19. Ústavní soud v uvedeném nálezu dovodil, že napadené ustanovení zákona o cestovních dokladech neposkytuje správnímu orgánu rozhodujícímu o odnětí cestovního dokladu k žádosti orgánu činného v trestním řízení jakoukoliv možnost úvahy v rámci podmínky nevyhnutelnosti či nezbytnosti takového zásahu v demokratické společnosti, neboť byl-li splněn zákonný důvod – žádost orgánu činného v trestním řízení, který vedl proti dotčené osobě trestní stíhání pro předmětný trestný čin – nemá správní orgán vůbec žádný prostor k správnímu uvážení o nezbytnosti či přiměřenosti takového opatření a cestovní doklad odejmout musí. Dodal, že z ústavněprávního hlediska není klíčové, zda pravomocí uvážit nevyhnutelnost či nezbytnost použití prostředku, jímž dochází k omezení základního práva či svobody jednotlivce v zájmu ochrany jiné ústavně chráněné hodnoty, je nadán ten či onen orgán veřejné moci (správní orgán pasový nebo orgán činný v trestním řízení); rozhodné je, že jeho rozhodnutí nesmí být vyňato z efektivní soudní kontroly. Napadené ustanovení zákona o cestovních dokladech však správnímu orgánu žádnou možnost úvahy neposkytuje, což ve svých důsledcích výrazně limituje možnosti jeho přezkumu správním soudem. Oprávnění odepřít vydání cestovního dokladu či odejmout cestovní doklad, stanovené zákonem a ospravedlněné odůvodněným veřejným zájmem (legitimním cílem), sice může být v konkrétním případě nevyhnutelným (nezbytným) opatřením; rozhodnutí o takovém opatření nemůže však být vyňato ze skutečné soudní ochrany a nahrazeno soudní ochranou jen iluzorní.