7. § 3c až 3f včetně poznámky pod čarou č. 4 znějí:
„§ 3c
(1) Osvědčení je platné po dobu v něm stanovenou.
(2) Osvědčení se nevydá, jestliže cizinec učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště nebo v přijímacím středisku.
(1) Cizinec, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, je oprávněn pobývat na území do doby podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany; to neplatí, je-li zajištěn podle zvláštního právního předpisu4) nebo jde-li o cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně v tranzitním prostoru mezinárodního letiště a nebyl mu povolen vstup na území (§ 73). Ministerstvo je oprávněno pobyt cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, omezit jen na část území (§ 46 a 46a).
(2) Cizinec je povinen se do 24 hodin od prohlášení o mezinárodní ochraně dostavit do přijímacího střediska určeného ministerstvem.
(1) Oprávnění k pobytu cizince, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, a platnost osvědčení zaniká, nedostaví-li se cizinec do přijímacího střediska ve lhůtě stanovené v § 3d; to neplatí, nastala-li překážka na vůli cizince nezávislá, která brání jeho dostavení se do přijímacího střediska.
(2) Platnost osvědčení je prodloužena po dobu trvání překážky na vůli cizince nezávislé, která brání jeho dostavení se do přijímacího střediska.
(3) Cizinec je povinen
a) překážku bez zbytečného odkladu oznámit policii nebo ministerstvu,
b) dostavit se do přijímacího střediska do 24 hodin po odpadnutí překážky.
(1) Na cizince, jenž učinil prohlášení o mezinárodní ochraně, se pro účely poskytování zdravotní péče (§ 88) a poskytování ubytování, stravy a jiných nezbytných služeb [§ 42 odst. 1 písm. a) a § 42 odst. 2] hledí do doby podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany
a) po dobu, kdy je oprávněn pobývat na území (§ 3d), nebo
b) od doby prohlášení o mezinárodní ochraně učiněného v průběhu hospitalizace nebo výkonu zabezpečovací detence, vazby anebo trestu odnětí svobody.
(2) Po dobu uvedenou v odstavci 1 nelze ukončit pobyt cizince na území na základě úředního rozhodnutí.
4) Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.