31. Ústavní soud se přímo touto otázkou dosud nezabýval. Ve své rozhodovací praxi byl konfrontován především s ústavními stížnostmi stěžovatelů, jež směřovaly proti vyrozumění nejvyššího státního zástupce o tom, že jejich podnět k podání žaloby na popření otcovství ve smyslu § 62 zákona o rodině se odkládá. V této souvislosti Ústavní soud opakovaně uvedl s poukazem na výše uvedená rozhodnutí Evropského soudu, že „stávající právní stav, kdy manžel má právo popřít otcovství jen ve lhůtě šesti měsíců od narození dítěte ... a kdy Nejvyšší státní zastupitelství odmítne zmíněnou žalobu podat, může za určitých okolností kolidovat zejména s čl. 8 Úmluvy ... a samozřejmě také se základními právy a svobodami zaručenými ústavním pořádkem ...“ (usnesení sp. zn. III. ÚS 289/07 ze dne 26. dubna 2007, usnesení sp. zn. III. ÚS 1506/07 ze dne 17. ledna 2008). Zároveň přitom Ústavní soud apeloval na Nejvyšší státní zastupitelství, aby při rozhodování o tom, zda žalobu podle § 62 zákona o rodině podá či nikoliv, vzalo v úvahu rozhodovací činnost Evropského soudu při výkladu čl. 8 Úmluvy.