13. Ústavní soud při posuzování ústavnosti napadeného ustanovení zejména zjistil, že podstata věci je v zásadě totožná s případem řešeným nálezem Ústavního soudu dne 20. 5. 2008 pod sp. zn. Pl. ÚS 12/07 (vyhlášen pod č. 355/2008 Sb.). Tehdy Ústavní soud v uvedeném nálezu vyslovil, že ustanovení § 23 písm. b) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., bylo v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Protokol“). V ustanovení § 23 písm. b) zákona o cestovních dokladech ve znění platném a účinném do 31. prosince 2004 se uvádělo, že „vydání cestovního dokladu se odepře nebo vydaný cestovní doklad se odejme na žádost orgánu činného v trestním řízení občanovi, proti kterému je vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin“. Změna spočívající – od účinnosti zákona č. 559/2004 Sb. – v možnosti odejmout nebo odepřít vydání cestovního dokladu jen tehdy, je-li proti občanovi vedeno trestní stíhání pro trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody nejméně na 3 léta, není takového charakteru, aby ústavní konformitu zkoumaného ustanovení založila.