52. Z textu ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., jednoznačně vyplývá, že po přijetí napadeného ustanovení soudy v zákonem stanovených případech již nepřezkoumávají hmotněprávní předpoklady návrhů na zápis, ale pouze předpoklady formální, přesně definované zákonem, a jde tak o činnost převážně registrační. K celé věci považuje Ústavní soud za nezbytné uvést, že dle stávající právní úpravy subjekty podávající návrh na zápis do rejstříku (dále jen „účastníci“) platí notáři odměnu za sepsání notářského zápisu (vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších předpisů). Rovněž mají uloženu povinnost zaplatit i příslušný soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve věcech obchodního rejstříku (zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Jedná se tak o placené úkony, bez jejichž splnění nemůže být zápis do rejstříku proveden. Účastníci pak legitimně očekávají, že pokud jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky k provedení zápisu, včetně připojení příslušného notářského zápisu osvědčujícího soulad usnesení valné hromady s příslušnými právními předpisy, nelze mít pochyb, že stanovené podmínky k provedení zápisu byly splněny a zápis do rejstříku může být proveden.