání. Uchazeč prokáže schopnost odborně se vyjadřovat a komunikovat v českém jazyce, a to formou četby odborného textu v českém jazyce, reprodukce obsahu přečteného textu, rozhovoru s fiktivním pacientem, popřípadě s osobou, která je způsobilá k výkonu daného nelékařského zdravotnického povolání, a písemného záznamu vztahujícího se k výkonu příslušného zdravotnického povolání⁶).

(2) Před zahájením ověření znalosti českého jazyka uchazeč prokáže svoji totožnost před komisí a o předložení dokladu totožnosti se provede záznam do protokolu.

(3) Komise celkově zhodnotí uchazečovy znalosti českého jazyka prospěl nebo neprospěl a provede o tom záznam do protokolu o ověření znalosti českého jazyka. Do protokolu o ověření znalosti českého jazyka se provádí záznam o obsahu pohovoru.

(1) Tato část se vztahuje na ověřování znalosti českého jazyka v případě, že uchazeč podal žádost uvedenou v § 81 odst. 4 větě třetí zákona, žádost uvedenou v § 85a odst. 1 zákona nebo, jde-li o případ uvedený v § 85 odst. 6 zákona a žadatel splňuje minimální požadavky podle právního předpisu upravujícího minimální požadavky na vzdělání k získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, žádost uvedenou v § 85b odst. 1 zákona.

(2) Tato část se dále vztahuje na ověřování schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce v případě, že jde o osoby uvedené v § 86 odst. 1 zákona, nejde-li o případ podle § 86 odst. 2 zákona.

a) posouzením dokladu o jazykové zkoušce z českého nebo slovenského jazyka,

b) posouzením vzdělání absolvovaného v českém nebo slovenském jazyce,

c) posouzením jiných žadatelem doložených skutečností prokazujících znalost českého jazyka v rozsahu nezbytně nutném k výkonu příslušného zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, nebo

d) pohovorem.