3. Navrhovatel se obrací na Ústavní soud s návrhem na zrušení napadeného ustanovení § 89 věty druhé exekučního řádu proto, že dle jeho názoru je toto ustanovení v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle navrhovatele je porušeno toto právo ve vztahu k oprávněnému, přičemž by mělo být na státu, aby zajistil vymahatelnost práva, a to aniž by oprávněný předem musel zvažovat, zda exekuce bude či nebude bezvýsledná. Napadenou právní úpravou jsou náklady nedůvodně přenášeny na oprávněného, přičemž se nehledí na to, že dle judikatury soudní exekutor je osobou „obdobného charakteru podnikatele podle obchodního zákoníku“. Navrhovatel uvádí, že riziko nevymožení pohledávky by mělo být na exekutorovi, a porovnává úpravu exekučního řádu s úpravou v občanském soudním řádu, kde se dle něho v případě bezvýslednosti rozhoduje podle procesního zavinění. Novelizovaným ustanovením tak nebyla respektována judikatura soudů, která „nepochybně byla v souladu s ústavností“.