28. Navrhovatel ostatně sám v této souvislosti odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 596/02 správně upozorňuje na skutečnost, že zákonodárce se rozhodl založit odpovědnost státu za škodu způsobenou nejen nezákonným, ale i zákonným rozhodnutím o vazbě - proto ostatně ustanovení § 9 zákona č. 82/1998 Sb. neváže nárok na náhradu škody (rozdílně od § 8 téhož zákona) na zrušení rozhodnutí, jímž byla škoda způsobena. Je přitom zjevné, že limit zavinění, tak jak ho zmiňuje § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., lze uplatnit toliko v případě zákonného rozhodnutí o vazbě. Jinak řečeno, zákon vychází z toho, že si nelze zavinit nezákonnou vazbu. Ve výjimečných případech přitom evidentně může podle Ústavního soudu nastat i situace, kdy zákonnost vazby nelze posuzovat toliko splněním formálních podmínek umožňujících vzetí do vazby, ale také zákonností celého trestního stíhání.