32. Podle něj mají smluvní státy nejen povinnost chránit jednotlivce před svévolnými činy veřejných úřadů, nýbrž i pozitivní povinnost zajistit účinné respektování soukromého a rodinného života. To může znamenat i povinnost přijmout opatření, která se dotýkají právních vztahů mezi jednotlivci (srov. rozsudek Mikulić proti Chorvatsku, citovaný v bodu 10, bod 57, a další tam citovaná rozhodnutí). Přitom je nutno brát ohled na spravedlivou rovnováhu, které musí být dosaženo mezi konkurujícími si zájmy jednotlivce a společnosti jako celku. V obou případech má stát určitou míru uvážení (srov. rozsudek Mikulić proti Chorvatsku, citovaný v bodu 10, bod 58, a další tam citovaná rozhodnutí). Limity tohoto uvážení naznačuje další judikatura Evropského soudu.