21. Ačkoliv dochází předběžným opatřením pouze k dočasné úpravě právních vztahů, jedná se o rozhodnutí, které, jak vyplývá i z ustálené judikatury Ústavního soudu, je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivce (srov. např. nález ze dne 10. listopadu 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98, N 158/16 SbNU 171, nebo nález ze dne 21. listopadu 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01, N 178/24 SbNU 327). Uložení určité povinnosti tímto způsobem se totiž v závislosti na předmětu řízení před obecným soudem může zásadním způsobem dotýkat právního postavení účastníka řízení, jakož i zasahovat do jeho základních práv a svobod. Typicky si lze představit omezení vlastnického práva účastníka řízení předběžným opatřením v důsledku stanovení povinnosti zdržet se určitého nakládání s předmětem řízení. Předběžné opatření však může představovat i zásah do práv vztahujících se k právu na soudní a jinou právní ochranu. V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že základní práva obsažená v hlavě páté Listiny se promítají nejen ve vztahu k posouzení soudního řízení jako celku, nýbrž je jejich prizmatem nezbytné posuzovat i jednotlivé části řízení před obecnými soudy. Není přitom nezbytně nutné, aby požadavky plynoucí z jednotlivých ústavně zaručených procesních práv působily ve stejné intenzitě ve všech jeho částech. Omezení základních procesních práv ale nemůže být svévolné a musí brát zřetel na to, že účelem soudního řízení je poskytování ochrany subjektivním právům jednotlivce. Porušení procesních práv účastníka řízení se tak může negativně promítnout do jiných jeho základních práv, přičemž takovýto zásah může mít přímý a z hlediska dalšího řízení neodčinitelný charakter (srov. usnesení ze dne 30. října 2006 sp. zn. IV. ÚS 394/06, přístupné na http://nalus.usoud.cz).