3. Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení § 112 odst. 2 věty první zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 530/2005 Sb., uváděl navrhovatel nejprve, že při projednávání zákona č. 361/2003 Sb. v Poslanecké sněmovně „se pozměňovacím návrhem do části zákona věnované odměňování příslušníků dostala úprava, jejíž dikce způsobila rozpor části zákona s ústavním pořádkem“. Ustanovení § 112 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 530/2005 Sb., podle navrhovatele »vykazuje rozpor se zněním věty prvé odstavce 1 téhož ustanovení, která vyjadřuje obecnou zásadu, že „Příslušník má nárok na služební příjem za výkon služby.“. Jedná se o zakotvení možnosti nařídit příslušníkovi službu přesčas v rozsahu 150 hodin, aniž by mu za ni bylo poskytnuto náhradní volno nebo odpovídající odměna. Sama podstata této úpravy, stejně jako způsob jejího zakotvení, vede k důsledkům, jež je možno označit za nespravedlivé. Vytváří nerovné postavení mezi příslušníky, ale i mezi ostatními zaměstnanci, na které se vztahují jiné předpisy upravující nárok na mzdu nebo plat s příplatkem za práci přesčas i v rozsahu 150 hodin (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů).«. Navrhovatel poukázal na to, že oproti stavu v roce 2000, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo zprávu k plnění Evropské sociální charty, nyní po zrušení ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, v tehdejším znění, (dále jen „zákon o platu“) nelze dovodit, že příslušníkům je možné příplatek za práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce odejmout.