6. V kapitole VI se navrhovatelé vyjadřují konkrétně k novelizovanému zákonu č. 180/2005 Sb. a uvádějí, že tento zákon je po provedené novelizaci v rozporu s principem rovnosti dle čl. 1 a 3 Listiny, s právem vlastnit majetek a pokojně jej užívat, se svobodou podnikání dle čl. 26 Listiny, jakož i odporuje podstatným náležitostem demokratického a právního státu dle čl. 9 Ústavy. Nerovnost před zákonem ve smyslu čl. 1 i 26 Listiny je shledávána zejména v tom, že zákon č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (dále jen „zákon č. 402/2010 Sb.“) zatížil povinností platit odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013 ty výrobce solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010. Ti výrobci, již uvedli výrobnu do provozu ode dne účinnosti zákona č. 180/2005 Sb. či dříve, tedy od roku 2005 do 31. 12. 2008, však odvodem zatížení nejsou. Nerovnost spočívá i v tom, že odvodové zátěži jsou podrobeni pouze někteří, svévolně vybraní, producenti solární energie, ale nikoli výrobci energie z jiných obnovitelných zdrojů; ti poplatníky odvodu nejsou. Selekce při zatížení poplatníků odvodu je bezdůvodná, svévolná a nepodložená veřejným zájmem. Celé průmyslové odvětví v oboru produkce energie z obnovitelných zdrojů, stojící na téže startovní čáře [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.)], je bez jakéhokoli vztahu k veřejnému zájmu (jímž není jen zájem fiskální) libovolně rozděleno na skupiny podnikatelů, jimž je zákonná podpora poskytována, a skupiny, jimž je odepřena. Uvedené exponuje nerovný přístup zákonodárce i k právu podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny. Svévolné zatížení některých skupin odvodem je tedy třeba chápat jako nekalosoutěžní zásah zákonodárce do svobod dotčených ve smyslu čl. 26 Listiny. Pokud jde o právo pokojného užívání majetku, platí, že předmětem ústavní ochrany ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je jednak stávající majetek, jednak legitimní očekávání jeho nabytí. Adresátům zákona č. 180/2005 Sb. se dostalo ze strany státní moci nanejvýš významného ujištění, že mohou očekávat nabytí majetku v podobě výnosů z produkce energie v intencích režimu tohoto zákona, jenž neznal zatížení některých z nich odvodem ve smyslu napadené novely. Toto očekávání bylo legitimním očekáváním.