(1) Rozhodnutí nebo jiný úkon soudu nebo správního orgánu, který se dotýká práv třetích osob a byl učiněn za účelem udržení nebo ozdravení finanční situace poskytovatele nebo příjemce, popřípadě zákazu nebo omezení provedení určitých obchodů nebo převodu finančních prostředků poskytovatelem nebo příjemcem⁷), nemá vliv na výkon práv a splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním zajištění za podmínek stanovených tímto zákonem nebo srovnatelných podmínek zahraničního právního předpisu, zejména na právo příjemce dosáhnout uspokojení z finančního kolaterálu, jestliže finanční zajištění bylo sjednáno a vzniklo před přijetím rozhodnutí nebo provedením jiného úkonu. To platí i v případě, že finanční zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo v den přijetí rozhodnutí nebo provedení jiného úkonu soudu nebo správního orgánu, avšak finanční zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo až poté, co tato skutečnost nastala, ledaže příjemce o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl.