2. V návrhu nejprve navrhovatel stručně popsal vývoj sporu. Konkrétně informoval, že předmětem občanského soudního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 65/2003 je žaloba o zaplacení peněžité částky jako náhrady škody způsobené mimo jiné rozhodnutím o vazbě podle § 9 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), kdy podle žalobních tvrzení byla na žalobci vykonána vazba a následně bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, přičemž v důsledku vazby mu vznikla škoda spočívající v ušlém zisku. Věc je nyní projednávána před Obvodním soudem pro Prahu 2 jako soudem prvního stupně poté, co byl k dovolání žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2794/2006-167 ze dne 29. ledna 2009 zrušen rozsudek odvolacího soudu, který následně zrušil i rozsudek soudu prvního stupně. V návaznosti na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu je nyní v řízení řešena otázka, zda v daném případě jsou naplněny předpoklady ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. jako okolnosti vylučující právo na náhradu škody z rozhodnutí o vazbě podle § 9 citovaného zákona, a to z důvodu, že si žalobce zavinil vazbu sám. Pro rozhodnutí ve věci samé je tak zcela klíčová aplikace ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.