35. Na základě všech výše uvedených úvah je tedy možné uzavřít, že Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 590/08 nevyloučil možnost legitimní úvahy soudu o případném zavinění ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., resp. nezpochybnil dosavadní rozhodovací praxi, jež hodnotí pro účely případné odpovědnosti samostatně zastavení trestního stíhání a rozhodnutí o vazbě. Tento postup je totiž zpravidla sto naplňovat hodnoty demokratického právního státu, ke kterým se Česká republika hlásí. Může ovšem na druhou stranu nastat situace - jako se to stalo v případě událostí odehrávajících se na pozadí ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. II. ÚS 590/08 - že jinak fungující systém odpovědnosti státu za škodu nejenže není schopen, byť třeba jen částečně, zmírnit způsobenou škodu, ale dokonce nastalou nespravedlnost ještě znásobí, a tím zpochybní demokratický právní stát jako takový. Pak je ovšem povinností soudů, aby v konkrétních případech takovýmto situacím zamezily, a to zejména pomocí ústavně konformního výkladu posuzovaného ustanovení (jeho relevantní části) tak, jak byl výše naznačen.