Část III

1. Příprava laboratorního vzorku
Je-li souhrnný vzorek větší, než je nezbytné pro vytvoření laboratorního vzorku, rozdělí se tak, aby vznikla reprezentativní část. Lze při tom použít vzorkovací zařízení, čtvrcení nebo jiný vhodný postup zmenšování vzorku, avšak čerstvé rostlinné produkty nesmějí být krájeny ani děleny. Podle potřeby se v této fázi odeberou nebo připraví duplikátní laboratorní vzorky podle výše popsaného postupu.

2. Balení a přeprava laboratorních vzorků
Laboratorní vzorek musí být uložen do čisté inertní nádoby, která zajistí dostatečnou ochranu před kontaminací, poškozením nebo únikem vzorku. Nádoba musí být zapečetěna, bezpečně označena a musí k ní být přiložen protokol o odběru vzorku. Použije-li se čárový kód, doporučuje se uvést rovněž alfanumerické informace. Vzorek musí být dodán do laboratoře co nejdříve. Při přepravě nesmí dojít ke znehodnocení vzorku (např. čerstvé vzorky musí být udržovány v chladu).

3. Příprava zkušebního vzorku
Laboratornímu vzorku se přidělí zvláštní kód, který se spolu s datem doručení vzorku a údajem o velikosti vzorku uvede do protokolu o odběru vzorku. Část produktu, který má být analyzován²⁾, tj. zkušební vzorek, je nutno oddělit co nejdříve.

4. Příprava a skladování zkušební dávky
Zkušební vzorek se podle potřeby rozmělní a dobře promísí, aby bylo možné odebrat reprezentativní zkušební dávky. Velikost zkušebních dávek je určena analytickou metodou a účinností promísení. Metody rozmělnění a promísení musejí být zaznamenány a nesmějí mít vliv na rezidua přítomná ve zkušebním vzorku. V případě potřeby se zkušební vzorek zpracovává za zvláštních podmínek, např. při teplotě nižší než 0 °C, aby byly minimalizovány nepříznivé účinky. Pokud by zpracování mohlo nepříznivě ovlivnit rezidua a nejsou-li k dispozici použitelné alternativní postupy, může zkušební dávka sestávat z celých kusů nebo částí odebraných z celých kusů. Je pravděpodobné, že taková zkušební dávka, která se skládá z malého počtu dílčích vzorků nebo částí, není příliš reprezentativní pro zkušební vzorek, a proto je nutné analyzovat dostatečný počet duplikátních zkušebních dávek, aby bylo možné určit stupeň nejistoty průměrné hodnoty. Mají-li být zkušební dávky před analýzou skladovány, je třeba, aby způsob a délka skladování neměly vliv na množství přítomných reziduí. Pro opakovanou nebo potvrzující analýzu se podle potřeby odeberou další zkušební dávky.

5. Kritéria kontroly dodržení limitů
Výsledky analýzy se získávají z jednoho nebo více laboratorních vzorků odebraných z partie a obdržených ve stavu způsobilém k provedení analýzy. Výsledky musí být podloženy přijatelnými údaji o kontrole jakosti³⁾. Pokud se zjistí, že určité reziduum překračuje maximální limit reziduí (dále jen „MLR“), je nutné potvrdit jeho identitu a ověřit koncentraci analýzou jedné nebo několika dalších zkušebních dávek získaných z původního laboratorního vzorku. MLR se vztahuje na souhrnný vzorek.
Partie splňuje MLR, jestliže výsledek nebo výsledky analýzy nepřekračují tento MLR.
Pokud výsledky pro souhrnný vzorek překračují MLR, musí být při rozhodnutí o odmítnutí partie zohledněny následující skutečnosti:
Vysvětlivky:
²⁾ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS.
³⁾ Postupy řízení jakosti analýzy reziduí pesticidů. Dokument SANCO/3103/2000; změny lze nalézt na internetové stránce Komise.

a) výsledky získané z jednoho nebo více laboratorních vzorků a

b) správnost a přesnost analýzy vyplývající z podpůrných údajů o kontrole jakosti.