3. V § 36 odstavec 4 zní:
„(4) Obviněný musí mít obhájce též
a) v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému,
b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního,
c) má-li se vyjádřit k tomu, zda se vzdává práva na uplatnění zásady speciality v řízení po vydání z cizího státu,
d) v řízení o vydání do cizího státu nebo o předání do jiného členského státu Evropské unie,
e) v řízení o dalším předání do jiného členského státu Evropské unie, nebo
f) v řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí, v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a plněních, kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta, a v řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o propadnutí nebo zabrání majetku.“.