15. K dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 č. j. 25 Cdo 2794/2006-167 tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2006 č. j. 35 Co 474/2005-137 se v rozsahu, v němž bylo rozhodováno o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 120 000 Kč s 2% úrokem z prodlení od 10. 10. 2003 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak dovolání odmítl. V odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč podle jeho názoru není přípustné [§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu] dovolání žalobce co do otázek týkajících se nákladů obhajoby. Přípustné [§ 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu] a také důvodné bylo ovšem podle Nejvyššího soudu dovolání žalobce, pokud odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení náhrady ušlého zisku ve výši 120 000 Kč s 2% úrokem z prodlení od 10. 10. 2003 do zaplacení (měnící výrok v důsledku sečtení a odečtení změnou dotčených částek z více nároků zní pouze na 117 638,56 Kč, avšak fakticky se změna dotýká celé částky ušlého zisku).