8. V replice ze dne 21. října 2008 k vyjádření účastníků řízení navrhovatel nesouhlasil s názorem nastíněným Senátem Parlamentu České republiky, dle něhož ve věci již bylo rozhodnuto, a že pro tuto překážku by Ústavní soud měl návrh odmítnout. Po stručné chronologii řízení o návrhu na zrušení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, původně vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 24/07, ze kterého byla rozhodnutím pléna Ústavního soudu vyloučena k samostatnému projednání část návrhů vedená pod sp. zn. Pl. ÚS 2/08, navrhovatel upozornil, že svým návrhem využil práva vstoupit do tohoto řízení jako vedlejší účastník (§ 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Poté, co s ním v řízení sp. zn. Pl. ÚS 2/08 nebylo jednáno, navrhovatel dospěl k závěru, že jeho návrh bude projednán samostatně, čemuž nasvědčuje i odůvodnění nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/08, odst. 67, ve kterém Ústavní soud poukázal na zásadu vázanosti petitem návrhu na zrušení právního předpisu a dovodil, že některé ze zákonů upravující nároky různých kategorií zaměstnanců vyjmenovaných v částech 27 až 35 zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů nebyly návrhem napadeny, a proto je Ústavní soud nemohl zrušit. Navrhovatel má tedy za to, že procesní postup Ústavního soudu nasvědčuje tomu, že předmětná ustanovení dosud Ústavní soud nepřezkoumával, a že překážka věci rozsouzené tudíž není v projednávané věci dána.