1. V § 42 odstavec 2 zní:
„(2) Mladistvý musí mít obhájce
a) od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit,
b) ve vykonávacím řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání,
c) v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání,
a to do dovršení osmnácti let věku.“.