1. Ústavnímu soudu byl dne 3. 7. 2009 doručen návrh Vrchního soudu v Olomouci na zrušení části ustanovení § 399 v odstavci 2 části věty druhé za středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Napadené ustanovení konstruuje právní fikci zpětvzetí návrhu na oddlužení v případě, že se dlužník bez omluvy nedostaví na schůzi věřitelů svolanou k projednání způsobu oddlužení a k hlasování o jeho přijetí nebo jeho omluvu neshledá insolvenční soud důvodnou. Na toto ustanovení dále navazuje § 394 odst. 2 insolvenčního zákona, dle něhož vezme insolvenční soud zpětvzetí návrhu na vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala, dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru, a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona, dle něhož je důsledkem zpětvzetí návrhu na oddlužení řešení úpadku dlužníka konkursem. Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 42/08 ze dne 21. 4. 2009 zrušil část ustanovení § 394 v odstavci 2 části věty za středníkem, které znělo: „odvolání proti němu není přípustné“. Tento nález byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 9. 6. 2009 pod č. 163/2009 Sb.