6. Návrh na zrušení ustanovení § 112 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. odůvodňuje navrhovatel rozporem s čl. 2 Evropské sociální charty. Poukazuje i na rozpor s předchozí právní úpravou a polemizuje s názorem, že „náhrada za výkon služby ve svátek či nezapočítání svátku do fondu pracovní doby (tudíž se musí 7,5 hodiny připadající na svátek odpracovat v jiný den, pokud příslušník ve svátek nepracoval) u příslušníků, kteří mají nerovnoměrně rozvrženou dobu služby, je již nahrazena v 10% navýšení základního tarifu“. Upozorňuje na to, že těm příslušníkům bezpečnostních sborů, jimž připadne den služby na svátek, neplyne z takto vykázané služby žádný příplatek či náhradní volno za práci ve svátek, a namítá, že desetiprocentní navýšení základního tarifu ve smyslu § 114 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 530/2005 Sb., není adekvátní náhradou s ohledem na dvanáct svátků, za něž by mělo být poskytováno placené volno. Navrhovatel namítá, že nebyl řešen nesoulad Evropské sociální charty jakožto mezinárodní smlouvy publikované pod č. 14/2000 Sb. m. s. s napadeným zákonem ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), a uvádí, že příslušníci bezpečnostních sborů České republiky pociťují uvedenou skutečnost za diskriminující, jelikož nevytváří mezi všemi příslušníky spravedlivé pracovní podmínky. Navrhovatel poukazuje i na rozdílnost právní úpravy pro příslušníky bezpečnostních sborů České republiky a pro zaměstnance pracující v nepřetržitém pracovním režimu s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou. Navrhovatel tvrdí, že uvedený rozdíl nelze odůvodnit žádnou věcnou povahou práce či jinými důvody, odvolávaje se na čl. 2 Evropské sociální charty, čl. 28, čl. 41 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a čl. 3 odst. 1 Listiny. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 37/93 ze dne 22. 3. 1994 (N 9/1 SbNU 61; 86/1994 Sb.) s odvoláním na nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky sp. zn. Pl. ÚS 22/92 ze dne 8. 10. 1992 (nález č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, Praha: Linde Praha, a. s., 2011, str. 49), a dodává, že v dané věci nemůže být prokázáno, že poskytnutí méně výhod příslušníkům bezpečnostních složek než jiné skupině je činěno ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho. Navrhovatel konečně uvádí, že „diskriminace, tak jak je služebním zákonem v tomto případě nastolena, posiluje sociální a ekonomické nerovnosti, narušuje soudržnost mezi příslušníky. Diskriminace při práci je porušením lidského práva, jehož důsledkem je plýtvání lidským talentem se škodlivými důsledky na produktivitu a ekonomický růst. Diskriminace plodí sociální a ekonomickou nerovnost, která podkopává sociální soudržnost a solidaritu a působí jako brzda při snaze snížit míru chudoby.“.