14. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2006 č. j. 35 Co 474/2005-137 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 117 638,56 Kč s příslušenstvím změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, ve zbytku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalobce si nezavinil sdělení obvinění, proto mu náleží náhrada nákladů vynaložených na zastupování obhájcem v trestním řízení. Náhradu nákladů obhajoby však stanovil ve srovnání se soudem prvního stupně odlišně. Rovněž dospěl k závěru (na rozdíl od soudu prvního stupně), že uvalení vazby si žalobce svým jednáním zavinil (od podzimu roku 1999 se zdržoval v cizině, ačkoli věděl o probíhajícím trestním stíhání, tím zavdal příčinu k obavám orgánů činných v trestním řízení, jež byly důvodem jeho vzetí do vazby), a proto mu nevzniklo právo na náhradu ušlého zisku ve výši 120 000 Kč; nepřisvědčil však námitce žalované, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů obhajoby, které byly vyvolány vazbou, neboť podle odvolacího soudu se nárok na náhradu nákladů vynaložených na odměnu zástupce neodvíjí od rozhodnutí o vazbě, nýbrž jde o odpovědnost státu za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Odvolací soud tedy neshledal důvodnou žalobu na zaplacení 120 000 Kč (ušlý zisk) a 4 988,56 Kč (část cestovních náhrad) - o součet těchto dvou částek žalobci přiznanou sumu snížil. Naopak jako oprávněný posoudil nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených za 2 úkony právní služby včetně dvou režijních paušálů v celkovém rozsahu 7 350 Kč, o tuto částku žalobci zamítnutou sumu zvýšil.