(1) Poslední známou zálohou se pro účely tohoto zákona rozumí záloha na pojistné na důchodové spoření v celkové výši, ve které byla naposledy za příslušné zálohové období

a) plátcem pojistného tvrzena v hlášení nebo následném hlášení, nebo

b) správcem pojistného pravomocně doměřena z moci úřední.

(2) Poslední známou zálohu správce pojistného předepíše do evidence pojistného.