56. Z hlediska třetího kritéria, tedy kritéria přiměřenosti (v užším smyslu), Ústavní soud neshledal, že by napadené ustanovení § 200da odst. 3 o. s. ř., ve znění zákona č. 216/2005 Sb., v porovnání s jinými opatřeními umožňujícími dosáhnout stejného cíle, neústavním postupem omezovalo právo navrhovatele či účastníků rejstříkového řízení na spravedlivý proces či bylo v rozporu se zásadou nezávislosti soudů. Zákonodárce měl samozřejmě prostor k úvaze, zda zakotví přímý zápis do obchodního rejstříku, a byl přitom povinen dbát na to, aby zvolený postup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti. Ústavní soud uznává, že rekodifikace občanského soudního řádu zákonem č. 216/2005 Sb. znamenala podstatné změny v pojetí vedení obchodního rejstříku, tyto změny ve vztahu k napadenému ustanovení však nejsou v žádném případě v rozporu s přiměřeností použitých prostředků. Podle ustálené judikatury Evropského soudu není smyslem čl. 6 odst. 1 Úmluvy vytvořit nová hmotná práva postrádající zákonný podklad v daném státě, nýbrž poskytnout procesní ochranu právům přiznaným vnitrostátním právem, přičemž tento článek sám o sobě nezajišťuje právům a závazkům zajišťovaným právním řádem smluvních států žádný konkrétní věcný obsah.