§ 170
Zástavní právo
(1) Správce daně může zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně za podmínek stanovených občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak. K ujednání dlužníka a věřitele podle občanského zákoníku, které vylučuje postoupení pohledávky jinému, se přitom nepřihlíží.
(2) Rozhodnutí o zřízení zástavního práva obsahuje ve výroku kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 výši daně zajištěné zástavním právem a označení zástavy.
(3) Správce daně může rozhodnout o zřízení zástavního práva k majetku vlastníka, odlišného od daňového subjektu, jehož nedoplatek je zajišťován, a to na základě předchozího písemného souhlasu vlastníka s úředně ověřeným podpisem.
(4) Zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva daňovému subjektu nebo osobě podle odstavce 3. Správce daně bezodkladně po vzniku zástavního práva
a) doručí rozhodnutí o zřízení zástavního práva tomu, kdo vede veřejný seznam nebo rejstřík, je-li zástavou majetek, o kterém je veden tento veřejný seznam nebo rejstřík, nebo
b) podá návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí a návrh na zápis poznámek podle odstavce 6, je-li zástavou nemovitá věc, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí.
(5) Zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně zaniká rovněž právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně ruší zástavní právo. O zániku zástavního práva z důvodů stanovených občanským zákoníkem vyrozumí správce daně daňový subjekt a vlastníka zástavy. Je-li zástavou nemovitá věc, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, podá správce daně návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a návrh na výmaz poznámek podle odstavce 6.
(6) Je-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím správce daně, hledí se na toto právo tak, jako by se vlastník zástavy zavázal, že
a) zástavním právem zapsaným ve výhodnějším pořadí nezajistí nový dluh; tato skutečnost se zapíše do příslušného veřejného seznamu nebo rejstříku, nebo
b) neumožní zápis nového zástavního práva namísto starého zástavního práva zapsaného ve výhodnějším pořadí než zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně; tato skutečnost se zapíše do příslušného veřejného seznamu nebo rejstříku.