36. Ve světle těchto závěrů, ve vztahu k vlastnímu návrhu Obvodního soudu pro Prahu 2, Ústavní soud tedy konstatuje, že nejsou dány důvody ke zrušení ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., a to v té jeho části, která zní: „Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu (...) zavinil sám, (...)“, neboť tato část ustanovení není sama o sobě v rozporu ani s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky ani s čl. 36 odst. 3 Listiny. Proto byl návrh Obvodního soudu pro Prahu 2 v této části podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítnut. V části, která zní: „Právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si (...) odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, (...)“, byl pak návrh Obvodního soudu pro Prahu 2 odmítnut jako podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].