(1) Příslušný provozovatel provádí a dokumentuje hodnocení rizik ekologické újmy v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti jejího vzniku a závažnosti možných vlivů na životní prostředí.

(2) Hodnocení rizik ekologické újmy provádí příslušný provozovatel zvlášť pro každé místo provozní činnosti.

(3) Příslušný provozovatel, který vykonává provozní činnost uvedenou v bodech 11 a 13 přílohy č. 1 k zákonu, provádí hodnocení rizik pouze pro objekty a zařízení určené pro dočasné skladování nebo nakládku a vykládku během přepravy, které má ve vlastnictví nebo nájmu.

(4) Příslušný provozovatel provádí základní hodnocení rizik ekologické újmy (dále jen „základní hodnocení rizika“). V případě, že celkový počet bodů dosažených v základním hodnocení rizika je vyšší než 50, provádí příslušný provozovatel podrobné hodnocení rizika ekologické újmy (dále jen „podrobné hodnocení rizika“). Základní hodnocení rizika není povinen provést příslušný provozovatel, který provádí přímo podrobné hodnocení rizika.

(5) Příslušný provozovatel registrovaný v Programu EMAS²) nebo příslušný provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14 000 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika.

(6) Příslušný provozovatel, který zachází se závadnými látkami, nebezpečnými závadnými látkami nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami podle vodního zákona³) v celkovém množství, které nedosahuje limitů stanovených v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení, neprovádí hodnocení rizik podle tohoto nařízení.