7. Navrhovatelky namítají ve vztahu k napadeným ustanovením insolvenčního zákona, že nesprávné přihlášení, resp. uznání (nepopření) konkrétních pohledávek určitých jiných věřitelů v insolvenčním řízení insolvenčním správcem značí v důsledku zkrácení uspokojení jejich pohledávek, tedy dotčení jejich práv, především práva vlastnického. Rozhodnutí insolvenčního správce o uznání nebo popření pohledávek totiž určuje závazně právo věřitele na jeho poměrné uspokojení v rámci insolvenčního řízení (včetně dalších důsledků). V případě uznání pohledávky věřitele se tedy důsledně vzato rozhoduje (mimo jiné) o výši (poměrného) uspokojení ostatních přihlášených věřitelů, jejichž pohledávky si vzájemně konkurují. Pokud insolvenční správce nepopře sporné pohledávky, nedá ostatním věřitelům možnost, aby skutečná pravost, výše a zajištění pohledávek byly zjištěny před nezávislým a nestranným soudem, a není tak naplněn požadavek základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Postavení insolvenčního správce, tak jak je upraveno insolvenčním zákonem, rozhodně nelze stavět naroveň nezávislého a nestranného soudního orgánu, jak jej předpokládá čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Základními atributy nezávislosti a nestrannosti soudního orgánu je zejména neodvolatelnost, nepřeložitelnost a ustanovení do funkce bez časového omezení. Insolvenční správce dále nesplňuje atributy nesesaditelnosti, neboť podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona je odvolatelný, a to na základě hlasováni většiny všech přihlášených věřitelů počítané podle výše pohledávek. Vzhledem k tomu, že popřením pohledávky jiného věřitele chrání věřitel současně své majetkové - a tudíž základní - právo, porušují napadená ustanovení i čl. 4 Ústavy, čl. 13 Úmluvy, a též čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Důvodem přijetí napadených ustanovení patrně bylo zneužívání popěrného práva některými věřiteli a snaha maximálně zrychlit insolvenční řízení. Tento jistě legitimní cíl však musí být v souladu s principem proporcionality (přiměřenosti), který je vyjádřen v čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož pří omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Napadená ustanovení dle přesvědčení navrhovatelek zcela vybočila z mezí přiměřenosti, neboť princip rychlosti nepřiměřeně upřednostnila před principem ochrany majetkových práv věřitelů. Evropský soud pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) vždy v těchto otázkách zdůrazňuje zásadu spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem společenství (i společnosti) a právem jednotlivce na ochranu majetku a v této souvislosti vždy zkoumá, zda zásahy státu do majetkových práv jednotlivce nejsou pro něho přílišným a nepřiměřeným břemenem.