14. Ústavnímu soudu proto nezbývá než zopakovat, že svoboda pohybu, zaručená čl. 14 Listiny základních práv a svobod, je jedním ze základních lidských práv a podle čl. 4 Ústavy České republiky je pod ochranou soudní moci. Práv plynoucích ze svobody pohybu se lze domáhat přímo, bezprostředně, nikoliv jen prostřednictvím zákonů, které by toto ustanovení prováděly. Ústavní záruky však nejsou neomezené; svoboda pohybu je limitována ústavními mezemi. Obecně lze tato omezení shrnout tak, že musí být stanovena zákonem z důvodů taxativně uvedených v odstavci 3 článku 14 Listiny základních práv a svobod, a to tehdy, „je-li to nevyhnutelné“. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v Protokolu č. 4 zaručuje svobodu pohybu občanům příslušného státu a cizincům odlišným způsobem (srov. „kdo se právoplatně zdržuje“) a její omezení stanoví jen pro případy stanovené v čl. 2 odst. 3 Protokolu za podmínky, „je-li to nezbytné v demokratické společnosti“. Žádné jiné limity Listina základních práv a svobod či Protokol nestanoví; proto je třeba svobodu pohybu chápat jako právo, které zahrnuje nejen právo volně se pohybovat a usazovat kdekoliv na území České republiky, ale i právo svobodně vycestovat do zahraničí a vrátit se zpět.