18. Ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti (koncipovaném však jako vyjádření tehdejší ministryně spravedlnosti) je zejména uvedeno, že pokud nebude předmětný návrh odmítnut s ohledem na novelizaci ustanovení § 34 odst. 4 zákona o platu provedenou zákonem č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, s účinností od 1. 7. 2009, ministryně konstatuje, že v obecné rovině není nakloněna odnímání platů či dalších náležitostí spojených s výkonem soudcovské funkce. Posouzení otázky, zda zákonodárná moc je či není, ve vazbě na vývoj stavu veřejných rozpočtů v České republice, oprávněna zákonem omezit dobu, po kterou je určité skupině osob namísto dávek nemocenského pojištění poskytován plat, a jejichž odměňování je z těchto rozpočtů financováno, aniž by šlo v případě soudců o nepřípustné omezování principu soudcovské nezávislosti, je však výhradně věcí Ústavního soudu. Nicméně názor, že míra nezávislosti soudce je, bez ohledu na jakékoliv existující objektivní okolnosti, přímo závislá na výši hmotného zabezpečení, nepovažuje ministryně spravedlnosti za přijatelný. Rovněž tak je přesvědčena, že zkrácením doby z původních šesti měsíců, postupně v důsledku opakovaných novelizací § 34 zákona č. 236/1995 Sb., na 14 kalendářních dnů, po které s účinností od 1. 1. 2009 představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci náleží plat ve snížené výši, a to ve výši 60 % (s výjimkou prvních tří pracovních dnů, za které plat nepřísluší), nedošlo k nepřípustnému zásahu do soudcovské nezávislosti a do práva soudce na materiální zabezpečení jeho soudcovské nezávislosti. Otázku soudcovské nezávislosti ve vztahu k materiálnímu zabezpečení nelze (prý) vykládat takto extenzivně a nelze nemít na zřeteli, že po dobu dočasné pracovní neschopnosti soudce vlastní výkon funkce neprovádí. Ministryně spravedlnosti je rovněž přesvědčena, že zákonodárce novelizovaným ustanovením neohrozil „řádné pracovní podmínky“ soudců, pod které se dle doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 13. 10. 1994 řadí i zajištění přiměřenosti postavení a odměňování soudců s ohledem na důstojnost jejich profese a pracovní zatížení, neboť v případě dočasné pracovní neschopnosti nelze hovořit o odměňování. Nejedná se de facto o plat, ale o zvláštní způsob určení nároku na dávky sociálního zabezpečení. Shodně tak tento počin zákonodárce, který je předmětem návrhu Okresního soudu v Jičíně, nelze dle vyjádření označit za platovou restrikci vůči soudcům v pravém slova smyslu, neboť odlišnost dotčených subjektů byla zohledněna. Ministryně spravedlnosti uzavřela, že nezávislost soudců, zaručená zákonem a Ústavou, nebyla tímto krokem zákonodárce narušena ani ohrožena; rovněž tak zvláštní právní úprava poskytování platu soudcům namísto nemocenského, které by jim jinak náleželo ve výši jako ostatním zaměstnancům, neboť obecně podléhají režimu zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, byla zachována. Proto navrhla, aby Ústavní soud návrh zamítl.