25. Ústavněprávní námitky navrhovatele proti napadenému ustanovení se koncentrují do tvrzení, že § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., a to ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. ÚS 590/08, nelze vyložit tak, aby toto ustanovení nebylo v rozporu zejména s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (tzn. s principy, na nichž je vybudován demokratický právní stát v materiálním pojetí) a s čl. 36 odst. 3 Listiny (tj. právem na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu veřejné správy či státního orgánu). Navrhovatel rovněž citovaný nález chápe tak, že napříště již nebude použitelný dosavadní postup rozhodovací praxe, kdy se ze zproštění obžaloby (zastavení trestního stíhání) dovozovala toliko nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání zakládající odpovědnost pro nezákonné rozhodnutí (§ 8 zákona č. 82/1998 Sb.); odpovědnost z rozhodnutí o vazbě pak byla posuzována samostatně.