Část A
Měřicí lokality a body vzorkování pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonu

1. Požadavky na měřicí lokality

1.1. Měřicí lokality zaměřené na ochranu zdraví lidí

1.1.1. Měřicí lokality zaměřené na ochranu zdraví lidí se vybírají tak, aby poskytly údaje o

a) oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší úrovně znečištění, jimž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno po dobu významnou ve vztahu k průměrované době dotyčného imisního limitu,

b) úrovních znečištění v jiných oblastech v rámci zón a aglomerací, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně.

2.1. Proud vzduchu kolem vstupního otvoru odběrové sondy nesmí být omezen (musí být volný v sektoru minimálně 270° nebo 180° pro místa odběru v linii obytné zástavby) a v blízkosti nesmí být žádné překážky ovlivňující proud vzduchu (odběrové zařízení musí být zpravidla vzdáleno od budov, balkonů, stromů a jiných překážek více než dvojnásobek počtu metrů, než je výška překážky, která odběrové zařízení přesahuje, minimálně 0,5 m od nejbližší budovy v případě míst odběru vzorků reprezentujících úroveň znečištění v linii obytné zástavby),

3.1 Dokumentují se postupy výběru míst a umístění všech měřicích míst v síti, a to včetně pořízení fotografie okolí měřicí lokality v hlavních světových stranách, a podrobné mapy. V případě orientačního měření nebo modelování musí dokumentace obsahovat podrobné informace o těchto metodách a o plnění požadavků uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce.

1.1.2. Měřicí lokality se zpravidla vybírají tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti. To znamená, že měřicí lokalita je vybrána tak, aby vzorky vzduchu byly pokud možno reprezentativní pro úsek komunikace o délce minimálně 100 m u dopravních lokalit, pro 1000 m u předměstských lokalit a pro území o rozměrech alespoň 250 m x 250 m u průmyslových lokalit.

1.2. Měřicí lokality zaměřené na ochranu ekosystémů a vegetace
Měřicí lokality zaměřené na ochranu vegetace se vybírají ve vzdálenosti více než 20 km od aglomerací nebo více než 5 km od jiných zastavěných oblastí, stacionárních zdrojů nebo dálnic nebo hlavních silnic s dopravním zatížením větším než 50 000 vozidel za den. Měřicí lokalita je vybrána tak, aby naměřené úrovně znečištění ovzduší byly reprezentativní pro území o rozloze nejméně 1 000 km².

2. Požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření

2.2. Vstupní otvor odběrové sondy se zpravidla umístí ve výšce mezi 1,5 m (dýchací zóna) a 4 m nad zemí, za určitých okolností může být zapotřebí vyšší poloha (až 8 m), vyšší umístění může být rovněž vhodné, je-li stanice reprezentativní pro velkou oblast a jakékoli odchylky jsou řádně zdokumentovány,

3.2. Vhodnost výběru měřicích lokalit a umístění bodů vzorkování se pravidelně přezkoumává nejméně každých 5 let a pořizuje se nová dokumentace, aby byla doložena průběžná platnost výběrových kritérií, koncepce sítě a měřicích míst.

1.1.3. Městské pozaďové lokality se vybírají tak, aby na úroveň znečištění v těchto lokalitách působily veškeré zdroje umístěné proti větru od měřicí lokality. Úroveň znečištění by neměl převážně způsobovat pouze jeden zdroj znečišťování, pokud taková situace není typická pro rozsáhlejší městskou oblast. Měřicí lokalita by měla být reprezentativní pro území o rozloze několika km².

2.3. Vstupní otvor odběrové sondy nesmí být umístěn v bezprostřední blízkosti zdrojů, aby bylo zamezeno přímému vlivu emisí nesmísených s okolním vzduchem,

3. Dokumentace a přezkum výběru míst

1.1.4. Pokud je cílem zjištění pozaďových úrovní znečištění, nesmí být měřící lokalita ovlivněna aglomeracemi nebo průmyslovými zónami nacházejícími se blíže než v okruhu 5 kilometrů.

2.4. Výstupní otvor odběrového zařízení musí být umístěn tak, aby byl znemožněn vstup vytékajícího odebraného vzduchu zpět do vstupního otvoru odběrového zařízení,

1.1.5. Pokud má být posouzen příspěvek z průmyslových zdrojů znečišťování, je alespoň jedna měřicí lokalita vybrána po převládajícím směru větru od zdroje znečišťování v nejbližší rezidenční oblasti. Pokud není známa pozaďová úroveň znečištění, vybere se jedna měřicí lokalita také na návětrné straně stacionárního zdroje (při zohlednění převládajícího směru větru).

2.5. U odběrových zařízení zaměřených na dopravu by

a) body vzorkování měly být alespoň 25 m od okraje velkých křižovatek a nejméně 4 m od středu nejbližšího dopravního pruhu; velkou křižovatkou se pro účely tohoto ustanovení rozumí křižovatka, která naruší plynulost dopravy a kde vznikají emise odlišné od ostatních částí silnice,

b) body vzorkování pro měření oxidu dusičitého a oxidu uhelnatého měly být nejdále 5 m od okraje vozovky,

c) body vzorkování měly být umístěny tak, aby měření byla reprezentativní pro úroveň znečištění ovzduší v blízkosti linie obytné zástavby, ale nejdále 10 m od okraje vozovky.

1.1.6. Měřicí lokality se zpravidla vybírají tak, aby naměřené úrovně znečištění byly reprezentativní i pro podobné oblasti, které neleží v jejich bezprostřední blízkosti.

2.6. Body vzorkování se umisťují tak, aby byly brány v úvahu následující faktory

a) rušivé zdroje,

b) bezpečnost, zejména bezpečnost veřejnosti a provozního personálu,

c) přístupnost,

d) dostupnost elektrické energie a telefonního spojení,

e) viditelnost místa v jeho okolí,

f) vhodnost sloučení míst odběru vzorků pro různé znečišťující látky,

g) požadavky územního plánování.

1.1.7. Stacionární měření prekurzorů troposférického ozonu se provádí zejména v městských a předměstských lokalitách.