14. Současně ale senát Ústavního soudu uvedl, že předmětná skutečnost nastala uplatněním celého ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině. Pokud by totiž došlo pouze k vytrhnutí lhůty k popření otcovství ve slovech „do šesti měsíců“, jak navrhuje stěžovatel, tak by v případě vyhovění tomuto návrhu Ústavní soud vlastně vytvořil zcela novou zákonnou normu stanovující, že manžel matky dítěte může popřít otcovství k dítěti kdykoliv, čímž by došlo ke kolizi se základními právy dítěte na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy, čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, resp. se široce pojímaným zájmem dítěte, jehož sledování musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, resp. s garancí zvláštní ochrany dětí a mladistvých podle čl. 32 odst. 1 Listiny.