35. Posledně uvedená rozhodnutí Evropského soudu pak Ústavní soud promítl i do posuzování ústavních stížností směřujících proti postupu nejvyššího státního zástupce. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 2058/07 ze dne 27. 3. 2008 (U 3/48 SbNU 977) Ústavní soud uvedl, že »z obsahu podané ústavní stížnosti se přitom jednoznačně podává, že stěžovatel měl vážné pochybnosti o svém otcovství již v průběhu lhůty, ve které mohl své popěrné právo podáním žaloby realizovat; pokud by takové pochybnosti nepojal, zajisté by neměl žádný důvod verifikovat je pomocí jím vyžádaného testu DNA. Pak však jeví se stěžovatelovo ignorování lhůty k podání žaloby (a to ať už pro její neznalost nebo pro jiné důvody) postupem - lépe řečeno „nepostupem“ – vedoucím k důsledku pro stěžovatele vyjádřitelnému prastarou, již Iustinianem formulovanou zásadou: „vigilantibus, non dormientibus iura subveniunt“ – „právo pomáhá bdělým, ne spícím“. Prvotně tedy nikoliv sdělení Nejvyššího státního zastupitelství adresované stěžovateli po uplynutí zákonné popěrné lhůty, ale stěžovatelem samotným navozená situace přivodila – pro jeho žalobní nečinnost – stav, kdy vskutku bylo by možno jej obecně nahlédnout jako rozporný se základním právem na respektování soukromého života«.