19. Za § 29 se vkládají nové § 29a až 29c, které včetně poznámky pod čarou č. 6i znějí:
㤠29a
K uzavření smlouvy, na jejímž základě dojde k převzetí dluhů⁶ⁱ) banky v nucené správě jinou bankou nebo pobočkou zahraniční banky,
a) se nevyžaduje souhlas věřitelů,
b) je třeba předchozí souhlas České národní banky; Česká národní banka souhlas udělí pouze za předpokladu, že osoba přebírající dluhy zabezpečí řádné a plynulé pokračování klientských vztahů souvisejících s převzatými dluhy.
(1) Prodává-li banka v nucené správě podnik banky, kupní cena musí být stanovena jako výsledek ocenění podniku a souvisejících práv a závazků, vypracovaného podle stavu ke dni nabytí účinnosti smlouvy o prodeji podniku (dále jen „ocenění“).
(2) Ocenění musí být zpracováno nestranně, úplně, bez zbytečného odkladu od zadání ocenění, s odbornou péčí a v souladu s obecně uznávanými způsoby oceňování podniků a jiného majetku.
(3) Při ocenění se nepřihlíží ke státním zárukám nebo jiným plošným zajištěním závazků banky v nucené správě, poskytnutým třetími osobami za účelem zachování její bezpečnosti a stability. Stejně tak se nepřihlíží k pojištění pohledávek z vkladů podle tohoto zákona a záručnímu systému vztahujícímu se na majetek zákazníků obchodníka s cennými papíry podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu. Jakékoliv úvěry poskytnuté Českou republikou nebo Českou národní bankou se považují pro účely ocenění za splatné.
(4) Ke kupní ceně se přičte úrok obvyklý za dobu ode dne nabytí účinnosti smlouvy o prodeji podniku do dne splatnosti kupní ceny. Pokud výsledkem ocenění není kladná hodnota, poskytne se prodávajícímu kupní cena ve výši 1 Kč.
(5) Banka v nucené správě, kupující a další osoby, které mají u sebe věci a dokumentaci nebo disponují informacemi potřebnými k řádnému vypracování ocenění, jsou povinni je za tím účelem osobě, která vypracuje ocenění podniku banky (dále jen „oceňovatel“), poskytnout. Za porušení této povinnosti může Česká národní banka uložit povinné osobě, která není bankou nebo pobočkou zahraniční banky, pokutu do výše 1 000 000 Kč, a to i opakovaně.
(1) Oceňovatele jmenuje Česká národní banka. Účastníky řízení o jmenování oceňovatele jsou osoba, která má být jmenována oceňovatelem, banka v nucené správě a nabyvatel podniku.
(2) Oceňovatelem může být jmenována osoba, která má zkušenosti a znalosti v oblasti oceňování podniků finančních institucí, má dostatečné předpoklady pro vypracování řádného a nezávislého ocenění podniku banky v nucené správě a se svým jmenováním souhlasí.
(3) Oceňovatelem nesmí být osoba, která má zvláštní vztah k bance, která je nebo v posledních 5 letech byla auditorem banky nebo která neskýtá záruky nestrannosti ocenění.
(4) Osoba, která má být jmenována oceňovatelem, je povinna upozornit Českou národní banku bez zbytečného odkladu na skutečnosti, které by podle jejího názoru mohly vést k pochybnostem o její nestrannosti. Tuto povinnost má též oceňovatel, zjistí-li tyto skutečnosti v průběhu výkonu funkce.
(5) Česká národní banka stanoví odměnu oceňovatele nebo způsob jejího určení, jakož i její splatnost. Odměna oceňovatele je nákladem spojeným s výkonem nucené správy podle § 27 odst. 2 a zahrnuje též nutné výdaje oceňovatele. Pokud majetek banky nepostačuje k uhrazení odměny nebo její části, poskytne oceňovateli odměnu nebo tuto její část Česká národní banka, které tím vzniká nárok vůči bance v nucené správě na její uhrazení.
(6) Česká národní banka může oceňovatele odvolat, pokud oceňovatel porušuje závažným způsobem povinnosti stanovené tímto zákonem, a jmenovat oceňovatele nového. Ze stejného důvodu může Česká národní banka snížit odměnu oceňovatele. Ze závažných důvodů může Česká národní banka oceňovatele odvolat též na jeho žádost. Podaný rozklad nemá odkladný účinek.
(7) Odvolaný oceňovatel je povinen poskytnout nově jmenovanému oceňovateli veškerou součinnost ke splnění jeho úkolu. Za porušení této povinnosti mu Česká národní banka může uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč, a to i opakovaně.
(8) Ustanovení § 29b a 29c se použijí při prodeji části podniku obdobně.
⁶ⁱ) § 531 odst. 1 občanského zákoníku.“.