8. V doplnění návrhu uvedla navrhovatelka RWE Energie, a. s., zejména, že absence popěrného práva a současná podoba insolvenčního zákona konvenuje zájmům velkých a z podstaty jejich podnikání vždy zajištěných věřitelů - bank, a poškozuje tak ostatní nezajištěné věřitele, jejichž míra uspokojení se dle nového insolvenčního zákona oproti dříve aplikovanému zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, údajně (a zcela neodůvodněně) snížila z průměrných 9 na 4 % (údaje jsou neověřené). Je veřejným tajemstvím mezi insolvenčními správci, že pohledávky bank v České republice není třeba podrobovat důkladnému přezkumu, neboť panuje silné přesvědčení, že banky zastoupené renomovanými právními kancelářemi chyby při vzniku, správě a vymáhání svých pohledávek zkrátka nedělají. Zákonné požadavky na osobu insolvenčního správce ani možnost domáhat se ex post vůči insolvenčnímu správci náhrady škody nemohou být vnímány jako adekvátní opatření vyvažující odepření věřitelského popěrného práva. Podle čl. 13 Úmluvy a ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva ovšem není institut náhrady škody považován za účinný právní prostředek nápravy nesprávného rozhodnutí před národním orgánem, nejde o opravný prostředek, který by byl skutečně účinný a efektivní, je schopen toliko napravovat (či zmírňovat) nepříznivé důsledky vadného rozhodnutí v rámci majetkové sféry poškozeného. Lze si jen těžko představit, že by se poškozený věřitel v poplatkově nákladných řízeních v systému současné české justice byl schopen v přijatelné době efektivně domoci na insolvenčním správci náhrady škody v řádech stovek milionů korun, která mu vznikla v důsledku vadného přezkumu pohledávek insolvenčním správcem.