415/2012 Sb. — Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší

Část I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹) a stanovuje

a) intervaly, způsob a podmínky zjišťování úrovně znečišťování měřením a výpočtem, způsob vyhodnocení výsledků zjišťování úrovně znečišťování a způsob zjišťování a vyhodnocení plnění tmavosti kouře,

b) obecné emisní limity, specifické emisní limity, způsob stanovení emisních limitů, způsob výpočtu emisních stropů a technické podmínky provozu stacionárních zdrojů a způsob vyhodnocování jejich plnění, stacionární zdroje, pro které se vyžaduje stanovení nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru v povolení provozu, a rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru,

c) způsob stanovení počtu provozních hodin,

d) požadavky na kvalitu paliv, požadavky na způsob prokazování jejich plnění a formát a rozsah ohlašování splnění těchto požadavků,

e) požadavky na výrobky s obsahem těkavých organických látek,

f) náležitosti provozní evidence a souhrnné provozní evidence, provozního řádu, odborného posudku, rozptylové studie, dokumentů o jednorázovém měření emisí, dokladu o kontrole technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, rozsah údajů ohlašovaných odborně způsobilou osobou prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností, náležitosti hlášení o plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší a časového plánu provádění opatření programu zlepšování kvality ovzduší a strukturu řádného a dodatečného poplatkového přiznání,

g) způsob uplatnění kompenzačních opatření a minimální hodnoty příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění,

h) referenční finanční limit pro provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění,

i) rozsah kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění,

j) postup prokazování tepelného zpracování odpadu ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně,

k) minimální vzdálenosti a způsob jejich použití.

(2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) biomasou ke spalování ve stacionárních zdrojích produkt, který je tvořen z rostlinného materiálu pocházejícího ze zemědělství nebo lesnictví a který lze použít jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu, a dále následující odpad použitý jako palivo:

1. rostlinný odpad ze zemědělství nebo lesnictví,

3. rostlinný odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny, pokud se spoluspaluje v místě výroby a vzniklé teplo se využije,

2. rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud se využije vyrobené teplo,

4. korkový odpad,

5. dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, zahrnující především takovéto dřevné odpady pocházející ze stavebnictví a z demolic,

b) emisním faktorem měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu stacionárních zdrojů,

c) měrnou výrobní emisí podíl hmotnosti znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek vnášených ze stacionárního zdroje do ovzduší a vztažné veličiny,

d) plynovým olejem jakékoliv kapalné palivo vyrobené z ropy s výjimkou lodního paliva⁵) uvedené pod kódy 2710 19 25, 2710 19 29, 2710 19 47, 2710 19 48, 2710 20 17 nebo 2710 20 19 kombinované nomenklatury v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ³), nebo jakékoliv kapalné palivo s výjimkou lodního paliva⁵), z něhož se při teplotě 250 °C vydestiluje s použitím metody podle určené technické normy podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²) méně než 65 % objemových včetně ztrát a do teploty 350 °C se vydestiluje nejméně 85 % objemových včetně ztrát,

e) těžkým topným olejem jakékoli kapalné palivo vyrobené z ropy s výjimkou lodního paliva⁵) a plynového oleje uvedené pod kódy 2710 19 51 až 2710 19 68, 2710 20 31, 2710 20 35 nebo 2710 20 39 kombinované nomenklatury v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ³) nebo jakékoliv kapalné palivo vyrobené z ropy s výjimkou lodního paliva a plynového oleje, které v důsledku svého destilačního rozmezí náleží do kategorie těžkých olejů určených k použití jako palivo, z něhož se při teplotě 250 °C vydestiluje s použitím metody podle určené technické normy podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²) méně než 65 % objemových včetně ztrát; pokud není možno provést destilaci podle této metody, produkt je pokládán za těžký topný olej,

f) oxidy dusíku (NO_x) oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý,

g) celkovým organickým uhlíkem (TOC) hmotnostní koncentrace těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík,

h) fugitivními emisemi jakékoliv emise, které nejsou odváděny do ovzduší komínem nebo výduchem.

Část II

ZJIŠŤOVÁNÍ ÚROVNĚ ZNEČIŠŤOVÁNÍ A VYHODNOCENÍ PLNĚNÍ EMISNÍCH LIMITŮ

§ 3

Intervaly jednorázového měření

(K § 6 odst. 10 zákona)

(1) Jednorázové měření emisí se provádí nejpozději do 4 měsíců po

a) prvním uvedení stacionárního zdroje do provozu,

b) každé změně paliva, suroviny nebo tepelně zpracovávaného odpadu v povolení provozu, nebo

c) každém zásahu do konstrukce nebo vybavení stacionárního zdroje, který by mohl vést ke změně emisí.

(2) V případě tepelného zpracování odpadu činí lhůta podle odstavce 1 pouze 3 měsíce.

(3) Kromě měření podle odstavců 1 a 2 se dále provádí jednorázové měření emisí v následujících intervalech:

a) jedenkrát za kalendářní rok u stacionárních zdrojů neuvedených v písmenech b) a c),

b) jedenkrát za 3 kalendářní roky

3. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodech 4.1., 4.2. a 7. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t/rok a více a současně do 5 t/rok včetně,

2. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodech 1.1., 1.2., 1.3. a 1.4. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t/rok a více a současně do 15 t/rok včetně,

1. u spalovacích stacionárních zdrojů podle § 13 o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 1 MW do 5 MW včetně spalujících plynná nebo kapalná paliva a u spalovacích stacionárních zdrojů podle § 13 o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 0,3 MW do 1 MW spalujících pevná paliva,

11. u stacionárních zdrojů, u nichž je stanovená úroveň znečišťování dosahována úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím technologie ke snižování emisí, pokud je současně v povolení provozu stanovena povinnost kontinuálního měření a zaznamenávání jednoho nebo více provozních parametrů určujících úroveň znečišťování; tato četnost měření se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším a na stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad,

10. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.5. s roční projektovanou kapacitou vyšší než 50 tun hotových výrobků,

4. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodu 4.3. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,5 t/rok a více a současně do 2 t/rok včetně, bodu 9. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t/rok a více a současně do 20 t/rok včetně a bodu 4.4.,

5. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 2.2.1., 3.8.1., 4.1.1. a 6.6.,

6. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 3.7.1., 3.8.3. a 5.2.1.,

7. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 3.4.2. s projektovaným tepelným výkonem od 1 MW do 5 MW včetně a bodu 3.5.2. s projektovaným tepelným výkonem od 0,3 MW do 5 MW včetně,

8. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.2.,

9. u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.4.,

c) dvakrát za kalendářní rok

1. u stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, pokud jde o měření těžkých kovů, polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD), polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) a dále o měření plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík, plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík a oxidu siřičitého při uplatnění bodu 4 nebo 5 části B přílohy č. 4 zákona; během prvních 12 měsíců provozu se však provedou 4 měření,

2. u spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepleném příkonu 50 MW a vyšším.

(4) Jednorázové měření emisí podle odstavce 3 se provádí v případech uvedených

a) v písmenu a) nejdříve po uplynutí 6 měsíců od data předchozího jednorázového měření,

b) v písmenu b) nejdříve po uplynutí 18 měsíců od data předchozího jednorázového měření,

c) v písmenu c) vždy nejméně jednou za 6 měsíců a současně nejdříve po uplynutí 3 měsíců od data předchozího provedení jednorázového měření, s výjimkou prvních 12 měsíců provozu stacionárního zdroje tepelně zpracovávajícího odpad, kdy se provede jedno měření každé 3 měsíce.

(5) Jednorázové měření podle odstavce 3 se neprovádí u stacionárních zdrojů vyjmenovaných v části A přílohy č. 4 zákona pro znečišťující látky tam uvedené; to neplatí v případě měření emisí rtuti a jejích sloučenin u spalovacích stacionárních zdrojů spalujících uhlí, které se provádí jedenkrát za kalendářní rok.

(6) Namísto měření emisí znečišťujících látek podle odstavce 3 se pro zjištění úrovně znečišťování použije výpočet

a) u spalovacích stacionárních zdrojů podle § 13 spalujících plynná a/nebo kapalná paliva do celkového jmenovitého tepelného příkonu 1 MW,

b) u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodu 3.,

c) u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 1.3., 2.1., 3.8.4. a 6.15.,

d) u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 3.5.1., 3.7.1., 3.8.3., 5.2.1., u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.5. s roční projektovanou kapacitou do 50 tun hotových výrobků včetně.

(7) Pokud nemá stacionární zdroj pro určitou znečišťující látku stanoven specifický emisní limit v této vyhlášce, ale pouze v povolení provozu, stanoví krajský úřad podle § 12 odst. 4 zákona v povolení provozu rovněž způsob, podmínky a intervaly jednorázového měření emisí této znečišťující látky. Při stanovení četnosti měření se přihlédne k době a způsobu provozování stacionárního zdroje a jeho vlivu na kvalitu ovzduší.

(8) U spalovacího stacionárního zdroje, u něhož nelze s ohledem na jeho funkci v přenosové soustavě nebo soustavě zásobování tepelnou energií a s ohledem na způsob jeho provozování dodržet podmínky pro provedení jednorázového měření emisí stanovené v § 6 odst. 7 zákona v intervalu stanoveném v odstavci 3, se jednorázové měření emisí provede vždy při první příležitosti, kdy bude možné tyto podmínky splnit.

(9) Od měření emisí těkavých organických látek podle odstavce 3 lze na základě rozhodnutí krajského úřadu podle § 6 odst. 2 zákona upustit a emise zjišťovat výpočtem u stacionárních zdrojů uvedených v části II přílohy č. 5, pokud nepoužívají technologii ke snižování emisí těchto látek.

§ 4

Způsob a podmínky zjišťování úrovně znečišťování jednorázovým měřením

(K § 6 odst. 10 zákona)

(1) Jednorázové měření emisí musí být reprezentativní a průkazné a použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování. Tyto požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určených technických norem podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²). Metody a postupy odběrů a stanovení znečišťujících látek a doplňkových veličin, pro něž je vyžadováno osvědčení o akreditaci, jsou uvedeny v části I přílohy č. 1 k této vyhlášce.

(2) Jednorázové měření emisí se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry jednotlivých na sebe navazujících vzorků nebo přístroji pro kontinuální měření emisí. V rámci jednorázového měření emisí se za jednotlivé měření považuje odběr jednotlivého vzorku a jeho vyhodnocení. Pro jednorázové měření emisí lze použít pouze těch měřicích metod, které umožní stanovit koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 200 % specifického emisního limitu.

(3) Při jednorázovém měření manuálními metodami se provádí

a) nejméně 3 jednotlivá měření u stacionárních zdrojů s neměnnými provozními podmínkami,

b) nejméně 6 jednotlivých měření u stacionárních zdrojů s proměnlivými provozními podmínkami,

c) technickými podmínkami provozu a emisními koncentracemi znečišťujících látek určený počet jednotlivých na sebe navazujících měření u stacionárních zdrojů s periodickým, přerušovaným, šaržovitým způsobem výroby tak, aby měření postihlo celý časový interval cyklu nebo šarže; doba odběru jednotlivých na sebe navazujících měření se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s technickými postupy pro jednorázové měření a požadavky této vyhlášky, technickými normami pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v povolení provozu,

d) jednotlivé měření po dobu nejméně 30 minut a nejvýše 8 hodin v případě těžkých kovů a nejméně 6 hodin a nejvýše 8 hodin v případě PCDD a PCDF,

e) odlišně od ustanovení v písmenech a) a b) pouze jedno jednotlivé měření PCDD, PCDF a těžkých kovů u

1. stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících nebezpečný odpad se jmenovitou kapacitou do 1 tuny odpadu za hodinu,

2. stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících komunální odpad se jmenovitou kapacitou do 3 tun odpadu za hodinu,

3. stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících jiný než nebezpečný odpad se jmenovitou kapacitou do 50 tun odpadu za den,

4. stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, pokud nemůže při jeho tepelném zpracování docházet ke znečišťování danou znečišťující látkou.

(4) Minimální doba jednorázového měření podle § 3 odst. 1, s výjimkou stacionárních zdrojů uvedených v odstavcích 6 a 7, a při jednorázovém měření za použití přístrojů pro kontinuální měření je
Pokud nelze u stacionárního zdroje dosáhnout z technických důvodů jmenovitého výkonu, provede se jednorázové měření při maximálním dosažitelném výkonu stacionárního zdroje.

a) 6 hodin u stacionárních zdrojů při jmenovitém výkonu stacionárního zdroje, nebo

b) u stacionárních zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při jmenovitém výkonu stacionárního zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření 3 cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření 3 cyklů nebo šarží během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

(5) Minimální doba jednorázového měření podle § 3 odst. 3, s výjimkou stacionárních zdrojů uvedených v odstavcích 6 a 7, a při jednorázovém měření za použití přístrojů pro kontinuální měření je

a) 6 hodin při obvyklém provozním výkonu stacionárního zdroje, nebo

b) u stacionárních zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při obvyklém provozním výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření 3 cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření 3 cyklů nebo šarží během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

(6) U spalovacích stacionárních zdrojů podle § 13 o jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalujících výhradně lehký topný olej, naftu, zemní plyn, degazační plyn, zkapalněný zemní plyn, vodík nebo zkapalněné ropné plyny a jejich směsi lze jednorázové měření oxidu uhelnatého a oxidů dusíku provádět potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými články nebo jinými přístroji pro kontinuální měření emisí. V takovém případě se provádí nejméně

a) 3 jednotlivá měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u stacionárního zdroje s neměnnými provozními podmínkami, provedená v časovém intervalu minimálně 45 minut, nebo

b) 6 jednotlivých měření, každé v trvání minimálně 15 minut nepřetržitě s periodou ukládání měřené hodnoty rovnou nebo kratší než 30 sekund u stacionárního zdroje s proměnnými provozními podmínkami, provedených v časovém intervalu minimálně 90 minut.

(7) U stacionárního zdroje vybaveného technologií ke snižování emisí tuhých znečišťujících látek s výstupní koncentrací nižší než 50 mg.m^-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí 3 jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek. Doba odběru dílčích na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s požadavky této vyhlášky, technickými normami pro jednorázové měření a podmínkami stanovenými v povolení provozu, minimálně však v trvání nepřetržitě 30 minut pro každé dílčí měření.

(8) Jednorázové měření emisí se u spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW provádí při stabilních provozních podmínkách a při reprezentativní a rovnoměrné zátěži, přičemž do výsledků jednorázového měření emisí se nezapočítávají hodnoty získané v době uvádění stacionárního zdroje do provozu a při jeho odstavování z provozu. V případě, že tyto zdroje používají více druhů paliv, se měření emisí provádí při spalování paliva nebo palivové směsi s pravděpodobně nejvyšší hodnotou emisí a v době, která je s ohledem na běžné provozní podmínky reprezentativní.

§ 5

Vyhodnocení jednorázového měření

(K § 6 odst. 10 zákona)

(1) Výsledky jednorázového měření se vyhodnotí

a) při použití manuálních metod jako hodnota váženého průměru podle doby odběru jednotlivých vzorků za celé měření z výsledků jednotlivých měření vyjádřených po přepočtu na stanovené stavové a referenční podmínky,

b) při použití přístrojů pro kontinuální měření jako průměrné hodnoty za každých 30 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené stavové a referenční podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření, nebo

c) při použití přístrojů s elektrochemickými články nebo jiných přístrojů pro kontinuální měření emisí k měření podle § 4 odst. 6 jako průměrné hodnoty za každých 15 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené stavové a referenční podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

(2) U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících nebezpečný odpad s instalovanou technologií ke snižování emisí je přepočet na referenční obsah kyslíku prováděn pouze tehdy, pokud zjištěný obsah kyslíku po dobu měření emisí překračuje stanovenou hodnotu referenčního obsahu kyslíku. U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad se nepoužije přepočet na referenční obsah kyslíku v případě jeho spalování v atmosféře obohacené kyslíkem.

(3) Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaje o hmotnostní koncentraci znečišťující látky, jejím hmotnostním toku, měrné výrobní emisi zpracované tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity, a dále specifikaci provozních a stavových podmínek, za nichž bylo měření na stacionárních zdrojích provedeno.

(4) Hodnoty koncentrací PCDD, PCDF a polychlorovaných bifenylů se stanoví jako součty hodnot hmotnostních koncentrací jednotlivých PCDD, PCDF a polychlorovaných bifenylů vynásobených koeficienty ekvivalentů toxicity uvedenými v části II přílohy č. 1.

§ 6

Vyhodnocení plnění emisních limitů při jednorázovém měření

(K § 4 odst. 7 zákona)
Emisní limit se považuje za dodržený, pokud

a) průměr výsledků jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé jednorázové měření emisí provedené podle § 4 odst. 3 až 7 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu; obdobně se hodnotí dodržení emisního limitu, je-li vyjádřen jinou měřitelnou veličinou než hmotnostní koncentrací znečišťující látky; v případě emisního limitu stanoveného v povolení provozu na základě závěrů o nejlepších dostupných technikách se postupuje podle příslušného prováděcího nařízení Komise, kterým jsou tyto závěry přijaty, a

b) u stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad žádná z hodnot koncentrací znečišťujících látek za dobu vzorkování těžkých kovů, PCDD a PCDF nepřekročí hodnoty specifických emisních limitů.

§ 7

Způsob a podmínky zjišťování úrovně znečišťování kontinuálním měřením

(K § 6 odst. 10 zákona)

(1) Kontinuální měření, jeho kalibrace a ověřování správnosti jeho výsledků musí být reprezentativní a průkazné a použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování. Tyto požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určených technických norem podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²).

(2) Pro kontinuální měření emisí se používá přístroj umožňující stanovit hmotnostní koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 250 % specifického emisního limitu nebo v případě stacionárního zdroje vybaveného technologií ke snižování emisí tuhých znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 250 % koncentrace garantované výrobcem této technologie.

(3) Hodnota 95% intervalu spolehlivosti jednotlivého naměřeného výsledku stanoveného postupem podle určené technické normy podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²) nesmí na úrovni specifického emisního limitu překročit následující procentní podíly specifického emisního limitu: 10 % u oxidu uhelnatého, 20 % u oxidu siřičitého, 20 % u oxidů dusíku, 20 % u amoniaku, 30 % u tuhých znečišťujících látek, 30 % u celkového organického uhlíku, 40 % u chlorovodíku, 40 % u fluorovodíku, 40 % u sulfanu, 40 % u sirouhlíku a 40 % u rtuti. U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad je tímto emisním limitem hodnota denního emisního limitu.

(4) Zjišťování úrovně znečišťování kontinuálním měřením emisí, které je stanovené krajským úřadem v povolení provozu podle § 12 odst. 4 zákona, se provádí pro znečišťující látku, která má stanoven specifický emisní limit, pro nezbytné vztažné a stavové veličiny a informaci o provozním stavu zdroje v rozsahu podle bodu 6 části B přílohy č. 4 k zákonu a pro objemový tok odpadního plynu.

§ 6a

Nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru

(K § 6 odst. 10 zákona)
Stacionární zdroje, pro které se vyžaduje stanovení nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru v povolení provozu, a rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru jsou uvedeny v příloze č. 19 k této vyhlášce.

§ 8

Vyhodnocení kontinuálního měření

(K § 6 odst. 10 zákona)

(1) Pro vyhodnocení kontinuálního měření emisí se použije tento postup

a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se jako aritmetický průměr středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20minut ze sledovaného 30minutového intervalu vypočte půlhodinová průměrná hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky při stanovených stavových podmínkách, resp. také 10minutová průměrná hodnota oxidu uhelnatého u stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad; za půlhodinovou průměrnou hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného 30minutového intervalu, za 10minutovou průměrnou hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot,

b) z půlhodinových průměrných hodnot koncentrace se vypočte průměrná denní hodnota koncentrace znečišťující látky a překročení emisního limitu se zaznamená,

c) u stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad nesmí být pro získání platných denních průměrných hodnot vypuštěno více než 5 půlhodinových průměrných hodnot z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření za den,

d) pro získání validovaných průměrných půlhodinových a 10minutových průměrných hodnot se odečte od naměřeného výsledku hodnota stanovená postupem podle § 9 odst. 7. Validované průměrné hodnoty a z nich vypočtené průměrné denní hodnoty koncentrací se použijí pouze pro vyhodnocení plnění emisních limitů podle § 9 odst. 1, 2, 4, 5, 9 a 10.

(2) Pro vyhodnocení kontinuálního měření objemového toku odpadního plynu se použije tento postup

a) z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se vypočte půlhodinová průměrná hodnota objemového toku odpadního plynu při stanovených stavových podmínkách; za půlhodinovou průměrnou hodnotu se považuje aritmetický průměr minutových středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20 minut ze sledovaného 30minutového intervalu a

b) z půlhodinových průměrných hodnot objemového toku odpadního plynu a denní doby provozu stacionárního zdroje se vypočte celkový objem odpadního plynu při stanovených stavových a referenčních podmínkách vypuštěného do ovzduší za den.

(3) U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad se nepoužije přepočet na referenční obsah kyslíku v případě spalování v atmosféře obohacené kyslíkem. Pokud jsou emise znečišťujících látek sníženy čištěním odpadního plynu u stacionárního zdroje tepelně zpracovávajícího nebezpečný odpad, provede se přepočet na obsah kyslíku pouze tehdy, pokud měřený obsah kyslíku ve stejném období, v němž proběhlo měření znečišťujících látek, překračuje příslušný referenční obsah kyslíku.

(4) Denní a v případech, kdy je stanovena povinnost vyhodnocovat plnění emisního limitu na úrovni půlhodinových průměrných hmotnostních koncentrací, i půlhodinové výsledky kontinuálního měření emisí jsou uchovávány elektronicky a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení emisního limitu. V první pracovní den následující po skončení kalendářního roku jsou zpracovány souhrnné výsledky za kalendářní rok, které jsou uchovávány v elektronické podobě.

§ 9

Vyhodnocení plnění emisních limitů při kontinuálním měření

(K § 4 odst. 7 zákona)

(1) Emisní limit při kontinuálním měření emisí na spalovacích stacionárních zdrojích, s výjimkou stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, je považován za splněný, pokud jsou splněny tyto podmínky

a) žádná platná měsíční průměrná hodnota nepřekročí hodnotu specifického emisního limitu,

b) žádná platná denní průměrná hodnota nepřekročí 110 % hodnoty specifického emisního limitu nebo v případě spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 50 MW a spalujícím pouze černé uhlí žádná denní průměrná hodnota nepřekročí 150 % hodnoty specifického emisního limitu a

c) žádná platná půlhodinová průměrná hodnota nepřekročí 200 % hodnoty specifického emisního limitu.

(2) Emisní limit při kontinuálním měření emisí na stacionárních zdrojích tepelně zpracovávajících odpad je považován za splněný, pokud jsou splněny tyto podmínky
Podmínky uvedené pod písmeny b), c) a d) se vztahují pouze na spalovny odpadu.

a) žádná z platných denních průměrných hodnot nepřekročí hodnoty specifických emisních limitů,

b) žádná z platných půlhodinových průměrných hodnot nepřekročí žádnou hodnotu specifických emisních limitů stanovených pro posuzování všech půlhodinových hodnot nebo nejméně 97 % ze všech půlhodinových průměrných hodnot v kalendářním roce nepřekročí žádnou hodnotu specifických emisních limitů stanovenou pro posuzování 97 % půlhodinových hodnot,

c) nejméně 97 % všech denních průměrných hodnot koncentrací oxidu uhelnatého v kalendářním roce nepřekročí hodnotu specifického emisního limitu,

d) nejméně 95 % desetiminutových průměrných hodnot nebo všechny půlhodinové průměrné hodnoty koncentrací oxidu uhelnatého za období 24 hodin nepřekročí specifické emisní limity; u zdrojů, v nichž teplota plynu ze spalovacího procesu dosahuje nejméně 1 100 °C po dobu alespoň dvou sekund, může být použito pro vyhodnocení desetiminutových průměrů sedmidenní hodnotící období a

e) za kalendářní rok není z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření vypuštěno více než 10 platných denních průměrných hodnot.

(3) Emisní limit při kontinuálním měření emisí na stacionárních zdrojích používajících organická rozpouštědla se považuje za splněný, pokud jsou splněny tyto podmínky

a) žádná z denních průměrných hodnot nepřekročí hodnoty specifických emisních limitů a

b) žádný hodinový průměr nepřekročí 150 % hodnoty specifických emisních limitů.

(4) Emisní limit při kontinuálním měření emisí na stacionárních zdrojích vyrábějících oxid titaničitý je považován za splněný, pokud žádná platná hodnota na úrovni doby průměrování stanovené v části 5.2.9. a 5.2.10. přílohy č. 8 k této vyhlášce nepřekročí zde stanovenou hodnotu emisního limitu.

(5) U stacionárních zdrojů neuvedených v odstavcích 1 až 4 je emisní limit považován za splněný, pokud jsou současně splněny tyto podmínky

a) žádná roční průměrná hodnota koncentrace, měrné výrobní emise nebo jiného parametru, kterým je vyjádřen emisní limit, nepřekročí hodnotu specifického emisního limitu,

b) žádná denní průměrná hodnota koncentrace nepřekročí 120 % hodnoty specifického emisního limitu a

c) žádná platná půlhodinová průměrná hodnota koncentrace nepřekročí 200 % hodnoty specifického emisního limitu.

(6) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění stacionárního zdroje do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů musí být uvedena v provozním řádu. Za uvádění stacionárního zdroje do provozu a jeho odstavování z provozu se nepovažují zahajování a ukončování cyklů u stacionárních zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby.

(7) Při posuzování plnění emisních limitů se za průměrné hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. a) až c), v odstavci 2 písm. a) až d), v odstavci 4, v odstavci 5 písm. a) až c) a odstavcích 9 a 10 považují validované hodnoty podle § 8 odst. 1, které se získají z naměřených půlhodinových nebo desetiminutových výsledků odečtením následujícího procentního podílu hodnoty těchto výsledků: 10 % u oxidu uhelnatého, 20 % u oxidu siřičitého, 20 % u oxidů dusíku, 20 % u amoniaku, 30 % u tuhých znečišťujících látek, 30 % u celkového organického uhlíku, 40 % u rtuti, 40 % u chlorovodíku, 40 % u fluorovodíku, 40 % u sulfanu a 40 % u sirouhlíku. U naměřených výsledků vyšších, než je hodnota emisního limitu, se odečte výše uvedený procentní podíl hodnoty specifického emisního limitu. U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad je tímto emisním limitem hodnota denního emisního limitu.

(8) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby stacionárního zdroje v kalendářním roce. To neplatí pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad.

(9) Emisní limit stanovený pro spalovací stacionární zdroj na základě závěrů o nejlepších dostupných technikách je považován za splněný, pokud žádná z průměrných hodnot nepřekročí specifický emisní limit a příslušná procenta hodnoty specifického emisního limitu stanovené v povolení provozu způsobem, který současně zajišťuje splnění podmínek uvedených v odstavci 1 pro hodnoty specifických emisních limitů uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce. V případě znečišťujících látek, pro které nejsou specifické emisní limity stanoveny v příloze č. 2 k této vyhlášce, se emisní limit stanovený pro spalovací stacionární zdroj na základě závěrů o nejlepších dostupných technikách považuje za splněný, pokud žádná z průměrných hodnot nepřekročí specifický emisní limit, případně příslušná procenta hodnoty specifického emisního limitu, stanovené v povolení provozu pro časová období. Nejsou-li v povolení provozu časová období stanovena, použijí se ta, která jsou uvedena v závěrech o nejlepších dostupných technikách.

(10) K vyhodnocení plnění specifického emisního limitu stanoveného pro stacionární zdroj na základě závěrů o nejlepších dostupných technikách se namísto období uvedených v odstavci 5 použijí období uvedená v těchto závěrech o nejlepších dostupných technikách, za použití vztažných podmínek uvedených tamtéž, a to od data platnosti stanoveného v povolení provozu. Je-li v těchto případech specifický emisní limit definován pouze jako roční průměr, nesmí současně žádná platná denní průměrná hodnota koncentrace za daných vztažných podmínek překročit 120 % hodnoty specifického emisního limitu.

(11) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době měření emisí, které je prováděno v souladu s povolením podle jiného právního předpisu⁶) za účelem získání informací o úrovni znečišťování pro stanovení podmínek provozu. Stanovená přípustná doba trvání tohoto stavu nesmí překročit 24 hodin za kalendářní rok.

(12) Pokud krajský úřad stanoví v povolení provozu zjišťování úrovně znečišťování kontinuálním měřením emisí, stanoví v povolení provozu rovněž podmínky a způsob vyhodnocení plnění specifického emisního limitu, pokud budou odlišné od podmínek a způsobu uvedených v odstavcích 1 až 11.

§ 10

Způsob zjišťování tmavosti kouře

(K § 4 odst. 7 zákona)

(1) Pro zjišťování tmavosti kouře se používá Ringelmannova stupnice, která sestává ze 6 čtvercových polí tvořených pravoúhlou sítí černých čar o tloušťce a hustotě sítě na bílém podkladě odpovídající následujícím stupňům tmavosti kouře:

a) stupeň 0 odpovídá 0 % černé barvy na bílém podkladě s definovanou odrazivostí světla 80 %,

b) stupeň 1 odpovídá 20 % černé barvy na bílém podkladě,

c) stupeň 2 odpovídá 40 % černé barvy na bílém podkladě,

d) stupeň 3 odpovídá 60 % černé barvy na bílém podkladě,

e) stupeň 4 odpovídá 80 % černé barvy na bílém podkladě,

f) stupeň 5 odpovídá 100 % černé barvy na bílém podkladě.

(2) Stupeň 5 Ringelmannovy stupnice slouží pro ověření jejích optických vlastností. Černá barva použitá k tisku stupnice musí mít odrazivost světla 5 %.

(3) Pro platnost měření tmavosti kouře musí být dodrženy následující podmínky:

a) směr kouřové vlečky vystupující z komína je přibližně v pravém úhlu na směr pozorování,

b) pozadí kouřové vlečky tvoří rozptýlené světlo oblohy během dne; měření nelze provádět proti slunci, proti zástavbě nebo okolnímu terénu a

c) Ringelmannovu stupnici drží pozorovatel ve volně natažené paži tak, že se síť jednotlivých polí slije do rozdílných stupňů šedé barvy.

(4) Při vyhodnocení měření tmavosti kouře se Ringelmannova stupnice porovná s kouřovou vlečkou v místě výstupu kouře z koruny komína a určí se stupeň tmavosti kouře. Při měření se provádí postupně 30 stanovení stupně tmavosti kouře v pravidelných půlminutových intervalech. Délka jednoho odečtu činí 5 sekund. Měření se vyhodnotí jako průměrná tmavost kouře z 30 odečtů. Do vyhodnocení se nezohledňuje doba uvádění spalovacího stacionárního zdroje do provozu v trvání nejdéle 30 minut, pokud není v povolení provozu stanoveno jinak.

§ 11

Vyhodnocení plnění přípustné tmavosti kouře

(K § 4 odst. 7 zákona)
Přípustná tmavost kouře je považována za dodrženou, pokud průměrná tmavost kouře není tmavší než stupeň 2 Ringelmannovy stupnice nebo jiné barvy.

§ 12

Způsob zjišťování úrovně znečišťování výpočtem

(K § 6 odst. 10 zákona)

(1) Výpočet za účelem zjištění emisí se provádí jednou za kalendářní rok jedním z těchto způsobů

a) bilancí technologického procesu jako rozdíl mezi hmotností znečišťující látky do procesu vstupující a hmotností znečišťující látky z procesu vystupující jinými cestami než emisí do vnějšího ovzduší (dále jen „hmotnostní bilance“),

b) jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu stacionárních zdrojů ve Věstníku Ministerstva životního prostředí a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny na stacionárním zdroji v požadovaném časovém úseku,

c) jako součin měrné výrobní emise stanovené jednorázovým autorizovaným měřením a příslušné vztažné veličiny,

d) jako součin hmotnostního toku stanoveného jednorázovým autorizovaným měřením a provozní doby stacionárního zdroje v kalendářním roce, pokud má tento způsob stanovení lepší vypovídací schopnost o úrovni znečišťování než postup podle písmene c), nebo

e) jiným způsobem, který stanoví krajský úřad.

(2) U stacionárních zdrojů uvedených v části II přílohy č. 5 se hmotnostní bilance pro těkavé organické látky provádí podle části IV přílohy č. 5.

(3) Způsob výpočtu emisí podle odstavce 1 písm. e) krajský úřad v povolení provozu stanoví pouze, pokud nelze použít postup podle odstavce 1 písm. a) nebo způsob výpočtu emisí podle odstavce 1 písm. b), c) nebo d) neposkytuje reprezentativní hodnoty z důvodu velkého množství fugitivních emisí nebo z důvodu udělení výjimky podle § 17 odst. 3 písm. d) zákona s ohledem na absenci komína nebo výduchu.

(4) V případě emisí těkavých organických látek (VOC) stanovených jako hmotnostní koncentrace těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík (TOC) se provede přepočet z TOC na VOC na základě znalosti složení měřených emisí, nebo v případě, že složení měřených emisí není známé, získá se údaj VOC jako hodnota TOC vydělená číslem 0,8.

Část III

SPALOVÁNÍ PALIV

§ 13

Obecná ustanovení ke spalování paliv

Tato část vyhlášky se vztahuje na spalovací stacionární zdroje, v nichž jsou spalována paliva, s výjimkou

a) stacionárních zdrojů, v nichž se spaliny používají pro přímý ohřev, pro sušení, pro vypalování nebo pro jinou tepelnou úpravu předmětů nebo materiálů,

b) stacionárních zdrojů pro dodatečné spalování, určené k čištění odpadních plynů spalováním, nejsou-li provozovány jako nezávislé spalovací stacionární zdroje,

c) stacionárních zdrojů pro regeneraci katalyzátorů katalytického štěpení,

d) stacionárních zdrojů pro zpracování sulfanu na síru,

e) reaktorů užívaných v chemickém průmyslu,

f) koksárenských baterií,

g) stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, který není biomasou podle § 2 písm. a),

h) ohřívačů větru vysokých pecí,

i) plynových turbín a plynových motorů umístěných na těžebních plošinách,

j) krematorií a zařízení k výhradnímu spalování těl zvířat,

k) stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 0,3 MW včetně.

§ 14

Specifické emisní limity

(K § 4 odst. 7 zákona)

(1) Specifické emisní limity a stavové a vztažné podmínky pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 7. lednem 2013 a byly uvedeny do provozu nejpozději 7. ledna 2014, jsou uvedeny v tabulce 1 části I přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(2) Specifické emisní limity a stavové a vztažné podmínky pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014, jsou uvedeny v tabulce 2 části I přílohy č. 2 k této vyhlášce. Tyto specifické emisní limity a stavové a vztažné podmínky se použijí také pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, u nichž došlo ke změně, která může mít dopad na životní prostředí.

(3) Specifické emisní limity a stavové a vztažné podmínky pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW a nižším než 50 MW jsou stanoveny v části II přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(4) Pro spalovací stacionární zdroje, v nichž jsou současně nebo střídavě spalovány dva nebo více druhů paliv, se hodnoty specifických emisních limitů stanoví výpočtem uvedeným v části III přílohy č. 2 k této vyhlášce. Použití jiných druhů paliv při uvádění stacionárního zdroje do provozu nebo při stabilizaci hoření, definované v provozním řádu, se nepovažuje za spalování více druhů paliv.

§ 15

Technické podmínky provozu

(K § 4 odst. 7 zákona)

(1) U spalovacích stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 6 zákona musí být plněn alespoň minimální poměr hmotnosti síry odloučené v místě spalovacího stacionárního zdroje v daném časovém úseku k hmotnosti síry obsažené v palivu, které bylo do spalovacího stacionárního zdroje přivedeno a ve stejném časovém úseku spáleno (dále jen „stupeň odsíření“). Stupeň odsíření se považuje za splněný, pokud vyhodnocení provedených měření prokáže, že všechny průměrné hodnoty stupně odsíření za daný kalendářní měsíc dosáhly stanoveného stupně. Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení minimálního stupně odsíření se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění stacionárního zdroje do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování poruchy nebo havárie.

(2) Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, jsou stanoveny v tabulce 1 části IV přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(3) Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, mezi 27. listopadem 2002 a 7. lednem 2013 nebo byly uvedeny do provozu mezi 27. listopadem 2003 a 7. lednem 2014, jsou stanoveny v tabulce 2 části IV přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(4) Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014, jsou stanoveny v tabulce 3 části IV přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(5) Dřevotřísku, překližku, dřevovláknitou desku nebo jiné lepené dřevo lze spalovat pouze v případě, že neobsahují halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo v důsledku povrchových úprav, a pouze ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 3 MW a vyšším. V místě, kde toto palivo vzniká ve formě vedlejšího produktu výroby, jej lze spalovat také ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 0,3 MW do 3 MW vybaveném automatickým dávkováním paliva a automatickým řízením spalovacího procesu.

(6) Biomasu, která může obsahovat polycyklické aromatické uhlovodíky v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, lze spalovat pouze ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 5 MW a vyšším a pouze, pokud jsou dodrženy minimální podmínky spalování, kterými jsou

a) v případě fluidních topenišť teplota spalování nejméně 600 °C a

b) v případě ostatních topenišť teplota spalin nejméně 850 °C s dobou setrvání spalin nejméně 2 sekundy.

(7) Spalovací stacionární zdroje se uvádí do provozu a odstavují z provozu v co nejkratší možné době. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud je dodržena doba uvádění do provozu a odstavování z provozu stanovená podle rozhodnutí Evropské komise vydaného podle článku 41 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU.

§ 16

Způsob stanovení počtu provozních hodin

(K § 6 odst. 10 zákona)

(1) U spalovacího stacionárního zdroje se provozní hodiny stanoví jako doba vyjádřená v hodinách, během níž je stacionární zdroj ve stabilizovaném provozu. Do této doby se nezapočítává doba uvádění spalovacího stacionárního zdroje do provozu a doba jeho odstavování z provozu, které se stanoví v provozním řádu.

(2) U spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším se doba jejich uvádění do provozu a doba jejich odstavování z provozu stanovují postupem podle rozhodnutí Evropské komise vydaným podle článku 41 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU.

Část IV

POŽADAVKY NA KVALITU PALIV

§ 17

Požadavky na kvalitu paliv a způsob prokazování jejich plnění

(K § 16 odst. 11 zákona)

(1) Požadavky na kvalitu paliv jsou stanoveny v části I přílohy č. 3 k této vyhlášce.

(2) Prokazování plnění požadavků na kvalitu paliva se provádí doklady o analýzách odebraných vzorků paliva, které odebrala a analyzovala osoba akreditovaná vnitrostátním akreditačním orgánem pověřeným podle jiného právního předpisu²). Postupy pro odběr vzorků a provádění analýz musí být reprezentativní a průkazné a musí co nejpřesněji odrážet skutečnou kvalitu paliva. Tyto postupy se považují za splněné, je-li postupováno podle určených technických norem podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²).

§ 18

Ohlašování údajů o kvalitě paliv

(K § 16 odst. 11 zákona)

(1) Ohlašování údajů o kvalitě paliv podle § 16 odst. 1 zákona se vztahuje na těžký topný olej, plynový olej a na pevná paliva určená pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 0,3 MW včetně, pro která jsou stanoveny požadavky na kvalitu paliv v příloze č. 3 k této vyhlášce.

(2) Náležitosti hlášení o kvalitě paliv jsou stanoveny v části II přílohy č. 3 k této vyhlášce.

Část V

TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ ODPADU

§ 19

Obecná ustanovení k tepelnému zpracování odpadu

Tato část vyhlášky se vztahuje na stacionární zdroje, v nichž je tepelně zpracováván odpad, s výjimkou stacionárních zdrojů, v nichž je tepelně zpracováván pouze odpad spadající pod definici biomasy podle § 2 písm. a), radioaktivní odpad, těla uhynulých zvířat nebo odpad vznikající při průzkumu a těžbě ložisek ropy a zemního plynu z námořních zařízení a spalovaný na palubě těchto zařízení.

§ 20

Specifické emisní limity a technické podmínky provozu

(K § 4 odst. 7 zákona)

(1) Specifické emisní limity pro spalovny odpadu a stavové a vztažné podmínky jsou stanoveny v bodu 1. části I přílohy č. 4 k této vyhlášce.

(2) Způsob stanovení specifických emisních limitů a stavových a vztažných podmínek pro tepelné zpracování odpadu ve stacionárním zdroji jiném než spalovna odpadu je stanoven v bodu 2. části I přílohy č. 4 k této vyhlášce.

(3) U spalovacích stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 6 zákona, které tepelně zpracovávají odpad společně s palivem, musí být namísto emisního limitu pro oxid siřičitý plněn alespoň stupeň odsíření stanovený v části IV přílohy č. 2. Požadované stupně odsíření se považují za splněné, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 15 odst. 1.

(4) Technické podmínky provozu pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad jsou stanoveny v části II přílohy č. 4 k této vyhlášce.

Část VI

NAKLÁDÁNÍ S TĚKAVÝMI ORGANICKÝMI LÁTKAMI

§ 21

Obecná ustanovení k nakládání s těkavými organickými látkami

Pro účely této vyhlášky se těkavé organické látky dělí na

a) těkavé organické látky, které jsou klasifikovány jako látky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci a jimž jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F, nebo které musí být těmito větami označovány,

b) halogenované těkavé organické látky, jimž jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351, nebo které musí být těmito větami označovány,

c) těkavé organické látky, které nespadají pod písmeno a) nebo b).

§ 22

Specifické emisní limity, emisní stropy a technické podmínky provozu

(K § 4 odst. 7 zákona)

(1) Specifické emisní limity, emisní stropy a technické podmínky provozu stacionárních zdrojů, ve kterých dochází k používání organických rozpouštědel, jsou uvedeny v příloze č. 5 k této vyhlášce.

(2) Specifické emisní limity a technické podmínky provozu pro stacionární zdroje, ve kterých dochází k nakládání s benzinem, jsou stanoveny v příloze č. 6 k této vyhlášce.

§ 23

Požadavky na výrobky s obsahem těkavých organických látek

(K § 18 odst. 5 zákona)

(1) Seznam vybraných barev, laků a výrobků pro opravy nátěru vozidel podle § 18 zákona (dále jen „vybrané výrobky“) je uvedený v části I přílohy č. 7 k této vyhlášce.

(2) Limitní hodnoty obsahu organických sloučenin nebo směsi organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejichž počáteční bod varu je menší nebo roven 250 °C, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kPa ve vybraných výrobcích (dále jen „těkavá organická látka ve vybraném výrobku“), jsou stanoveny v části II přílohy č. 7 k této vyhlášce.

(3) Analytické metody pro stanovení obsahu těkavých organických látek ve vybraných výrobcích jsou uvedeny v části III přílohy č. 7 k této vyhlášce.

(4) Vybrané výrobky jsou opatřeny štítkem s označením

a) kategorie a subkategorie vybraného výrobku podle části II přílohy č. 7,

b) limitní hodnoty obsahu těkavých organických látek ve vybraném výrobku v g/l podle části II přílohy č. 7 a

c) maximálního obsahu těkavých organických látek ve vybraném výrobku ve stavu připraveném k použití v g/l.

(5) U vybraných výrobků, u nichž se před použitím přidávají organická rozpouštědla, se limitní hodnoty obsahu těkavých organických látek uvedené v části II přílohy č. 7 vztahují na výrobek ve stavu, ve kterém je připraven k použití. Za část obsahu těkavých organických látek se u vybraných výrobků nepovažuje hmotnost těkavých organických látek, které během zasychání chemicky reagují za vzniku ochranného filmu nátěrové hmoty.

(6) Výrobky podle § 16 odst. 3 zákona jsou na štítku nebo v průvodní technické dokumentaci označeny

a) údajem o celkovém obsahu těkavých organických látek dle § 2 písm. m) zákona ve výrobku vyjádřeným hmotnostním zlomkem nebo v hmotnostních procentech a

b) v případě nátěrových hmot, adhesivních materiálů nebo tiskařských barev uvedených v příloze č. 5 také údajem o obsahu látek ve výrobku, které po odpaření vody nebo těkavých organických látek ztuhnou (dále jen „netěkavé látky“) v hmotnostních nebo objemových procentech a o hustotě výrobku v g/cm³, pokud je předchozí údaj uveden v objemových procentech.

Část VII

OSTATNÍ STACIONÁRNÍ ZDROJE

§ 24

Specifické emisní limity a technické podmínky provozu

(K § 4 odst. 7 zákona)

(1) Specifické emisní limity, stavové a vztažné podmínky a technické podmínky provozu stacionárních zdrojů neuvedených v částech třetí, páté a šesté (dále jen „ostatní stacionární zdroje“) jsou uvedeny v příloze č. 8 k této vyhlášce.

(2) Způsob stanovení specifických emisních limitů v povolení provozu podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona je uveden v příloze č. 17 k této vyhlášce.

Část VIII

OBECNÉ EMISNÍ LIMITY, OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI DOKUMENTŮ A ROZSAH ÚDAJŮ OHLAŠOVANÝCH PROSTŘEDNICTVÍM INTEGROVANÉHO SYSTÉMU PLNĚNÍ OHLAŠOVACÍCH POVINNOSTÍ

§ 25

Obecné emisní limity

(K § 4 odst. 7 zákona)
Obecné emisní limity pro koncentrace znečišťujících látek při tlaku 101,325 kPa a teplotě 273,15 K ve vlhkém plynu jsou stanoveny v příloze č. 9 k této vyhlášce.

§ 26

Obsahové náležitosti dokumentů a rozsah údajů ohlašovaných prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností

(K § 9 odst. 4 a 5, § 12 odst. 8, § 15 odst. 8, § 16 odst. 11, § 17 odst. 7 a § 32 odst. 8 zákona)

(1) Náležitosti provozní evidence jsou stanoveny v příloze č. 10 k této vyhlášce.

(2) Náležitosti souhrnné provozní evidence jsou stanoveny v příloze č. 11 k této vyhlášce.

(3) Náležitosti provozního řádu jsou stanoveny v příloze č. 12 k této vyhlášce.

(4) Náležitosti odborného posudku jsou stanoveny v příloze č. 13 k této vyhlášce.

(5) Náležitosti dokumentů o jednorázovém měření jsou stanoveny v příloze č. 14 k této vyhlášce.

(6) Náležitosti rozptylové studie jsou stanoveny v příloze č. 15 k této vyhlášce.

(7) Náležitosti dokladu o kontrole technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, jsou stanoveny v příloze č. 18 k této vyhlášce.

(8) Údaje o spalovacím stacionárním zdroji na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, ohlašované prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností, jsou stanoveny v části B) přílohy č. 18 k této vyhlášce.

(9) Náležitosti hlášení o plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší a náležitosti časového plánu provádění opatření programu zlepšování kvality ovzduší jsou stanoveny v příloze č. 21 k této vyhlášce.

(10) Struktura řádného a dodatečného poplatkového přiznání je stanovena v příloze č. 22 k této vyhlášce.

Část IX

KOMPENZAČNÍ OPATŘENÍ

§ 27

Způsob uplatnění kompenzačních opatření

(K § 11 odst. 11 zákona)

(1) Pro účely vyhodnocování kompenzačního opatření jsou v příloze č. 16 k této vyhlášce stanoveny koeficienty významnosti příspěvku zdroje ke znečištění ovzduší (dále jen „koeficient významnosti“), a to v závislosti na efektivní výšce zdroje.

(2) Kompenzační opatření je uplatněno dostatečným způsobem, pokud je snížení součinu změny množství vypouštěné znečišťující látky v tunách za rok a koeficientu významnosti stacionárních nebo mobilních zdrojů, na nichž se realizuje kompenzační opatření, větší nebo rovno součinu změny množství vypouštěné znečišťující látky v tunách za rok a koeficientu významnosti nově umisťovaného stacionárního zdroje nebo mobilních zdrojů na posuzované pozemní komunikaci.

(3) V případě uplatnění kompenzačního opatření formou izolační zeleně, čištění komunikací nebo jiných obdobných opatření se neuvažuje při hodnocení kompenzačního opatření podle odstavce 2 o vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, ale o odstraněném znečištění.

Část X

KONTROLY SPALOVACÍHO STACIONÁRNÍHO ZDROJE

§ 27a

[K § 17 odst. 1 písm. h) a odst. 7 zákona]
Referenční finanční limit rozhodný pro posouzení schopnosti výrobce zajistit odborně způsobilou osobu pro provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je stanoven ve výši 2 222 Kč bez DPH pro spalovací stacionární zdroje bez řídicí jednotky a ve výši 2 590 Kč bez DPH pro spalovací stacionární zdroje s řídicí jednotkou.

§ 27b

Kontrola technického stavu a provozu

(K § 17 odst. 7 zákona)
Rozsah kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je uveden v příloze č. 23 k této vyhlášce.

§ 27c

Prokazování tepelného zpracování odpadu

(K § 16 odst. 11 zákona)
Postup prokazování tepelného zpracování odpadu ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně je stanoven v příloze č. 24 k této vyhlášce.

Část XI

MINIMÁLNÍ VZDÁLENOSTI

§ 27d

Minimální vzdálenosti a způsob jejich použití

(K § 12a zákona)

(1) Minimální vzdálenosti mezi stacionárním zdrojem uvedeným v příloze č. 2a k zákonu a stanovenými plochami vymezenými v územním plánu jsou uvedeny v části I přílohy č. 20 k této vyhlášce.

(2) Plochy vymezené v územním plánu, u kterých se použijí minimální vzdálenosti podle odstavce 1, jsou stanoveny v části II přílohy č. 20 k této vyhlášce.

(3) Minimální vzdálenosti podle odstavce 1 použijí orgány ochrany ovzduší při postupu podle § 12a odst. 1 zákona při

a) vymezování zastavitelných ploch v územním plánu, které jsou plochou s rozdílným způsobem využití uvedenou v části II přílohy č. 20 k této vyhlášce, a

b) umisťování nových stacionárních zdrojů uvedených v části I přílohy č. 20 k této vyhlášce do území.

(4) Minimální vzdálenost se u stacionárního zdroje umístěného ve stavebním objektu určuje od hrany stavebního objektu, který má unikátní identifikátor v základní bázi geografických dat¹⁰), nebo od hrany stavebního objektu, který je nově umisťován jako součást záměru. V ostatních případech se minimální vzdálenost určuje od geometrického středu stacionárního zdroje.

(5) Odchylně od odstavce 4 se v případě stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 2.2., 2.7. a 8. v příloze č. 2a k zákonu minimální vzdálenost určuje od hranice provozovny, ve které je stacionární zdroj umístěn, tak, jak je zakreslená v základní bázi geografických dat, nebo v případě umisťování nových stacionárních zdrojů od parcelních pozemků, na kterých budou stacionární zdroje umístěny jako součást záměru. V případě, že hranice provozovny u stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 2.2., 2.7. a 8. v příloze č. 2a k zákonu nejsou zaneseny v základní bázi geografických dat, se minimální vzdálenost vždy určuje od parcelních pozemků se stacionárními zdroji.

(6) Odchylně od odstavce 4 se v případě stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 2.3. a 5.11. přílohy č. 2a k zákonu minimální vzdálenost vždy určuje od geometrického středu stacionárního zdroje.

(7) Minimální vzdálenost se určuje vůči hranici plochy, a to v místě nejkratší spojnice hranice plochy a hrany stavebního objektu, hranice provozovny, parcelního pozemku, nebo geometrického středu zdroje podle odstavců 4 až 6.

(8) V případě, že je pro stacionární zdroj aplikována výjimka podle § 12a odst. 1 písm. b) nebo c) nebo podle § 12a odst. 4 zákona, hodnoty minimálních vzdáleností se při vymezování ploch v územních plánech podle odstavce 2 neuplatní.

k vyhlášce č. 415/2012 Sb.
Metody a postupy pro měření emisí, u kterých je vyžadováno osvědčení o akreditaci, a koeficienty ekvivalentu toxicity PCDD, PCDF a polychlorovaných bifenylů

Část I

Část I
Metody a postupy pro měření emisí, u kterých je vyžadováno osvědčení o akreditaci

Číslo	Název zkoušky	Metoda stanovení
1.	Stanovení rychlosti proudění a objemového toku odpadního plynu	Měření rychlosti proudění a průřezu
2.	Stanovení vlhkosti odpadního plynu	Kondenzační metoda Adsorpční metoda
3.	Stanovení koncentrace kyslíku	Metoda paramagnetická Elektrochemický článek (tuhý elektrolyt)
4.	Stanovení hmotnostní koncentrace plynných znečišťujících látek automatizovanými analyzátory (oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý)	Spektroskopie Chemiluminiscence
5.	Stanovení úhrnné hmotnostní koncentrace organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík automatizovanými analyzátory	Plamenoionizační detekce
6.	Stanovení koncentrace organických látek	Plynová chromatografie
7.	Stanovení hmotnostní koncentrace tuhých znečišťujících látek	Gravimetrie
8.	Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií	Dynamická olfaktometrie
9.	Odběr vzorků pro stanovení těžkých kovů	Izokinetický odběr a absorpce do kapaliny
10.	Odběr vzorků pro stanovení persistentních organických látek	Metoda filtračně-kondenzační Metoda zřeďovací Metoda s chlazenou sondou
11.	Odběr vzorků pro stanovení oxidu siřičitého	Absorpce do kapaliny
12.	Odběr vzorků pro stanovení těkavých anorganických sloučenin chlóru	Absorpce do kapaliny
13.	Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření emisí a kalibrace kontinuálního měřicího systému.	Souběžné stanovení referenční metodou dle určené technické normy¹)

¹) Pokud není normovaná referenční metoda pro stanovení dané znečišťující látky, použije se jiná vhodná normovaná metoda.

Část II

Část II
Výčet PCDD, PCDF, polychlorovaných bifenylů a jejich koeficienty ekvivalentu toxicity
Ke stanovení součtové hodnoty se hmotnostní koncentrace dále uvedených PCDD, PCDF polychlorovaných bifenylů před sečtením násobí uvedenými koeficienty ekvivalentů toxicity.

1. Výčet PCDD a PCDF a jejich koeficienty ekvivalentu toxicity

PCDD/PCDF	Koeficient ekvivalentu toxicity
2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin (TCDD)	1
1,2,3,7,8-pentachlordibenzodioxin (PeCDD)	0,5
1,2,3,4,7,8-hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1,2,3,7,8,9-hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1,2,3,6,7,8-hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1,2,3,4,6,7,8-heptachlordibenzodioxin (HpCDD)	0,01
oktachlordibenzodioxin (OCDD)	0,001
2,3,7,8-tetrachlordibenzofuran (TCDF)	0,1
2,3,4,7,8-pentachlordibenzofuran (PeCDF)	0,5
1,2,3,7,8-pentachlordibenzofuran (PeCDF)	0,05
1,2,3,4,7,8-hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1,2,3,7,8,9-hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1,2,3,6,7,8-hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
2,3,4,6,7,8-hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1,2,3,4,6,7,8-heptachlordibenzofuran (HpCDF)	0,01
1,2,3,4,7,8,9-heptachlordibenzofuran (HpCDF)	0,01
oktachlordibenzofuran (OCDF)	0,001

2. Výčet polychlorovaných bifenylů a jejich koeficienty ekvivalentu toxicity

Kód UIPAC	Polychlorovaný bifenyl	Koeficient ekvivalentu toxicity
77	3,3',4,4'-tetraCB	0,0005
126	3,3',4,4',5-pentaCB	0,1
169	3,3',4,4',5,5'-hexaCB	0,01
105	2,3,3',4,4'-pentaCB	0,0001
114	2,3,4,4',5-pentaCB	0,0005
118	2,3',4,4',5-pentaCB	0,0001
123	2',3,4,4',5-pentaCB	0,0001
156	2,3,3',4,4',5-hexaCB	0,0005
157	2,3,3',4,4',5'-hexaCB	0,0005
167	2,3',4,4',5,5'-hexaCB	0,00001
189	2,3,3',4,4',5,5'-heptaCB	0,0001
170	- di-ortho PCB	0,0001
180	- di-ortho PCB	0,00001

Podmínky provozu pro spalovací stacionární zdroje

Část I

Část I
Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším
Specifické emisní limity jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 6 % v případě pevných paliv a 3 % v případě kapalných a plynných paliv.
Specifické emisní limity pro plynové turbíny a pístové spalovací motory jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Specifické emisní limity pro plynové turbíny se uplatní pouze na provozní stavy, při kterých je překročeno 70 % instalovaného tepelného příkonu. Plynovým motorem se rozumí motor s vnitřním spalováním pracující na principu Ottova cyklu a využívající zážehové zapalování paliva nebo v případě dvoupalivového motoru využívající vznětové zapalování paliva.
7) Na spalování pevných a kapalných zbytků pocházejících z destilace či zpracování surové ropy pro vlastní spotřebu ve spalovacích stacionárních zdrojích, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, se vztahuje specifický emisní limit pro TZL 50 mg.m^-3.
2) Na spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno povolení provozu nebo jiné obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel podal úplnou žádost o povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, se vztahuje specifický emisní limit pro SO₂ 800 mg.m^-3.
Specifické emisní limity uvedené v této poznámce platí také pro jednotlivé spalovací stacionární zdroje, pokud jsou odpadní plyny odváděny odděleně jedním průduchem komína, a které nejsou v provozu více než 1500 provozních hodin za rok, vyjádřeno jako klouzavý průměr za dobu 5 let, pokud je zjišťování emisí prováděno odděleně pro každý takový komínový průduch.
3) Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let se vztahují následující specifické emisní limity pro NO_x. Při spalování kapalných paliv ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, specifický emisní limit 400 mg.m^-3.
Při spalování pevných paliv specifický emisní limit 800 mg.m^-3, při spalování kapalných paliv ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřekračujícím 300 MW specifický emisní limit 850 mg.m^-³ a v případě spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 300 MW specifický emisní limit 400 mg.m^-3.
1) Na spalovací stacionární zdroje, které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok vyjádřených jako klouzavý průměr za 5 let, kterým bylo vydáno povolení provozu nebo jiné obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel podal úplnou žádost o povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadem 2003, se vztahují následující specifické emisní limity pro SO₂.
Vysvětlivky:

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	50-100 MW				> 100-300 MW				> 300 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Pevné palivo obecně	400¹⁾	300^{3), 4)}	30⁷⁾	250	250¹⁾	200³⁾^,⁴⁾	25⁷⁾	250	200¹⁾	200³⁾^,⁴⁾	20⁷⁾	250
Biomasa podle § 2 písm. a)	200¹⁾	300³⁾^,⁴⁾	30	250	200¹⁾	250³⁾	20	250	200¹⁾	200³⁾	20	250
Rašelina	300¹⁾	300³⁾^,⁴⁾	30	250	300¹⁾	250³⁾	20	250	200¹⁾	200³⁾	20	250
Kapalné palivo obecně	350¹⁾	450³⁾^,⁴⁾^{, 5)}	30⁷⁾	175⁸⁾	250¹⁾	200³⁾⁴⁾⁵⁾	25⁷⁾	175⁸⁾	200¹⁾	150³⁾^,⁴⁾^,⁵⁾	20⁷⁾	175⁸⁾
Zkapalněný plyn	5	200⁵⁾^,⁶⁾	5	100	5	200⁵⁾⁶⁾	5	100	5	200⁵⁾^,⁶⁾	5	100
Plynné palivo obecně	35⁹⁾	200⁵⁾^{, 6)}	5⁹⁾	100	35⁹⁾	200⁵⁾⁶⁾	5⁹⁾	100	35⁹⁾	200⁵⁾^,⁶⁾	5⁹⁾	100
Zemní plyn	35⁹⁾	100⁵⁾	5⁹⁾	100	35⁹⁾	100⁵⁾	5⁹⁾	100	35⁹⁾	100⁵⁾	5⁹⁾	100
Koksárenský plyn	400	200⁵⁾^,⁶⁾	30	100	400	200⁵⁾⁶⁾	30	100	400	200⁵⁾^,⁶⁾	30	100
Vysokopecní plyn	200	200⁵⁾^{, 6)}	10	100	200	200⁵⁾⁶⁾	10	100	200	200⁵⁾^,⁶⁾	10	100
Plyn ze zplyňování rafinérských zbytků	35²⁾	200⁵⁾^,⁶⁾	5	100	35²⁾	200⁵⁾⁶⁾	5	100	35²⁾	200⁵⁾^,⁶⁾	5	100

Tabulka 1 - Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 7. lednem 2013 a byly uvedeny do provozu nejpozději 7. ledna 2014
9) Specifický emisní limit se neuplatní pro plynové turbíny a plynové motory.
Při spalování pevných paliv ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 1. červencem 1987, specifický emisní limit 450 mg.m^-3.
Při spalování pevných nebo kapalných paliv ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, specifický emisní limit 450 mg.m^-3.
Specifické emisní limity uvedené v této poznámce platí také pro jednotlivé spalovací stacionární zdroje, pokud jsou odpadní plyny odváděny odděleně jedním průduchem komína, a které nejsou v provozu více než 1500 provozních hodin za rok, vyjádřeno jako klouzavý průměr za dobu 5 let, pokud je zjišťování emisí prováděno odděleně pro každý takový komínový průduch.
4) Na spalování práškového hnědého uhlí ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřekračujícím 100 MW se vztahuje specifický emisní limit pro NO_x 450 mg.m^-3.
Na spalování pevných a kapalných zbytků pocházejících z destilace či zpracování surové ropy pro vlastní spotřebu ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, se vztahuje specifický emisní limit 450 mg.m^-3.
Na spalování nekomerčních kapalných zbytků z chemické výroby pro vlastní spotřebu ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW v chemických zařízeních, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, se vztahuje specifický emisní limit 450 mg.m^-3.
5) Pro plynové turbíny, včetně plynových turbín s kombinovaným cyklem, spalující jako kapalná paliva lehké a střední destiláty platí specifický emisní limit pro NO_x 90 mg.m^-³, 120 mg.m^-3 pokud spalují jiné plyny a 50 mg.m^-3 pokud spalují zemní plyn.
8) Pro plynové turbíny, včetně plynových turbín s kombinovaným cyklem, spalující jako kapalná paliva lehké a střední destiláty platí specifický emisní limit 100 mg.m^-3.
Pro plynové turbíny pracující v základním zatížení při kombinované výrobu tepla a elektřiny s celkovou účinností vyšší než 75 %, s kombinovaným cyklem s roční průměrnou celkovou elektrickou účinností vyšší než 55 % a pro mechanický pohon (plynové turbíny pohánějící kompresory rozvodné sítě dodávek plynu veřejnosti) platí specifický emisní limit pro NO_x 75 mg.m^-3. Pro plynové turbíny s jednoduchým cyklem pracující v základním zatížení, které mají účinnost větší než 35 % (stanovenou na základě podmínek Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO) platí emisní limit ve výši 50×η/35, kde éta je účinnost plynové turbíny za podmínek základního zatížení podle ISO vyjádřená v procentech.
Pro plynové turbíny, včetně plynových turbín s kombinovaným cyklem, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, a které nejsou v provozu více než 1500 provozních hodin za rok, vyjádřeno jako klouzavý průměr za dobu 5 let, platí při spalování zemního plynu specifický emisní limit 150 mg.m^-3 a při spalování ostatních plynných paliv nebo kapalných paliv specifický emisní limit 200 mg.m^-3. Specifické emisní limity uvedené v tomto odstavci této poznámce platí také pro jednotlivé plynové turbíny, pokud jsou odpadní plyny odváděny odděleně jedním průduchem komína, a které nejsou v provozu více než 1500 provozních hodin za rok, vyjádřeno jako klouzavý průměr za dobu 5 let, pokud je zjišťování emisí prováděno odděleně pro každý takový komínový průduch.
6) Na spalovací stacionární zdroje, s výjimkou plynových turbín a pístových spalovacích motorů, o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW, využívající jiné palivo než zemní plyn, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, se vztahuje specifický emisní limit 300 mg.m^-3.
Vysvětlivky:

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	50-100 MW				> 100-300 MW				> 300 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Pevné palivo obecně	400	300 400¹⁾	20	250	200	200	20	250	150 200²⁾	150 200¹⁾	10	250
Biomasa	200	250	20	250	200	200	20	250	150	150	20	250
Rašelina	300	250	20	250	300 250²⁾	200	20	250	150 200²⁾	150	20	250
Kapalné palivo obecně	350	300 50⁵⁾	20	175 100⁵⁾	200	150 50⁵⁾	20	175 100⁵⁾	150	100 50⁵⁾	10	175 100⁵⁾
Zkapalněný plyn	5	300	5	175	5	150	5	175	5	150	5	175
Plynné palivo obecně	35⁶⁾	100 50³⁾ 75⁴⁾	5⁶⁾	100	35⁶⁾	100 50³⁾ 75⁴⁾	5⁶⁾	100	35⁶⁾	100 50³⁾ 75⁴⁾	5⁶⁾	100
Zemní plyn	35⁶⁾	100 50³⁾ 75⁴⁾	5⁶⁾	100	35⁶⁾	100 50³⁾ 75⁴⁾	5⁶⁾	100	35⁶⁾	100 50³⁾ 75⁴⁾	5⁶⁾	100
Koksárenský plyn	400	100	30	100	400	100	30	100	400	100	30	100
Vysokopecní plyn	200	100	10	100	200	100	10	100	200	100	10	100
Plyn ze zplyňování rafinérských zbytků	35	100	5	100	35	100	5	100	35	100	5	100

6) Specifický emisní limit se neuplatní pro plynové turbíny a plynové motory.
3) Vztahuje se pouze na plynové turbíny s jednoduchým cyklem, které mají účinnost větší než 35 % (stanovenou na základě podmínek Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO) platí emisní limit ve výši 50×η/35, kde η je účinnost plynové turbíny pracující v základním zatížení (podle ISO) vyjádřená v procentech. U plynových turbín, včetně plynových turbín s kombinovaným cyklem, emisní limit platí pouze při zatížení větším než 70 %
2) Vztahuje se pouze na spalování ve fluidním loži.
1) Vztahuje se pouze na spalování práškového hnědého uhlí.
5) Vztahuje se pouze na plynové turbíny, včetně plynových turbín s kombinovaným cyklem.
4) Vztahuje se pouze na pístové spalovací motory.
Tabulka 2 - Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014

Část II

Část II
Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW a nižším než 50 MW
Pro teplovzdušný přímotopný spalovací stacionární zdroj, kterým se rozumí spalovací stacionární zdroj zařazený pod kód 1.4. podle přílohy č. 2 k zákonu, v němž dochází ke kontaktu ohřívaného vzduchu a spalin, přičemž taková směs slouží k vytápění ohřívaného prostoru, jsou specifické emisní limity vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku 17 %.
Pro spalovací stacionární zdroj zařazený pod kód 1.4. podle přílohy č. 2 k zákonu, v němž spaliny přes výměník ohřívají vzduch nebo jiné plynné médium, přičemž ke kontaktu ohřívaného vzduchu nebo jiného plynného média a spalin nedochází a spaliny odchází odděleně komínem do ovzduší, jsou specifické emisní limity shodné se specifickými emisními limity stanovenými pro kotle, tzn. jsou vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku dle spalovaného paliva. Na spalovací stacionární zdroj dle předchozí věty o jmenovitém tepelném příkonu 5 MW a nižším uvedený do provozu před 20. prosincem 2018 se uplatní specifické emisní limity uvedené v tabulce 3.1.2. až od 1. ledna 2030.

1. Specifické emisní limity platné do 19. prosince 2018
Pro plynové turbíny jsou specifické emisní limity vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně.
Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn (pro TZL vztaženo na vlhký plyn), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Plynovým motorem se rozumí motor s vnitřním spalováním pracující na principu Ottova cyklu a využívající zážehové zapalování paliva nebo v případě dvoupalivového motoru využívající vznětové zapalování paliva.

Tabulka 1.3.1 - zrušena
Tabulka 1.3.2 - Specifické emisní limity platné pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. září 2014

Celkový jmenovitý tepelný příkon	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
Celkový jmenovitý tepelný příkon	NO_x	CO
> 0,3-5 MW	350	100
> 5 MW-50 MW	300	100

1.3. Specifické emisní limity pro plynové turbíny

3) Platí pouze pro pístové spalovací motory, jejichž stavba či přestavba byla zahájena před 17. květnem 2006.
2) zrušeno
1) zrušeno
Vysvětlivky:

Druh pístového spalovacího motoru	Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
		> 0,3 – 1 MW			> 1 – 5 MW			zrušeno
		NO_x	TZL	CO	NO_x	TZL	CO
Plynový motor	zrušeno
	zrušeno
	Plynné palivo obecně	1000	-	1300	500 1000³⁾	130	1300
Dieselový motor	zrušeno
	zrušeno
	Plynné palivo obecně	4000	-	1300	500 4000³⁾	130	1300

Tabulka 1.2.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. září 2014
Tabulka 1.2.1 - zrušena
1.2. Specifické emisní limity pro pístové spalovací motory

1.1. Specifické emisní limity pro kotle a teplovzdušné přímotopné stacionární zdroje – zrušeno

Pro plynové turbíny jsou specifické emisní limity vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně a v případě oxidů dusíku při zatížení nižším než 70 %.
Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn (není-li dále uvedeno jinak), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a spalovací stacionární zdroj sloužící výhradně k pohonu požárního čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Plynovým motorem se rozumí motor s vnitřním spalováním pracující na principu Ottova cyklu a využívající zážehové zapalování paliva nebo v případě dvoupalivového motoru využívající vznětové zapalování paliva.
Specifické emisní limity jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 6 % v případě pevných paliv s výjimkou biomasy, 11 % v případě biomasy a 3 % v případě kapalných a plynných paliv.
2. Specifické emisní limity platné od 20. prosince 2018 do 31. prosince 2024
Emisní limity uvedené v tabulce 2.1.2 se neuplatní pro spalovací stacionární zdroje zařazené do kódu 1.4. přílohy č. 2 k zákonu jiné než teplovzdušné spalovací zdroje.

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW		1-50 MW
	NO_x	CO	NO_x	CO
Kapalné palivo	300	100	300	100
Plynné palivo a zkapalněný plyn	250	100	50	100

2.3. Specifické emisní limity pro plynové turbíny
Tabulka 2.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosincem 2018
Tabulka 2.3.1 - zrušena

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW				1-5 MW				> 5-50 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Pevné palivo	-	600	100	400	-	500	50	500	1500¹⁾	500	30	300 500³⁾
Kapalné palivo	-	200	-	80	-	200 450⁴⁾	50	80	1500⁴⁾	200 450⁴⁾	30	80
Plynné palivo a zkapalněný plyn	-	100²⁾	-	50	-	100²⁾	-	50	-	100²⁾	-	50

Tabulka 2.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosincem 2018
Tabulka 2.1.1 – zrušena
2.1. Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje s výjimkou pístových spalovacích motorů a plynových turbín
2) Pokud provozovatel prokáže, že nelze této hodnoty z technických důvodů dosáhnout použitím nízkoemisních hořáků, platí specifický emisní limit 200 mg.m^-3.
Vysvětlivky:
4) Vztahuje se na spalování těžkého topného oleje a jemu podobných kapalných paliv.
3) Platí v případě spalování biomasy pro spalování ve stacionárních zdrojích s výjimkou spalování výlisků z takové biomasy.
1) Zrušeno

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW			1-5 MW			> 5-50 MW
	NO_x	TZL	CO	NO_x	TZL	CO	NO_x	TZL	CO
Kapalné palivo	400	-	450	400	50¹⁾	450	400	20¹⁾	450
Plynné palivo a zkapalněný plyn	500	-	650	500	-	650	500	-	650

Vysvětlivka:
1) Hodnoty vztažené k vlhkému plynu
2.2. Specifické emisní limity pro pístové spalovací motory
Tabulka 2.2.1 – zrušena
Tabulka 2.2.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosincem 2018

Specifické emisní limity jsou vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 6 % v případě pevných paliv s výjimkou biomasy, 11 % v případě biomasy a 3 % v případě kapalných a plynných paliv.
3. Specifické emisní limity platné od 1. ledna 2025
Pro spalovací stacionární zdroje, jejichž provozní hodiny nepřekročí 500 hodin ročně, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období tří kalendářních let, platí specifické emisní limity uvedené v tabulkách 2.1.2, 2.2.2 a 2.3.2.
Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn (pokud není stanoveno jinak), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a spalovací stacionární zdroj sloužící výhradně k pohonu požárního čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Plynovým motorem se rozumí motor s vnitřním spalováním pracující na principu Ottova cyklu a využívající zážehové zapalování paliva nebo v případě dvoupalivového motoru využívající vznětové zapalování paliva.
V případě tabulek 3.1.1, 3.2.1, 3.3.1 a 3.3.2 jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitému příkonu a v případě tabulek 3.1.2 a 3.2.2 jsou vztaženy k jmenovitému tepelnému příkonu jednotlivých spalovacích stacionárních zdrojů; to neplatí v případě, že by emisní limit stanovený s ohledem na celkový jmenovitý tepelný příkon z části 2.1.2, 2.2.2 nebo 2.3.2 byl přísnější, v tom případě se uplatní limit uvedený tam.
Pro plynové turbíny jsou specifické emisní limity vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku 15 % a nevztahují se na záložní zdroje energie provozované méně než 300 provozních hodin ročně a v případě oxidů dusíku při nižším zatížení než 70 %.
Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 3.2.1. a 3.2.2. uplatní emisní limity dle celkového jmenovitého tepelného příkonu podle tabulky 2.2.2.
Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 3.3.2. uplatní emisní limity dle celkového jmenovitého tepelného příkonu podle tabulky 2.3.2

1) Pro turbíny o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 1 MW nebo vyšším a nepřevyšujícím 20 MW platí emisní limit 20 mg.m^-3.
3.3. Specifické emisní limity pro plynové turbíny
3) V případě spalování nízkovýhřevných plynů z koksárenských pecí platí emisní limit 130 mg.m^-3 a v případě spalování nízkovýhřevných plynů z vysokých pecí v železářském a ocelářském průmyslu platí emisní limit 65 mg.m^-3.
Vysvětlivky:
1) Pro turbíny o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 1 MW do 5 MW včetně platí emisní limit 20 mg.m^-3.
2) V případě spalování bioplynu platí emisní limit 60 mg.m^-3.
Tabulka 3.3.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později
2) V případě spalování bioplynu se uplatní emisní limit 40 mg.m^-3.
Tabulka 3.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosincem 2018
Vysvětlivky:

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW				1-50 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Kapalné palivo s výjimkou plynového oleje	-	300	-	100	120	200	10¹⁾	100
Plynový olej	-	300	-	100	-	200	-	100
Plynné palivo s výjimkou zemního plynu	-	250	-	100	15²⁾³⁾	50	-	100
Zemní plyn	-	250	-	100	-	50	-	100

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW				1-50 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Kapalné palivo s výjimkou plynového oleje	-	300	-	100	120	75	10¹⁾	100
Plynový olej	-	300	-	100	-	75	-	100
Plynné palivo s výjimkou zemního plynu	-	250	-	100	15²⁾	75	-	100
Zemní plyn	-	250	-	100	-	50	-	100

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW				1-5 MW				> 5-50 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Pevné palivo s výjimkou biomasy	-	600	100	400	400	500	50	500	400	300	20⁵⁾	300
Pevné palivo – biomasa	-	600	100	400	133²⁾	333	33	500	133²⁾	200	13⁶⁾	300¹⁾
Kapalné palivo s výjimkou plynového oleje	-	200	-	80	350	200	50	80	350	200	20	80
Plynový olej	-	200	-	80	-	200	-	80	-	200	-	80
Plynné palivo s výjimkou zemního plynu	-	100³⁾	-	50	35⁴⁾	100³⁾	-	50	35⁴⁾	100³⁾	-	50
Zemní plyn	-	100³⁾	-	50	-	100	-	50	-	100	-	50

7) Pro spalování bioplynu platí emisní limit 170 mg.m^-3.
Vysvětlivky:
6) Do 1. ledna 2030 pro stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 20 MW a nižším platí emisní limit 850 mg.m^-³ při spalování těžkého topného oleje.
5) V případě spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 20 MW včetně platí emisní limit 30 mg.m^-3.
4) V případě spalování bioplynu se uplatní emisní limit 100 mg.m^-3.

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW				1-5 MW				> 5-50 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂⁹⁾	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Pevné palivo s výjimkou biomasy	-	600	100	400	1100	500	50	500	400¹⁾	500	30	300
Biomasa	-	600	100	400	133²⁾	433	33	500	133²⁾	433	20⁸⁾	300³⁾
Kapalné palivo s výjimkou plynového oleje	-	200	-	80	350	200 450⁴⁾	50	80	350⁶⁾	200 450⁴⁾	30	80
Plynový olej	-	200	-	80	-	200	-	80	-	200	-	80
Plynné palivo s výjimkou zemního plynu	-	100⁵⁾	-	50	200	100⁵⁾	-	50	35⁷⁾	100⁵⁾	-	50
Zemní plyn	-	100⁵⁾	-	50	-	100⁵⁾	-	50	-	100⁵⁾	-	50

5) Pokud provozovatel prokáže, že nelze této hodnoty z technických důvodů dosáhnout použitím nízkoemisních hořáků, platí specifický emisní limit 200 mg.m^-3.
1) Platí v případě spalování výlisků z biomasy. Pro spalování ostatních druhů biomasy platí emisní limit 500 mg.m^-³.
3) Pokud provozovatel prokáže, že nelze této hodnoty z technických důvodů dosáhnout použitím nízkoemisních hořáků, platí specifický emisní limit 200 mg.m^-3.
Vysvětlivky:
1) Pro stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 20 MW a nižším platí emisní limit 1100 mg.m^-3.
2) Neplatí pro výlučné spalování dřevní biomasy. Pro spalování slámy platí emisní limit 200 mg.m^-3.
3.1. Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje s výjimkou pístových spalovacích motorů a plynových turbín
2) Emisní limit neplatí pro spalování výlučně dřevní biomasy
Tabulka 3.1.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později
3) Platí v případě spalování výlisků z biomasy. Pro spalování ostatních druhů biomasy platí emisní limit 500 mg.m^-3.
4) Vztahuje se na spalování těžkého topného oleje a jemu podobných kapalných paliv.
9) Emisní limity pro SO₂ se u zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 5 MW a nižším uplatní od 1. ledna 2030.
8) Pro stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 20 MW a nižším platí emisní limit 33 mg.m^-3.
Tabulka 3.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosincem 2018
6) V případě spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 20 MW včetně platí emisní limit 20 mg.m^-3

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW				1-50 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Kapalné palivo s výjimkou plynového oleje	-	400	-	450	320	400	20¹⁾	450
Plynový olej	-	400	-	450	-	400	-	450
Plynné palivo s výjimkou zemního plynu	-	500	-	650	40²⁾³⁾	500	-	650
Zemní plyn	-	500	-	650	-	500	-	650

Vysvětlivky:
1) Pro motory o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 1 MW nebo vyšším a nižším než 5 MW platí emisní limit 50 mg.m^-3.

Druh paliva	Specifické emisní limity [mg.m^-3]
	> 0,3 až < 1 MW				1-50 MW
	SO₂	NO_x	TZL	CO	SO₂	NO_x	TZL	CO
Kapalné palivo s výjimkou plynového oleje	-	400	-	450	320	400	20¹⁾	450
Plynový olej	-	400	-	450	-	400	-	450
Plynné palivo s výjimkou zemního plynu	-	500	-	650	40²⁾	500	-	650
Zemní plyn	-	500	-	650	-	253³⁾	-	650

3) V případě spalování nízkovýhřevných plynů z koksárenských pecí platí emisní limit 347 mg.m^-3 a v případě spalování nízkovýhřevných plynů z vysokých pecí v železářském a ocelářském průmyslu platí emisní limit 173 mg.m^-3.
2) V případě spalování bioplynu se uplatní emisní limit 107 mg.m^-3.
Vysvětlivky:
3.2. Specifické emisní limity pro pístové spalovací motory
2) V případě spalování bioplynu platí emisní limit 160 mg.m^-3.
3) Pro dvoupalivové motory při spalování pouze zemního plynu platí emisní limit 507 mg.m^-3.
1) V případě motorů s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 20 MW a nižším platí emisní limit 50 mg.m^-3.
Tabulka 3.2.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později
Tabulka 3.2.2 Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosincem 2018

Část III

Část III
Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje ke spalování více druhů paliv

1. U spalovacího stacionárního zdroje používajícího současně dva nebo více druhů paliv se stanoví hodnoty specifických emisních limitů následujícím postupem:

a) přiřadí se hodnota specifického emisního limitu odpovídající každému jednotlivému palivu a znečišťující látce v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacích stacionárních zdrojů,

b) následně se určí vážené hodnoty specifických emisních limitů podle jednotlivých druhů paliv, a to tak, že jednotlivé hodnoty specifických emisních limitů se vynásobí tepelným příkonem každého paliva a tento součin se vydělí součtem tepelných příkonů dodaných všemi palivy, a

c) sečtou se vážené hodnoty specifických emisních limitů pro jednotlivá paliva.

2. U spalovacího stacionárního zdroje spalujícího více druhů paliv, ve kterém se používají zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu, platí bez ohledu na ustanovení bodu 1 požadavky na spalování paliva s nejvyšším specifickým emisním limitem, pokud během provozu stacionárního zdroje činí podíl, jímž přispívá toto palivo k souhrnu tepelných příkonů dodaných všemi palivy, alespoň 50 %. Je-li podíl tohoto paliva nižší než 50 %, stanoví se hodnota specifického emisního limitu na základě poměrného podílu tepelného příkonu zabezpečeného jednotlivými palivy na součtu tepelných příkonů všech paliv následujícím postupem:
Ustanovení tohoto bodu nelze použít u stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW a dále u stacionárních zdrojů, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo které byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014 bez ohledu na datum podání žádosti o povolení provozu; u těchto zdrojů se postupuje podle bodu 1.

c) následně se určí vážené hodnoty specifických emisních limitů pro jednotlivá paliva, které se získají vynásobením vypočtené hodnoty specifického emisního limitu paliva tepelným příkonem směrodatného paliva, a další jednotlivé hodnoty specifických emisních limitů se vynásobí tepelným příkonem dodaným každým palivem a výsledek násobení se podělí součtem tepelných příkonů dodaných všemi palivy, a

a) přiřadí se hodnota specifického emisního limitu odpovídající každému jednotlivému palivu a odpovídající znečišťující látce v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacích stacionárních zdrojů,

b) následně se vypočte hodnota specifického emisního limitu pro palivo s nejvyšší hodnotou specifického emisního limitu a v případě dvou druhů paliv se stejnou hodnotou specifického emisního limitu, palivo s vyšším tepelným příkonem (dále jen „směrodatné palivo“); tato hodnota se získá vynásobením hodnoty specifického emisního limitu příslušného paliva dvěma a od tohoto součinu se odečte hodnota specifického emisního limitu paliva s nejnižší hodnotou specifického emisního limitu,

d) sečtou se vážené hodnoty specifických emisních limitů pro jednotlivá paliva.

Ustanovení tohoto bodu nelze použít u plynových turbín a plynových motorů a dále u stacionárních zdrojů, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo které byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014 bez ohledu na datum podání žádosti o povolení provozu.
Tyto emisní limity jsou vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 6 % v případě pevných paliv a 3 % v případě kapalných a plynných paliv.
Po 1. lednu 2025 nelze ustanovení tohoto bodu použít u stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 5 MW a po 1. lednu 2030 u stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 5 MW do 50 MW.
3. Alternativně k bodu 2 lze pro oxid siřičitý použít následující průměrné hodnoty specifických emisních limitů, bez ohledu na použitou kombinaci paliv:

a) 1000 mg.m^-3 pro spalovací stacionární zdroje v rámci rafinerie využívající zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu, kterým bylo uděleno první povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto datem podal úplnou žádost o povolení a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, nebo

b) 600 mg.m^-3 pro ostatní spalovací stacionární zdroje v rámci rafinerie využívající zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu.

Část IV

Část IV
Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším
Tabulka 1 - Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003

Celkový jmenovitý tepelný příkon	Stupeň odsíření [%]
50-100 MW	80
> 100-300 MW	90
> 300 MW	96

Celkový jmenovitý tepelný příkon	Stupeň odsíření [%]
50-100 MW	92
> 100-300 MW	92
> 300 MW	96

Tabulka 2 - Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, mezi 27. listopadem 2002 a 7. lednem 2013 nebo byly uvedeny do provozu mezi 27. listopadem 2003 a 7. lednem 2014

Celkový jmenovitý tepelný příkon	Stupeň odsíření [%]
50-100 MW	93
> 100-300 MW	93
> 300 MW	97

Tabulka 3 - Minimální stupně odsíření pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014

k vyhlášce č. 415/2012 Sb.
POŽADAVKY NA KVALITU PALIV A HLÁŠENÍ O KVALITĚ PALIVA

Část I

Část I
Požadavky na kvalitu paliv
Stanovené limitní hodnoty obsahu prvků a jejich sloučenin jsou vztaženy k hmotnosti daného prvku.

1. Požadavky na kvalitu pevných paliv

1.2. Požadavky na kvalitu výlisků z biomasy podle § 2 písm. a) pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně

Kvalitativní ukazatel	Jednotka	Limitní hodnoty dle celkového jmenovitého příkonu určeného spalovacího stacionárního zdroje
Kvalitativní ukazatel	Jednotka	≤ 0,3 MW	> 0,3-5 MW
Voda	% hm.	< 15	< 20
Kvalitativní ukazatel v bezvodém stavu
Výhřevnost	MJ.kg^-1	>15	>13
Obsah popela	% hm.	< 10	< 25
Obsah chlóru a jeho sloučenin	mg.kg^-1	< 10 000	< 10 000
Obsah arsenu a jeho sloučenin	mg.kg^-1	< 5	< 10
Obsah kadmia a jeho sloučenin	mg.kg^-1	< 1,05	< 1,5
Obsah rtuti a jejích sloučenin	mg.kg^-1	< 0,05	< 0,05
Obsah olova a jeho sloučenin	mg.kg^-1	< 10	< 10

Kvalitativní ukazatel	Jednotka	Limitní hodnoty dle celkového jmenovitého tepelného příkonu určeného spalovacího stacionárního zdroje
Kvalitativní ukazatel	Jednotka	≤ 0,3 MW	> 0,3-5 MW
Voda	% hm.	< 33	< 35
Kvalitativní ukazatel v bezvodém stavu
Výhřevnost	MJ∙kg^-1	>15	>15
Obsah popela	% hm.	< 13	< 20
Měrná sirnatost¹⁾	g∙MJ^-1	< 0,65 < 0,5²⁾	< 0,75 < 0,5²⁾
Podsítná frakce³)	%	≤ 20	–
Obsah prachu⁴)	%	≤ 10	–

2) Vztahuje se pouze na výlisky z uhlí.
1.1. Požadavky na kvalitu uhlí a výlisky z uhlí pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně
1) Měrnou sirnatostí se rozumí celkový obsah síry v původním stavu, vztažený k výhřevnosti spalovaného paliva v původním stavu, vyjádřený v g.MJ^-1
Vysvětlivky:
⁴) Podíl frakce s velikostí zrn 0 - 10 mm v podsítné frakci, vyjádřený v hmotnostních procentech z navážky vzorku.
³) Podíl zrna, který při třídicí zkoušce proséváním dle určených technických norem propadne sítem s otvory o rozměru rovném spodní hranici velikosti zrna, specifický pro danou sortu paliva, vyjádřený v hmotnostních procentech z navážky vzorku.

2. Požadavky na kvalitu kapalných paliv
Vysvětlivky:

Kvalitativní ukazatel	Jednotka	Limitní hodnoty
Voda	% hm.	< 2¹⁾
Kvalitativní ukazatel v bezvodém stavu
Výhřevnost	MJ∙kg^-1	> 32¹⁾
Obsah síry a jejích sloučenin	% hm.	< 0,1²⁾
Obsah chlóru a jeho sloučenin	mg∙kg^-1	< 300
Obsah arsenu a jeho sloučenin	mg∙kg^-1	< 10
Obsah kadmia a jeho sloučenin	mg∙kg^-1	< 0,3
Obsah rtuti a jejích sloučenin	mg∙kg^-1	< 0,05
Obsah olova a jeho sloučenin	mg∙kg^-1	< 25
Obsah polychlorovaných bifenylů a jejich sloučenin	mg∙kg^-1	< 5

1) Vztahuje se pouze na paliva pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW.
2) Nevztahuje se na těžký topný olej, u nějž nesmí maximální obsah síry a jejích sloučenin překročit 1 % hm. Tento požadavek se nevztahuje na těžký topný olej spalovaný

c) v ostatních stacionárních zdrojích, pokud emisní limit pro oxid siřičitý stanovený pro ně v povolení provozu nepřekročí 1700 mg.m^-3 při obsahu kyslíku ve spalinách 3 % objemová, vztaženo na suchý plyn.

a) ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším,

b) v rafineriích, pokud měsíční průměr emisí oxidu siřičitého ze všech spalovacích stacionárních zdrojů v rafinerii s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů spadajících pod písmeno a), bez ohledu na druh paliva nebo kombinace používaných paliv, nepřekročí 1700 mg/m³ a tato podmínka je stanovena v povolení provozu

1) Vyjádřeno jako čtvrtletní průměr z minimálně 3 v čase rovnoměrně odebraných vzorků.
Vysvětlivky:

Kvalitativní ukazatel v bezvodém stavu	Jednotka	Limitní hodnoty
Obsah síry a jejích sloučenin	mg∙m^-3	< 1 000¹⁾
Obsah chlóru a jeho sloučenin	mg∙m^-3	< 50

3. Požadavky na kvalitu plynných paliv pro stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně s výjimkou zemního a degazačního plynu

Část II

Část II
Náležitosti hlášení o kvalitě paliva
sbcr2012c151z0415p003u001.pdf

k vyhlášce č. 415/2012 Sb.
PODMÍNKY PROVOZU PRO STACIONÁRNÍ ZDROJE TEPELNĚ ZPRACOVÁVAJÍCÍ ODPAD

Část I

Část I
Specifické emisní limity

1. Specifické emisní limity pro spalovny odpadu
Emisní limity pro spalovny odpadu jsou vztaženy k celkové jmenovité kapacitě a na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku v odpadním plynu 11 %. Pro spalování odpadních olejů jsou emisní limity vztaženy k referenčnímu obsahu kyslíku v odpadním plynu 3 %. V případě jednorázového měření emisí látek uvedených v tabulce 1.1. se za emisní limit považují hodnoty denních průměrů.

Znečišťující látka	Emisní limit¹⁾ [mg.m^-3]
	Denní průměr	Půlhodinové průměry		10 minutový průměr
	Denní průměr	97%	100 %	95%
TZL	10	10	30
NO_x	400²⁾ 200	200	400
SO₂	50	50	200
TOC	10	10	20
HCl	10	10	60
HF	1	2	4
CO	50		100³⁾	150³⁾

2) Vztahuje se pouze na stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad o celkové jmenovité kapacitě nižší než 6 t.h^-1 povolené pro tepelné zpracování odpadu před 28. prosincem 2002 a uvedené do provozu nejpozději 28. prosince 2003 nebo pokud provozovatel podal úplnou žádost o povolení před 28. prosincem 2002 za podmínky že stacionární zdroj byl uveden do provozu nejpozději 28. prosince 2004. Na tyto stacionární zdroje se nevztahuje povinnost plnit půlhodinové průměry koncentrací NOx.
Vysvětlivky:
3) Pro spalovny odpadu s fluidním ložem může příslušný orgán povolit výjimky z emisních limitů pro CO, pokud v povolení provozu současně stanoví emisní limit vyjádřený jako průměrná hodinová hodnota nejvýše 100 mg.m^-3.
1.1. Emisní limity pro znečišťující látky zjišťované primárně kontinuálním měřením
1) V případě poruchy nesmí být za žádných okolností překročeny specifické emisní limity pro celkový organický uhlík a oxid uhelnatý stanovené podle této tabulky a koncentrace tuhých znečišťujících látek 150 mg.m^-3, vyjádřené jako průměrné půlhodinové hodnoty.

Znečišťující látky	Emisní limit
Cd+Tl a jejich sloučeniny	0,05 mg.m^-3
Hg a její sloučeniny	0,05 mg.m^-3
Sb+As+Pb+Cr+Co+Cu+Mn+Ni+V a jejich sloučeniny	0,5 mg.m^-3
PCDD/F	0,1 ng TEQ.m^-3

1.2. Emisní limity pro znečišťující látky zjišťované primárně jednorázovým měřením

2. Specifické emisní limity pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad, jiné než spalovny odpadu

2.2. Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje zařazené do kódu 1.1. až 1.4. přílohy č. 2 k zákonu tepelně zpracovávající odpad
U spalovacích stacionárních zdrojů se dále uplatní emisní limity pro těžké kovy a PCDD/F jako v bodu 1.2 části I této přílohy, vztažené na normální stavové podmínky, suchý plyn a referenční obsah kyslíku 6 % v případě spalování pevných paliv a 3 % v případě spalování kapalných paliv.

V_odpad	Objem odpadního plynu vzniklého tepelným zpracováním pouze odpadu, stanovený podle odpadu s nejnižší výhřevností specifikovaného v povolení a přepočtený na příslušné podmínky stanovené v této vyhlášce. Jestliže je teplo uvolňované při tepelném zpracování nebezpečného odpadu nižší než 10 % celkového tepla uvolňovaného v tomto zařízení, vypočte se hodnota V_odpad z (teoretického) množství odpadu, jehož spálením by se dosáhlo 10 % uvolněného tepla při stanovené hodnotě celkového uvolňovaného tepla.
C_odpad	Emisní limity stanovené v bodě 1 této přílohy.
V_proc	Objem odpadního plynu vznikajícího ve stacionárním zdroji spalováním povolených paliv, stanovený na základě referenčního obsahu kyslíku, na který musí být emise přepočteny v souladu s touto vyhláškou. Pokud pro daný druh stacionárního zdroje není referenční obsah kyslíku stanoven, použije se skutečný obsah kyslíku v odpadním plynu nezředěný přídavkem vzduchu, který je pro vlastní proces nadbytečný.
C_proc	Emisní limity stanovené v této části, emisní limity stanovené touto vyhláškou pro spalování paliv nebo emisní limity stanovené v povolení provozu. Použije se vždy ten ze stanovených emisních limitů, jehož hodnota je nižší. Jestliže pro některé průmyslové činnosti tyto emisní limity nejsou stanoveny, použijí se skutečné hmotnostní koncentrace.
C	Emisní limity při referenčním obsahu kyslíku stanoveném v této příloze, nebo pokud takové hodnoty neexistují, emisní limity, kterými se nahradí emisní limity stanovené ve specifických přílohách této vyhlášky. Celkový obsah kyslíku, kterým se nahradí obsah kyslíku pro přepočtení, se vypočte na základě výše uvedeného obsahu kyslíku s respektováním parciálních objemů.

\frac{(V_{odpad} \times C_{odpad}) + (V_{proc} \times C_{proc})}{V_{odpad} + V_{proc}} = C

Emisní limity stanovené jako denní průměry pro TZL, NO_x, SO₂, TOC, HCl a HF pro tepelné zpracování odpadu společně s palivem se vypočtou podle následujícího vzorce:
Specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje jsou vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky, suchý plyn, pro pevná paliva jsou vztaženy k vypočtenému referenčnímu obsahu kyslíku.

2.2.1. Zrušena

Hodnota C_proc pro HCl je stanovena v případě spalovacích stacionárních zdrojů ve výši 50 mg.m^-3.
Hodnoty C_proc jsou vztaženy na normální stavové podmínky, suchý plyn a referenční obsah kyslíku 6 % v případě spalování pevných paliv a 3 % v případě spalování kapalných paliv.
2.2.2. Hodnoty C_proc pro spalovací stacionární zdroje s výjimkou plynových turbín a plynových motorů platné od 1. ledna 2016

2.2.2.2. Hodnoty C_proc pro spalovací stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014
3) Platí pro spalování ve fluidním loži
2) Platí pro spalování práškového hnědého uhlí
1) Platí pro cirkulační nebo tlakové spalování ve fluidním loži
Vysvětlivky:

Druh paliva	Hodnoty C_proc [mg.m^-3]
	< 50 MW			50-100 MW			> 100-300 MW			> 300 MW
	SO₂	NO_x	TZL	SO₂	NO_x	TZL	SO₂	NO_x	TZL	SO₂	NO_x	TZL
Pevné palivo obecně	-	-	50	400	300	20	200	200	20	150 200¹⁾	150 200²⁾	10
Rašelina	-	-	50	300	250	20	300 250³⁾	200	20	150 200³⁾	150	20
Biomasa podle § 2 písm. a)			50	200	250	20	200	200	20	150	150	20
Kapalné palivo	-	-	50	350	300	20	200	150	20	150	100	10

Vysvětlivka: 1) Platí pro práškové hnědé uhlí

Druh paliva	Hodnoty C_proc [mg.m^-3]
	< 50 MW			50-100 MW			> 100-300 MW			>	300 MW
	SO₂	NO_x	TZL	SO₂	NO_x	TZL	SO₂	NO_x	TZL	SO₂	NO_x	TZL
Pevné palivo obecně	-	-	50	400	300 400¹⁾	30	200	200	25	200	200	20
Rašelina	-	-	50	300	400	30	200	200	20	200	200	20
Biomasa podle § 2 písm. a)			50	200	300	30	200	250	20	200	200	20
Kapalné palivo	-	-	50	350	400	30	250	200	25	200	150	20

2.2.2.1. Hodnoty C_proc, vyjádřené jako denní průměrné hodnoty, pro spalovací stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před 7. lednem 2013 a byly uvedeny do provozu nejpozději 7. ledna 2014

Emisní limity se vztahují na normální stavové podmínky, suchý plyn a referenční obsah kyslíku 10 % a představují v případě kontinuálního měření průměrnou denní hodnotu. Dále jsou uplatněny emisní limity pro těžké kovy a PCDD/F jako v bodu 1.2 části I této přílohy.
1) V případě, že emise oxidu siřičitého nebo celkového organického uhlíku nevznikají tepelným zpracováním odpadu, může krajský úřad udělit výjimky z emisních limitů stanovených pro tyto znečišťující látky.
2) Při stanovení emisního limitu pro oxid siřičitý vychází krajský úřad z emisního limitu uvedeného v bodě 4.1.2 přílohy č. 8 k této vyhlášce.
2.1. Specifické emisní limity pro cementářské pece tepelně zpracovávající odpad společně s palivem

Znečišťující látka	Emisní limit [mg.m^-3]
TZL	30
NO_x	500
SO₂	50¹⁾^, ²⁾
TOC	10¹⁾
HCl	10
HF	1

Vysvětlivky:

Na tyto stacionární zdroje se vztahují emisní limity pro PCDD/F, rtuť, kadmium a thalium uvedené v části I bodě 1.2. vyjádřené jako průměrná hodnota bez přepočtu na referenční obsah kyslíku, a dále specifické emisní limity stanovené v povolení provozu s přihlédnutím k hodnotám emisních limitů uvedených v bodě 1.1. této přílohy a technickým možnostem konkrétního zdroje pro:
2.3. Specifické emisní limity pro stacionární zdroje neuvedené v bodech 1., 2.1. a 2.2. tepelně zpracovávající odpad

5. plynné anorganické sloučeniny chloru vyjádřené jako chlorovodík,

6. plynné anorganické sloučeniny fluoru vyjádřené jako fluorovodík a

7. oxid siřičitý.

1. oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý,

2. oxid uhelnatý,

3. tuhé znečišťující látky,

4. celkový organický uhlík,

Část II

Část II
Technické podmínky provozu

(1) V zásobníku odpadu stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících komunální odpad je trvale udržován podtlak a odsávaný vzduch přiváděn do spalovací komory. Pokud neprobíhá spalování, vzduch odsávaný ze zásobníku odpadu se odvádí do výduchu schváleného v rámci povolení provozu.

(2) Stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad se konstruují a provozují způsobem, který zaručuje, že

b) odpadní plyn je za posledním přívodem spalovacího vzduchu řízeným způsobem ohřát ve všech místech profilu toku odpadního plynu, a to i za nejméně příznivých podmínek, na teplotu nejméně 850°C po dobu nejméně dvou sekund, měřeno v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném reprezentativním místě spalovací komory schváleném v rámci povolení provozu; pokud se spaluje nebezpečný odpad s obsahem organických sloučenin chloru vyjádřených jako chlor vyšším než 1 %, musí tato teplota dosáhnout nejméně 1100°C po dobu nejméně dvou sekund,

a) u spalovny odpadu je zajištěna dostatečná doba setrvání tepelně zpracovávaného odpadu v prostoru, kde dochází k tepelnému zpracování, za účelem dokonalého vyhoření nebo tepelného rozkladu tak, aby struska a popel obsahovaly méně než 3 % celkového organického uhlíku, nebo aby ztráta žíháním byla menší než 5 % hmotnosti suchého materiálu,

c) ve spalovně odpadu se automaticky zapne nejméně jeden pomocný hořák v každé spalovací komoře, který nesmí spalovat palivo, jehož spálením by vznikly vyšší emise než ze spalování plynového oleje, zkapalněného plynu nebo zemního plynu, v těchto případech:

1. během uvádění spalovny do provozu a jejího odstavování s cílem zajistit, že stanovená teplota bude v prostoru, v němž dochází k tepelnému zpracování odpadu, udržena po celou tuto dobu, dokud je v prostoru, kde dochází k tepelnému zpracování odpadu, nějaký nespálený odpad,

2. pokud teplota odpadního plynu po posledním vstřiku spalovacího vzduchu poklesne pod stanovenou teplotu 850°C nebo 1100°C podle tepelně zpracovávaného odpadu,

d) při uvádění stacionárního zdroje do provozu a při jeho odstavování, v případě poklesu teploty pod stanovenou minimální mez podle písm. b) nebo v případě překročení některého ze specifických emisních limitů bude automaticky zabráněno přívodu odpadu do prostoru, kde dochází k tepelnému zpracování odpadu přímou oxidací.

(3) Za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto vyhláškou, lze v povolení provozu uvést technické podmínky provozu pro určité kategorie a druhy odpadu a pro určité tepelné procesy odlišně od podmínek stanovených v odstavci 2 písm. a) až c) a minimálních teplot uvedených v odstavci 2 písm. d), pokud budou dodrženy specifické emisní limity pro celkový organický uhlík a oxid uhelnatý stanovené v bodu 1 části I této přílohy a pokud to v případě spaloven odpadu nepovede k produkci většího množství pevných zbytků nebo k vyššímu obsahu organických látek v pevných zbytcích než při dodržení podmínek podle odstavce 2 písm. a) až c).

(4) Odpady ze zdravotnické a veterinární péče, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky, se dávkují přímo bez toho, aby byly nejdříve smíšeny s jinými druhy odpadu nebo s nimi bylo jinak manipulováno.

(5) Nejméně jednou při prvním uvádění stacionárního zdroje, v němž je povoleno tepelné zpracování odpadu, do provozu a za předpokládaných nejméně příznivých provozních podmínek se ověří doba setrvání odpadního plynu při stanovené nejnižší teplotě za posledním přívodem spalovacího vzduchu podle bodu 2. Současně se zjišťuje obsah kyslíku v odpadním plynu.

(6) Aniž je dotčeno ustanovení bodu 2 písm. d), nesmí být doba trvání provozu stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad při překročení specifických emisních limitů delší než 4 hodiny nepřetržitě a současně celková doba trvání provozu při překročení specifických emisích limitů v jednom kalendářním roce nesmí překročit 60 hodin. To platí pro všechny stacionární zdroje, jejichž odpadní plyny jsou svedeny do stejné technologie ke snižování emisí.

SPECIFICKÉ EMISNÍ LIMITY, EMISNÍ STROPY A TECHNICKÉ PODMÍNKY PROVOZU STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ, VE KTERÝCH DOCHÁZÍ K POUŽÍVÁNÍ ORGANICKÝCH ROZPOUŠTĚDEL, ZPŮSOB PROVEDENÍ ROČNÍ HMOTNOSTNÍ BILANCE TĚKAVÝCH ORGANICKÝCH LÁTEK

Část I

ČÁST I
OBECNÁ USTANOVENÍ A POJMY

1. Pro účely této přílohy jsou použita tato označení a pojmy:

a) pojem činnost používaný v této příloze zahrnuje rovněž čištění procesního zařízení a čištění pracovních prostorů, avšak nezahrnuje čištění výrobků, pokud není dále uvedeno jinak,

c) VOC_F se rozumí podíl hmotnosti fugitivních emisí těkavých organických látek a hmotnosti vstupních organických rozpouštědel,

b) spotřeba organických rozpouštědel/VOC/práškových plastů, kterou se rozumí celkové vstupní množství organických rozpouštědel/VOC/práškových plastů do zdroje za kalendářní nebo běžný rok snížené o všechna organická rozpouštědla/VOC/práškové plasty, které byly regenerovány v rámci daného zdroje pro opakované použití jako vstup v daném zdroji,

d) VOC_E se rozumí podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a množství či velikosti produkce nebo množství vstupních organických rozpouštědel či celkového množství spotřebovaných vstupních surovin s obsahem VOC.

2. Požadavky na plnění specifických emisních limitů pro zdroje uvedené v části II této přílohy

c) emisní limit stanovený v této příloze se neuplatní, pokud u stacionárního zdroje i přes použití nejlepší dostupné techniky není technicky a ekonomicky možné dosáhnout stanoveného emisního limitu VOC, vyjádřeného jako podíl hmotnosti fugitivních emisí a hmotnosti vstupních organických rozpouštědel, a zároveň tím nemohou vzniknout významná rizika pro lidské zdraví nebo životní prostředí,

b) u stacionárního zdroje emitujícího těkavé organické látky podle § 21 písm. b) nesmí být při celkovém hmotnostním toku těchto znečišťujících látek větším nebo rovném 100 g/h, překročen emisní limit pro těkavé organické látky 20 mg/m³, vyjádřený jako celková hmotnostní koncentrace; tento emisní limit se nevztahuje na chemické čištění uvedené pod bodem 3. části II této přílohy,

a) u stacionárního zdroje emitujícího těkavé organické látky podle § 21 písm. a) nesmí být při celkovém hmotnostním toku těchto znečišťujících látek větším nebo rovném 10 g/h, překročen emisní limit pro těkavé organické látky 2 mg/m³, vyjádřený jako celková hmotnostní koncentrace,

d) emisní limity se uplatňují za normálních podmínek ve vlhkém plynu,

e) není přípustné před měřicím místem ředit odpadní plyn jiným plynem za účelem plnění specifických emisních limitů; je-li odpadní plyn ředěn z důvodu správné funkce zařízení ke snižování emisí nebo chlazení, vyjadřuje se výsledná koncentrace při měření emisí výhradně v průtoku bez přisávaného plynu; tento požadavek platí pro stacionární zdroje uvedené v části II v bodech:

iii. 1.1., 1.3., 1.4., 4.2. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 15 t za rok a více,

ii. 4.5. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 10 t za rok a více,

i. 4.1. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 5 t za rok a více,

v. v ostatních bodech s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel stanovenou pro povinnost plnit specifický emisní limit, s výjimkou bodu 4.4. a bodu 9.

iv. 1.2., 4.6., 7. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 25 t za rok a více,

3. Technické podmínky provozu stacionárních zdrojů

a) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v této příloze používající těkavé organické látky podle § 21 písm. a) nebo směsi s obsahem těchto látek nahrazuje tyto látky nebo směsi s obsahem těchto látek co nejdříve a v nejvyšší možné míře méně škodlivými látkami nebo směsmi.

b) Emise těkavých organických látek podle § 21 písm. a) nebo b) musí být zachycovány a odváděny definovaným výduchem nebo komínem, nebo svedeny do zařízení pro omezování emisí, a to do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž nesmí být překročeny specifické emisní limity stanovené v části I bodu 2 písm. a) a b) této přílohy.

Část II

ČÁST II
SPECIFICKÉ EMISNÍ LIMITY A TECHNICKÉ PODMÍNKY PROVOZU

Tiskařskou barvou se rozumí směs, včetně všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytných pro její správné použití, která se používá k tisku textu nebo obrazu na určitý povrch.
Polygrafické činnosti v bodech 1.1. - 1.4. zahrnují procesy a operace reprodukování textu či obrazu, ve kterých se využívá tisková forma obrazu či textu a kde jsou tiskařské barvy přenášeny na jakýkoliv typ povrchů. Tyto činnosti zahrnují rovněž související postupy, výrobu tiskové formy a její přenos, laminování, natírání a lakování.
1. Polygrafie (kódy 9.1. až 9.4. přílohy č. 2 k zákonu)

1) Zbytky organických rozpouštědel v konečných výrobcích se nepovažují za součást fugitivních emisí.
1.1. Ofset s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F¹⁾[%]	VOC_E²⁾[%]
0,6 – 15	50	-	-
> 15 – 200	20	30	-
> 200	20	30	10

1.4. Knihtisk s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F[%]
0,6 – 15	50	-
> 15	50	15

Vysvětlivka:

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F [%]	VOC_E¹⁾ [%]
0,6 – 15	50	-	-
> 15 – 200	50	10	-
> 200	50	10	5

1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a hmotnosti vstupních organických rozpouštědel. Emisní limit VOC_E se uplatňuje, pokud zdroj zjišťuje úroveň emisí výpočtem namísto měřením.
1.2. Publikační hlubotisk s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více

Činnost	Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
Činnost		TOC [mg/m³]	VOC_F[%]
rotační sítotisk na textil a lepenku	0,6 – 15	50	-
	> 15 – 30	50	25
	> 30	50	20
rotační válcový sítotisk, jiné hlubotisky, gumotisk, laminování, natírání, lakování	0,6 – 15	50	-
	> 15 – 25	50	25
	> 25	50	20

1.3. Jiné tiskařské činnosti s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více

Pod činnostmi uvedenými v bodech 2.1. a 2.2. a v bodu 2.3. jsou zahrnuty jakékoli procesy, při nichž jsou organická rozpouštědla používána k odstranění znečištění z povrchu materiálů, odmaštění, snímání povlaků, odlakování a další povrchové úpravy výrobních polotovarů a výrobků. Tyto činnosti se nevztahují na chemické čištění, které je vyjmenované jako samostatná činnost v bodu 3 této části přílohy. Dále se tyto činnosti nevztahují na čištění pracovních prostorů a čištění procesního zařízení.
2. Odmašťování nebo čištění povrchů

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit¹⁾
	TOC [mg/m³]	VOC_F[%]
> 2 – 10	75	20
> 10	50	15

2.2. Odmašťování nebo čištění povrchů prostředky s obsahem těkavých organických látek, které nejsou uvedeny v bodu 2.1., s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.6. přílohy č. 2 k zákonu)
Odmašťování a čištění povrchů smí být provozováno ve vymezených prostorách především s využitím odmašťovacích stolů nebo podobných zařízení tam, kde je to technicky možné. Použitá organická rozpouštědla jsou shromažďována, uchovávána a předávána k dalšímu využití či k odstranění.
1) Emisní limit se neuplatňuje v případě, že jsou při provozu zdroje používány výhradně čisticí prostředky, jejichž průměrný obsah organických rozpouštědel nepřesahuje 30 % hmotnostních.
Vysvětlivka:

1) Platí pro stacionární zdroje používající organická rozpouštědla s obsahem těkavých organických látek podle § 21 písm. a).
Vysvětlivka:
2.1. Odmašťování nebo čištění povrchů prostředky s obsahem těkavých organických látek, které jsou klasifikovány jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci, s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,01 t za rok a více; odmašťování nebo čištění povrchů prostředky s obsahem těkavých organických látek, které jsou klasifikovány jako halogenované, s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,1 t za rok a více (kód 9.5. přílohy č. 2 k zákonu)

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	VOC [mg/m³]	hmotnostní tok [g/h]	VOC_F [%]
> 1 - 5	20 2¹⁾	100 10¹⁾	15
> 5	20 2¹⁾	100 10¹⁾	10

Při těchto činnostech musí být dodržovány následující technické podmínky provozu: průměrný obsah organických rozpouštědel ve všech užívaných čisticích prostředcích nepřesahuje 30 % hmotnostních tam, kde je to technicky možné, a nejsou používána organická rozpouštědla s obsahem těkavých organických látek podle § 21 písm. a) nebo b). Použitá organická rozpouštědla jsou shromažďována, uchovávána a předávána k dalšímu využití či k odstranění.
2.3. Jednorázové činnosti odmašťování a čištění, které se z důvodu nadměrných rozměrů odmašťovaných povrchů uskutečňují mimo prostory odmašťoven nebo lakoven, a jejichž celková spotřeba organických rozpouštědel je vyšší než 0,1 tun (stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 zákona)

Chemické čištění zahrnuje činnosti využívající organická rozpouštědla v zařízení k čištění oděvů, vybavení bytů a malých spotřebních předmětů s výjimkou ručního odstraňování skvrn a znečištěných míst v textilním a oděvním průmyslu, které jsou zařazeny pod činnosti uvedené v bodech 2.1. a 2.2. této přílohy.
1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkové hmotnosti vyčištěného a vysušeného výrobku.
Tato zařízení musí být vybavena systémem záchytu par s úplnou recyklací organických rozpouštědel.

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	VOC_E¹⁾ [g/kg]
> 0	20

Vysvětlivka:
3. Chemické čištění (kód 9.7. přílohy č. 2 k zákonu)

4. Aplikace nátěrových hmot
Pokud aplikace nátěrových hmot zahrnuje operaci, při které je tentýž výrobek potiskován jakoukoli tiskařskou technologií, je tato tiskařská operace považována za součást natírání. Samostatné tiskařské činnosti však do těchto činností zahrnuty nejsou.
Nátěrovou hmotou se rozumí jakákoliv směs, včetně transparentních laků a všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytných pro její správné použití, k vytváření filmu s dekorativním, ochranným nebo jiným funkčním účinkem na určitém povrchu.
U činností uvedených v podbodech 4.1. až 4.8. se aplikací nátěrových hmot rozumí jakákoliv činnost zahrnující jednoduchou nebo vícenásobnou aplikaci spojitého filmu nátěrových hmot na různé typy povrchů včetně souvisejících procesů vytékání, sušení a vypalování.

1) Emisní limit TOC platí pro všechny výduchy z jednotlivých prostorů – nanášení, vytékání, sušení, vypalování.

Činnost	Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
Činnost		TOC¹⁾ [mg/m³]	VOC_F[%]
nanášení nátěrových hmot	0,6 – 5	100	-
nanášení nátěrových hmot	> 5	50	20

Vysvětlivka:
4.1. Aplikace nátěrových hmot, včetně kataforetického nanášení, nespadají-li pod činnosti uvedené v bodech 4.2. až 4.8., s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.8. přílohy č. 2 k zákonu)

Pro zdroje spadající pod činnost uvedenou pod písm. a) se namísto výše uvedených emisních limitů TOC a VOC uplatňuje tato technická podmínka provozu: V uvedených zdrojích jsou používány výhradně vybrané výrobky uvedené v části I kategorii B přílohy č. 7, splňující limitní hodnoty obsahu VOC stanovené pro tyto výrobky v bodu 2. části II přílohy č. 7.
Jakákoli činnost zahrnující jednoduchou nebo vícenásobnou aplikaci spojitého nátěrového filmu a související operace odmašťování, kterými se provádí

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F[%]
≥ 0,5	50	25

4.3. Přestříkávání vozidel – opravárenství s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,5 t za rok a více nebo nátěry při výrobě nových silničních nebo kolejových vozidel s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel do 15 t za rok včetně (kód 9.10. přílohy č. 2 k zákonu)

c) nanášení nátěrů na přívěsy (včetně polopřívěsů),

d) nátěry při výrobě nových silničních a kolejových vozidel s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel menší než 15 tun za rok.

b) nanášení originálních nátěrů na silniční a kolejová vozidla nebo na jejich části za použití výrobků určených k přestříkávání vozidel, které je prováděno mimo původní výrobní zařízení,

a) nanášení nátěrů na silniční a kolejová vozidla nebo na jejich části prováděné jako součást oprav, konzervace nebo dekorace vozidla mimo původní výrobní zařízení,

Celková projektovaná spotřeba práškových plastů [t/rok]	Emisní limit
Celková projektovaná spotřeba práškových plastů [t/rok]	TOC¹⁾ [mg/m³]
≥ 10	50

Vysvětlivka:
4.4. Nanášení práškových plastů (kód 9.11. přílohy č. 2 k zákonu)
1) Týká se vypalování a chlazení výrobků.

1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkové plochy výrobku.
2) Platí pro nátěry bytových doplňků a malých kožených předmětů jako jsou tašky, peněženky, opasky a jiné.
4.5. Nátěry kůže s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 5 t za rok a více (kód 9.11. přílohy č. 2 k zákonu)

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	VOC_E¹⁾ [g/m²]
≥ 5	75 150²⁾

Vysvětlivky:

4.6. Nátěry pásů a svitků (kód 9.11. přílohy č. 2 k zákonu)
Vysvětlivka:
Jakákoli činnost, při níž je nanášen souvislý film nátěrových hmot na pásové svitky kovových a jiných materiálů.
1) Platí pro stacionární zdroje, které opětovně využívají regenerovaná organická rozpouštědla.

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F[%]
> 5	50 150¹⁾	5

Pro nátěry při výrobě nových silničních a kolejových vozidel s roční projektovanou spotřebou organických rozpouštědel do 15 t/rok platí požadavky stanovené v bodu 4.3. této přílohy - Přestříkávání vozidel - opravárenství.
2) Platí při celkové projektované spotřebě organických rozpouštědel > 200 t/rok.
1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkové plochy výrobku. Hodnota podílu je vztažena na všechny fáze procesu provozovaného ve stejném zařízení elektroforetickým nanášením nebo jakýmkoli jiným typem procesu aplikace nátěrových hmot, včetně konečné konzervace voskem a leštění vrchního nátěru, včetně použití organických rozpouštědel k čištění provozního zařízení.
Vysvětlivky:

Činnost s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel ≥ 15 t/rok	Roční produkce [ks]	Emisní limit
	Roční produkce [ks]	VOC_E¹⁾ [g/m²]
nátěry nových osobních automobilů	> 5000	45 35²⁾
nátěry nových osobních automobilů	≤ 5000 samonosných karosérií nebo > 3500 karoserií upevněných na podvozek	90
nátěry nových kabin nákladních automobilů a dodávek	≤ 5000	65
nátěry nových kabin nákladních automobilů a dodávek	> 5000	55
nátěry nových nákladních automobilů	≤ 2500	90
nátěry nových nákladních automobilů	> 2500	70 50²⁾
nátěry nových autobusů,	≤ 2000	90
trolejbusů a kolejových vozidel	> 2000	70

4.7. Nátěry při výrobě nových silničních nebo kolejových vozidel s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 15 t za rok a více (kód 9.14. přílohy č. 2 k zákonu)
Pro nátěry při výrobě nových silničních a kolejových vozidel s roční projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 15 t/rok a více platí údaje v následující tabulce.
Tuto metodu lze rovněž použít pro jiné výrobky z plechu. K výpočtu celkové velikosti povrchu výrobku opatřovaného v daném zařízení vrstvou nátěrové hmoty lze rovněž využít softwarové systémy nebo jiné ekvivalentní metody. Jednotkou pro výpočet velikosti povrchu je m².
[2 x hmotnost karosérie] / [průměrná tloušťka plechu x hustota materiálu plechu]
Velikost povrchu opatřeného nátěrem je v případech výrobků uvedených v této části definována jako
Velikost povrchu opatřeného elektroforeticky nanášenou vrstvou nátěrové hmoty se vypočítává ze vztahu:

a) plocha povrchu vypočtená jako součet celkové velikosti povrchu opatřeného elektroforeticky nanášenou vrstvou nátěrové hmoty a velikosti povrchů všech částí připojených k výrobku v dalších fázích výroby, které jsou natírány stejným nátěrovým systémem, nebo

Tyto činnosti zahrnují jednorázové aplikace nátěrových hmot, jako je natírání rozměrných dílů mimo prostory lakoven v areálu provozovny, nebo natírání na vnitřních nebo venkovních plochách, zejména na budovách, konstrukcích, stožárech atp.
Přijmout vhodná opatření k minimalizaci emisí těkavých organických látek, např. použitím nátěrových hmot se sníženým obsahem organických rozpouštědel, zvolením vhodné aplikační techniky (aplikace nátěrových hmot válečkováním či štětcem), omezením přestřiků.
Technická podmínka provozu:
4.8. Jednorázové aplikace nátěrových hmot, které se z důvodu nadměrných rozměrů natíraných povrchů uskutečňují mimo prostory lakoven, a jejichž celková spotřeba organických rozpouštědel je vyšší než 0,1 tun (stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 zákona)

b) celková velikost povrchu výrobku opatřeného nátěrovými hmotami v daném zařízení.

4.2. Nátěry dřevěných povrchů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.9. přílohy č. 2 k zákonu)
Vysvětlivky:
2) Platí pro proces nanášení nátěrových hmot.
1) Platí pro sušící procesy.

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F[%]
0,6 – 5	100	-
> 5 – 200	50¹⁾ 75²⁾	20
> 200	50¹⁾ 75²⁾	15

5. Navalování navíjených drátů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.15. přílohy č. 2 k zákonu)
3) Platí v ostatních případech.
2) Platí pro nátěry drátu o průměru menším než 0,1 mm.
1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkové hmotnosti výrobku.
Vysvětlivky:

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	VOC_E¹⁾ [g/kg]
> 5	10²⁾ 5³⁾

Jakákoli činnost natírání kovových vodičů používaných k navíjení cívek v transformátorech, motorech atd.

Pokud aplikace adhesivních materiálů zahrnuje operaci, při které je tentýž výrobek potiskován jakoukoli tiskařskou technologií, je tato tiskařská operace považována za součást nanášení adhesivních materiálů. Samostatné tiskařské činnosti však do těchto činností zahrnuty nejsou.
1) Platí pro stacionární zdroje, které opětovně využívají regenerovaná organická rozpouštědla.
Vysvětlivka:

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F[%]
> 5 - 15	50 150¹⁾	25
> 15 – 200	50 150¹⁾	20
> 200	50 100¹⁾	15

Adhesivním materiálem se rozumí jakákoliv směs, včetně organických rozpouštědel a včetně složek nezbytných pro její správnou aplikaci, která je použita ke spojování oddělených částí vyráběných výrobků.
Jakákoli činnost zahrnující aplikaci adhesivních materiálů na povrchy včetně následného lisování těchto materiálů, s výjimkou adhesivních nátěrů a laminování v polygrafii.
6. Nanášení adhezivních materiálů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.16. přílohy č. 2 k zákonu)

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	VOC_E¹⁾ [kg/m³]	TOC²⁾ [mg/m³]	VOC_F[%]
0,6 - 5	11	100	-
> 5 – 200	11	100	45
> 200	9	100	35

Vysvětlivky:
1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkového objemu impregnovaného dřeva. Emisní limit VOC_E se uplatňuje, pokud zdroj zjišťuje úroveň emisí výpočtem namísto měřením.
7. Impregnace dřeva s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.17. přílohy č. 2 k zákonu)
2) Uvedený emisní limit TOC neplatí pro zařízení využívající k impregnaci dřeva kreosot.
Jakákoliv činnost zavádějící ochranné prostředky do dřeva.

Jakákoli činnost spojování vrstev dřeva a/nebo plastů k výrobě laminátů.
8. Laminování dřeva nebo plastů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.18. přílohy č. 2 k zákonu)
1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkové velikosti povrchu finální nalaminované plochy, ze které dochází k uvolňování těkavých organických látek do ovzduší.
2) Platí v případech broušení a řezání laminátů v rámci daného zdroje.
Vysvětlivky:

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	VOC_E¹⁾ [g/m²]	TZL²⁾ [mg/m³]
> 5	30	3

2) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkového množství spotřebovaných vstupních surovin s obsahem VOC (pryskyřice, gelcoaty, aceton a další).
9. Výroba kompozitů za použití kapalných nenasycených polyesterových pryskyřic s obsahem styrenu s celkovou projektovanou spotřebou těkavých organických látek 0,6 t za rok a více (kód 9.19. přílohy č. 2 k zákonu)
Jakákoli činnost, při které jsou používány kapalné nenasycené polyesterové pryskyřice s obsahem styrenu k výrobě kompozitů.

Celková projektovaná spotřeba VOC¹⁾ [t/rok]	Emisní limit
Celková projektovaná spotřeba VOC¹⁾ [t/rok]	VOC_E²⁾ [kg/t]	TOC [mg/m³]	TZL³⁾ [mg/m³]
0,6 – 5	180	85	3
> 5 – 20	140	85	3
> 20 – 200	100	85	3
> 200	80	85	3

Vysvětlivky:
1) Do projektované spotřeby VOC se započítává také celkové množství styrenu obsaženého ve vstupních surovinách.
3) Platí v případech broušení a řezání kompozitových výrobků v rámci daného zdroje.

Vysvětlivky:
2) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a hmotnosti vstupních organických rozpouštědel. Emisní limit VOC_E se uplatňuje, pokud zdroj zjišťuje úroveň emisí výpočtem namísto měřením.
1) Hmotnost organických rozpouštědel, která jsou součástí nátěrových hmot prodaných v hermeticky uzavřených nádobách, se nepovažuje za součást fugitivních emisí.

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC[mg/m³]	VOC_F¹⁾ [%]	VOC_E²⁾[%]
> 100 – 1000	150	5	5
> 1000	150	3	3

Výroba konečných výrobků nebo meziproduktů nátěrových hmot, adhesivních materiálů nebo tiskařských barev vyráběných ve stejném místě míšením pigmentů, pryskyřic nebo adhesivních materiálů s organickými rozpouštědly nebo s jinými nosiči, včetně procesu dispergování a přípravných predispergačních aktivit, včetně úprav viskozity nebo odstínu a operací plnění konečného výrobku do jeho obalů.
10. Výroba konečných výrobků nebo meziproduktů nátěrových hmot, adhezivních materiálů nebo tiskařských barev včetně procesu dispergování a přípravných predispergačních aktivit, úprav viskozity nebo odstínu anebo operací plnění konečného výrobku do jeho obalů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 10 t za rok a více (kód 9.20. přílohy č. 2 k zákonu)

11. Výroba obuvi s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více (kód 9.21. přílohy č. 2 k zákonu)
Jakákoli činnost výroby obuvi nebo jejich částí.

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	VOC_E¹⁾ [g/pár]
> 5	25

Vysvětlivka:
1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a počtu vyrobených párů.

1) Platí pro stacionární zdroje, které opětovně využívají regenerovaná organická rozpouštědla.
3) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a hmotnosti vstupních organických rozpouštědel. Emisní limit VOC_E se uplatňuje, pokud zdroj zjišťuje úroveň emisí výpočtem namísto měřením.
Chemická syntéza, fermentace, extrakce, skladba a dokončení farmaceutických směsí a v případech, kdy jsou vyráběny ve stejném místě, i výroba meziproduktů.
12. Výroba farmaceutických směsí (kód 9.22. přílohy č. 2 k zákonu)
2) Hmotnost organických rozpouštědel, která jsou součástí výrobků prodaných v hermeticky uzavřených nádobách, se nepovažuje za součást fugitivních emisí.

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F²⁾ [%]	VOC_E³⁾ [%]
> 50	20 150¹⁾	5	5

Vysvětlivky:

Vysvětlivky:
13. Zpracování kaučuku nebo výroba pryže s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 5 t za rok a více, nebo o zpracovatelské kapacitě 50 t za rok a více (kód 9.23. přílohy č. 2 k zákonu)
2) Hmotnost organických rozpouštědel, která jsou součástí výrobků prodaných v hermeticky uzavřených nádobách, se nepovažuje za součást fugitivních emisí.
3) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a hmotnosti vstupních organických rozpouštědel. Emisní limit VOC_E se uplatňuje, pokud zdroj zjišťuje úroveň emisí výpočtem namísto měřením.
1) Platí pro stacionární zdroje, které opětovně využívají regenerovaná organická rozpouštědla.

Celková projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	Emisní limit
	TOC [mg/m³]	VOC_F²⁾ [%]	VOC_E³⁾ [%]
> 15	20 150¹⁾	25	25

Operace plastikace kaučuku a sestavování kaučukových směsí míšením, hnětením, kalandrováním, drcením, mletím, barvením, operace zpracování kaučukových směsí vytlačováním (extruzí), lisováním, vstřikovacím lisováním, operace vulkanizace a jakékoliv další pomocné operace, které jsou součástí procesu přeměny přírodního či syntetického kaučuku do konečného pryžového výrobku.

1) Podíl hmotnosti emisí těkavých organických látek a celkové hmotnosti zpracované suroviny.
14. Extrakce nebo rafinace rostlinných olejů nebo živočišných tuků (kód 9.24. přílohy č. 2 k zákonu)
Extrakce rostlinných olejů ze semen nebo z jiných rostlinných materiálů, zpracování suchých (vyextrahovaných) zbytků rostlin na krmivo pro zvířata, přečišťování tuků nebo olejů získaných ze semen, z rostlinných nebo z živočišných materiálů.

Činnost - extrakce a rafinace z následujících materiálů	Projektovaná spotřeba organických rozpouštědel [t/rok]	VOC_E¹⁾ [kg/t]
živočišný tuk	> 10	1,5
ricin	> 10	3
řepková nebo slunečnicová semena	> 10	1
sojové boby – normální drť	> 10	0,8
sojové boby – bílé vločky	> 10	1,2
ostatní semena a jiný rostlinný materiál	> 10	3
ostatní semena a jiný rostlinný materiál - procesy frakcionace vyjma odstraňování klovatiny či pryskyřic z olejů	> 10	1,5
ostatní semena a jiný rostlinný materiál - odstraňování klovatiny či pryskyřice z olejů	> 10	4

Vysvětlivka:

Část III

ČÁST III
EMISNÍ STROP A ZPŮSOB JEHO VÝPOČTU
1) Emisní strop nepřesáhne maximální množství emisí těkavých organických látek za období jednoho roku, jaké by byly zdrojem vyprodukovány v případě uplatnění emisních limitů uvedených v části II této přílohy.
2) Odchylně od odstavce 1 se postupuje v případě stacionárního zdroje uvedeného v části II této přílohy bodu 4.1. jehož emise těkavých organických látek nelze shromažďovat a kontrolovaným způsobem odvádět prostřednictvím výduchu, komínu nebo výpusti ze zařízení pro snižování emisí těkavých organických látek, a jehož emise jsou tudíž zcela fugitivní (např. nátěry lodí nebo letadel), a u kterého splnění požadavku na plnění emisního stropu dle odst. 1 není technicky a ekonomicky dosažitelné. V takovém případě se považuje emisní strop za plněný, jestliže je vzhledem k emisím těkavých organických látek používána nejlepší dostupná technika.
3) Emisní strop nemůže nahrazovat emisní limit stanovený v části I bodu 2 písm. a) a b).
4) V případě aplikace nátěrových hmot, adhezivních materiálů nebo tiskařských barev lze využít následujícího způsobu stanovení emisního stropu.

Činnost	faktor K₁
publikační hlubotisk	4
rotační válcový sítotisk	1,5
ostatní polygrafické činnosti (s výjimkou publikačního hlubotisku a rotačního válcového sítotisku)	2,5
aplikace nátěrových hmot na dřevo, textil, tkaniny, filmy, fólie a papír	4
nanášení adhezivních materiálů	3
nátěry a lakování pásových a svitkových materiálů	2,5
přestříkávání vozidel - opravárenství	2,5
nátěry pro styk s potravinami; nátěry v leteckém průmyslu	2,33
aplikace nátěrových hmot na ostatní materiály	1,5

Hodnota faktoru K₂ se určuje z hodnoty emisního limitu pro fugitivní emise uvedeného pro jednotlivé činnosti v části II této přílohy takto:
V případě, že je při provozu zdroje dosahováno vyšší účinnosti využití netěkavých látek obsažených v nátěrových hmotách, adhezivních materiálech a tiskařských barvách, může být velikost faktoru K₁ pro jednotlivé zdroje upravena.
K₂ = [emisní limit pro fugitivní emise + 5] / 100 pro všechny ostatní činnosti.
Emisní strop = celková hmotnost netěkavých látek ve spotřebovaných materiálech x K₁ x K₂
nebo
pro činnosti uvedené v bodu 4.3. části II této přílohy, dále pro činnosti uvedené v bodu 4.1. části II této přílohy s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel < 15 t/rok a pro činnosti uvedené v bodu 4.2. části II této přílohy s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel < 25 t/rok
K₂ = [emisní limit pro fugitivní emise + 15] /100

Část IV

ČÁST IV
ZPŮSOB PROVEDENÍ ROČNÍ HMOTNOSTNÍ BILANCE TĚKAVÝCH ORGANICKÝCH LÁTEK

Bilance se provádí pro organická rozpouštědla vyjádřená jako VOC. V případě veličiny O1 změřené jako TOC se provede přepočet na VOC podle § 12 odst. 4.

vstupy (I)
I1	celková hmotnost organických rozpouštědel v čisté formě nebo ve směsích, která byla zakoupena a využita jako vstupy do procesů v časovém rámci, ve kterém je vypočítávána tato hmotnostní bilance
I2	celková hmotnost organických rozpouštědel, v čisté formě nebo ve směsích, která byla interně regenerována a znovu (recyklovaně) využita jako vstupy do procesů v časovém rámci, ve kterém je vypočítávána tato hmotnostní bilance (recyklovaná rozpouštědla se započítávají pokaždé, kdy jsou využita v rámci provozu daného zdroje)
výstupy (O)
O1	emise těkavých organických látek v odpadním plynu, který je odváděn do ovzduší komínem nebo výduchem
O2	hmotnost organických rozpouštědel obsažených v odpadní vodě; při výpočtu veličiny O5 se bere v úvahu i způsob zpracování odpadních vod
O3	hmotnost organických rozpouštědel obsažených jako nečistoty nebo rezidua v konečných výrobcích
O4	hmotnost nezachycených těkavých organických látek uvolněných do ovzduší vlivem větrání místností, kdy jsou tyto emise z pracovního prostředí vypouštěny do ovzduší okny, dveřmi, ventilačními otvory apod.
O5	hmotnost organických rozpouštědel spotřebovaných v průběhu chemických a fyzikálních procesů, například spalováním, sorpcí apod., pokud tato hmotnost nebyla započtena do veličin O6, O7 nebo O8
O6	hmotnost organických rozpouštědel obsažených ve shromážděných odpadech
O7	hmotnost organických rozpouštědel v čisté formě nebo ve směsích prodaných nebo určených k prodeji jako komerční výrobek
O8	hmotnost organických rozpouštědel, která byla interně regenerována ze směsí k opětovnému využití v rámci provozu daného zdroje, avšak nebyla v časovém rámci, pro který je zpracovávána tato bilance, opětovně využita jako vstup I2 ani nebyla započtena do veličiny O7
O9	hmotnost organických rozpouštědel uvolněných do životního prostředí jiným způsobem

1. Veličiny roční hmotnostní bilance

2. Základní bilanční výpočty

c) Emise E se vypočtou ze vztahu:
E = F + O1 (uvádí se v hmotnostních jednotkách - g, kg nebo tuny)

a) Spotřeba organických rozpouštědel C se vypočítá ze vztahu:
C = I1 - O8 (uvádí se v hmotnostních jednotkách - g, kg nebo tuny)

Fugitivní emise lze stanovit též omezeným, leč reprezentativním souborem měření, a dokud nedojde ke změně vybavení, není nutné tato měření opakovat.
(uvádí se v hmotnostních jednotkách - g, kg nebo tuny)
F = I1 - O1 - O5 - O6 - O7 - O8 nebo F = O2 + O3 + O4 + O9
b) Fugitivní emise F se vypočtou podle některé z následujících rovnic:

Vyplněný bilanční list provozovatelé uloží do své provozní evidence a na požádání jej poskytují příslušným orgánům ochrany ovzduší současně se všemi podklady potřebnými pro ověření správnosti vstupních dat použitých pro výpočty.
(uvádí se v hmotnostních jednotkách – g, kg nebo tuny)
N = celková roční spotřeba materiálu x obsah netěkavých látek v materiálu
g) V případě plnění emisního stropu stanoveného výpočtem podle části III bodu 4 této přílohy se určuje celkové množství netěkavých látek N obsažených ve spotřebovaných nátěrových hmotách, adhesivních materiálech nebo tiskařských barvách, které se vypočítá ze vztahu:

f) Emisní podíl emisí se vypočte jako podíl množství emisí a vstupního množství organických rozpouštědel (uvádí se v %).

e) Emisní podíl fugitivních emisí se vypočte jako podíl množství fugitivních emisí a vstupního množství organických rozpouštědel I, kde I = I1 + I2 (uvádí se v %).

d) Měrná výrobní emise se vypočte jako podíl množství emisí těkavých organických látek a množství nebo velikosti produkce (uvádí se v g/kg, g/m², kg/m³, g/pár nebo v kg/t).

k vyhlášce č. 415/2012 Sb.
SPECIFICKÉ EMISNÍ LIMITY A TECHNICKÉ PODMÍNKY PROVOZU PRO STACIONÁRNÍ ZDROJE, VE KTERÝCH DOCHÁZÍ K NAKLÁDÁNÍ S BENZINEM

1. Pojmy
Pro účely této přílohy se rozumí

b) benzinovými parami - všechny plynné sloučeniny, které se odpařují z benzinu,

c) čerpací stanicí – zařízení pro vydávání benzinu ze stacionárních skladovacích nádrží do palivových nádrží motorových vozidel,

a) benzinem - jakýkoliv ropný výrobek, s aditivy nebo bez aditiv, který je určen pro použití jako palivo motorových vozidel, vyjma kapalného propanbutanu, a jehož nasycené páry mají při teplotě 20 °C tlak roven nebo větší než 1,32 kPa,

e) mobilním kontejnerem - cisterna pro přepravu benzinu po silnici, železnici nebo vodních cestách z jednoho terminálu do druhého nebo z terminálu do čerpací stanice,

f) plnicí lávkou - každá konstrukce v terminálu, ze které lze kdykoliv plnit benzin do jednotlivých silničních cisteren,

g) plnicím zařízením – jakékoli zařízení v terminálu pro plnění benzinu do mobilních kontejnerů,

h) ročním obratem benzinu - největší celkové množství benzinu odebrané ze skladovacího zařízení terminálu do mobilních kontejnerů v průběhu předchozích 3 let,

i) systémem rekuperace benzinových par etapy I - zařízení pro zpětné získávání benzinu z par skladovacích zařízení terminálů včetně všech vyrovnávacích zásobníkových systémů v terminálu,

j) systémem rekuperace benzinových par etapy II - zařízení zajišťující rekuperaci benzinových par vytěsněných z palivové nádrže motorového vozidla při čerpání pohonných hmot na čerpací stanici a přenášející benzinové páry do skladovací nádrže na čerpací stanici nebo zpět do benzinového čerpacího automatu k opětovnému prodeji,

k) terminálem - zařízení pro skladování a k plnění benzinu do mobilních kontejnerů, včetně technologického příslušenství na místě tohoto zařízení,

l) účinností zachycení benzinových par – množství benzinových par zachycených systémem rekuperace benzinových par etapy II ve srovnání s množstvím benzinových par, které by bylo jinak vypouštěno do ovzduší, pokud by takový systém neexistoval, a které je vyjádřeno jako procentní podíl.

d) meziskladem par - prostor v nádrži s pevnou střechou, v němž jsou shromažďovány páry benzinu pro účely pozdější přepravy k jednotce omezování emisí par v jiném terminálu. Přeprava těchto par mezi jednotlivými skladovacími zařízeními v terminálu se nepovažuje za meziskladování par ve smyslu této přílohy,

2. Požadavky na skladovací zařízení terminálů

a) Pro terminál, jehož skladovací zařízení je vybaveno systémem rekuperace benzinových par etapy I, je na výduchu z tohoto systému stanoven emisní limit 150 mg/m³, vyjádřený jako hmotnostní koncentrace celkového organického uhlíku s výjimkou methanu, vztažený na normální stavové podmínky a vlhký plyn.

b) Střecha a vnější stěny nádrží nad úrovní terénu musí být opatřeny vhodnou izolací a reflexním nátěrem s celkovou odrazivostí sálavé tepelné energie nejméně 70 %. Toto ustanovení se nevztahuje na nádrže napojené na systém rekuperace benzinových par etapy I, který splňuje požadavky uvedené v písmenu a).

c) Nádrže s vnějšími nebo vnitřními plovoucími střechami musí být vybaveny primárním těsněním pro zakrytí prstencového prostoru mezi stěnou nádrže a vnějším obvodem plovoucí střechy a sekundárním těsněním umístěným nad primárním těsněním. Tato těsnění jsou provedena tak, aby účinnost záchytu par benzinu činila nejméně 95 % ve srovnání s podobnou nádrží s pevnou střechou bez řízeného záchytu par benzinu (tzn. nádrž s pevnou střechou s pojistným ventilem).

d) Nádrže s pevnou střechou musí být napojeny na systém rekuperace benzinových par etapy I, který splňuje požadavky uvedené v písmenu a).

e) Požadavky na omezení úniku benzinových par uvedené v písmenu d) se nevztahují na nádrže s pevnou střechou v terminálech, kde je povoleno meziskladování par podle bodu 3 této přílohy.

3. Požadavky na zařízení pro plnění a stáčení

a) Páry vytěsněné z plněných mobilních kontejnerů musí být vedeny parotěsným potrubím do systému rekuperace benzinových par etapy I terminálu. Toto ustanovení se nevztahuje na mobilní kontejnery s horním plněním po dobu platnosti povolení tohoto plnicího systému.

b) V terminálech, kde se plní benzin do plavidel, může být systém rekuperace benzinových par etapy I nahrazen jednotkou pro spalování par, pokud zpětné získávání par není bezpečné nebo technicky není možné vzhledem k objemu vytěsněných par. Požadavky na emise do ovzduší z jednotek omezování par benzinu, které jsou uvedené v písm. a) bodu 2. této přílohy, se vztahují také na jednotku spalování par.

c) V terminálech s ročním obratem benzinu do 25 000 tun může být systém rekuperace benzinových par etapy I nahrazen meziskladem par.

d) V terminálech, kde je systém rekuperace benzinových par etapy I nahrazen meziskladem par, musí být vytěsněné páry vedeny plynotěsným potrubím do meziskladu par s účinností nejméně 99 %. Plnění mobilního kontejneru benzinem nesmí být zahájeno, dokud nejsou obě nádrže řádně propojeny potrubím pro odvod par a dokud není zajištěna řádná funkce systému přečerpání par.

e) V případě úniku par benzinu musí být stáčení neprodleně zastaveno. Na plnicí lávce terminálu je umístěn ovladač, kterým lze stáčení kdykoli zastavit.

f) Při plnění mobilních kontejnerů s horním plněním musí být plnicí rameno zajištěno tak, aby jeho ústí bylo u dna kontejneru a zamezilo se rozstřiku benzinu.

4. Požadavky na zařízení pro spodní plnění, sběr par a ochranu před přeplněním silničních cisternových vozidel

4.1 Potrubní spojky

a) Rychlospojky pro stáčení benzinu na plnicím rameni a na vozidle musí odpovídat ustanovení směrnice API Recommended Practice 1004, sedmé vydání, listopad 1988: „Spodní plnění a zpětné získávání par u cisternových silničních vozidel MC-306“, část 2.1.1.1 - Typ potrubní spojky pro spodní plnění.

b) Rychlospojky potrubí pro sběr par benzinu na plnicí lávce a na vozidle odpovídají ustanovení směrnice API Recommended Practice 1004, sedmé vydání, listopad 1988: „Spodní plnění a zpětné získávání par u cisternových silničních vozidel MC-306“, část 4.1.1.2 - Přípojka pro odvod par.

4.2. Podmínky plnění

a) Obvyklý průtok benzinu jedním ramenem při plnění je 2 300 l/min, maximální povolený průtok je 2 500 l/min.

c) Všechna schválená vozidla se spodním plněním jsou opatřena kovovým identifikačním štítkem, na němž je uveden nejvyšší povolený počet plnicích ramen, která mohou být provozována současně tak, aby nedošlo k úniku par pojistnými ventily při maximálním povoleném přetlaku 5,5 kPa. Dále je na štítku uveden typ nainstalovaných čidel pro detekci horní hladiny (tj. dvouvodičové nebo pětivodičové) použitých na vozidle.

b) Při nejvyšším zatížení terminálu se připouští v místě přípojky na vozidle maximální přetlak par 5,5 kPa.

4.3. Připojení signalizace uzemnění a přeplnění
Plnicí lávka musí být vybavena řídicí jednotkou pro signalizaci přeplnění. Pokud tato jednotka po připojení k vozidlu neindikuje naplnění cisterny, musí vyslat signál umožňující plnění cisterny.

a) Vozidlo se k řídicí jednotce na plnicí lávce připojuje standardním desetipólovým elektrickým konektorem. Desetikolíková vidlice (přívodka) je připojena k vozidlu a zásuvka na pohyblivém vedení (nástrčka) je připojena k řídicí jednotce na plnicí lávce.

d) Společný vodič hladinových snímačů musí být připojen ke kolíku 10 na přívodce a dále k podvozku vozidla. Kolík 10 na nástrčce je připojen ke krytu řídicí jednotky, který je připojen k zemnění plnicí lávky.

c) Řídicí jednotka na plnicí lávce musí umožňovat propojení jak s dvouvodičovými, tak s pětivodičovými systémy vozidel.

b) Hladinové snímače na vozidle musí být buď dvouvodičová termistorová čidla, dvouvodičová optická čidla, pětivodičová optická čidla nebo jiná kompatibilní spolehlivá čidla

4.4. Umístění spojek

b) veškeré rychlospojky, přípojky a konektory musí být umístěny na jedné straně vozidla.

a) Konstrukce zařízení pro stáčení benzinu a sběr par na plnicí lávce musí splňovat následující požadavky

2. vodorovná mezera mezi rychlospojkami pro stáčení benzinu nesmí být menší než 0,25 m; doporučená nejmenší velikost mezery je 0,3 m,

3. všechny rychlospojky pro stáčení benzinu jsou v krytém prostoru, jehož délka nepřesahuje 2,5 m,

4. přípojka pro odvod par je umístěna pokud možno vpravo od rychlospojek pro stáčení benzinu ve výši nepřesahující 1,5 m (pro nenaložené vozidlo) a ne níže než 0,5 m (pro naložené vozidlo),

a) konektor signalizace uzemnění a přeplnění musí být umístěn vpravo od rychlospojek pro stáčení benzinu a odvod par ve výši nepřesahující 1,5 m (pro nenaložené vozidlo) a ne níže než 0,5 m (pro naložené vozidlo),

1. výška osy rychlospojky pro stáčení benzinu je maximálně 1,4 m (nenaložené vozidlo) a nejméně 0,5 m (naložené vozidlo); doporučená výška je 0,7 m až 1,0 m,

4.5. Bezpečnostní blokování

b) Signalizace odvodu par - plnění cisterny musí být zablokováno, dokud není k vozidlu připojena hadice pro odvod par a dokud není zajištěn volný průchod těchto par do sběrného systému terminálu.

a) Signalizace uzemnění a přeplnění - plnění cisterny musí být zablokováno, dokud řídicí jednotka uzemnění a přeplnění nevyšle příslušný signál. V případě přeplnění nebo poruchy uzemnění vozidla je řídicí jednotka uzavřena uzavíracím ventilem na plnicí lávce.

5. Požadavky na plnicí a skladovací zařízení v čerpacích stanicích a terminálech, kde se provádí meziskladování par
Páry vytlačované stáčeným benzinem z plněných skladovacích zařízení v čerpacích stanicích a v nádržích s pevnou střechou používaných pro meziskladování par musí být vraceny potrubím s parotěsnými spoji do mobilní cisterny dodávající benzin. Plnění nesmí být zahájeno, dokud tyto systémy nejsou připraveny a dokud není zajištěna jejich správná funkce.
Roční ztráty motorového benzinu vznikající při plnění skladovacích zařízeních v čerpacích stanicích musí být nižší než 0,01 % hmotnostních z ročního obratu motorového benzinu.

6. Podmínky provozu čerpacích stanic

Všechny stojany sloužící k výdeji benzinu musí být vybaveny zřetelným nápisem, upozorňujícím zákazníky na nutnost úplného zasunutí výdejní pistole do plnicího hrdla nádrže motorového vozidla. Na všech stojanech sloužících k výdeji benzinu nebo v jejich blízkosti musí být umístěn nápis, který informuje o skutečnosti, že na čerpací stanici je instalován systém rekuperace benzinových par etapy II.
Kontrola funkčnosti systému rekuperace benzinových par etapy II u výdejních stojanů musí být prováděna jedenkrát za směnu. U stojanů vybavených optickou signalizací správné funkčnosti systému rekuperace benzinových par etapy II musí být kontrolována funkčnost tohoto systému při výdeji benzinu. Jsou-li stojany vybaveny automatickým monitorovacím systémem, musí tento systém automaticky zjišťovat poruchy řádné funkce systému rekuperace benzinových par etapy II a samotného automatického monitorovacího systému, signalizovat poruchy obsluze čerpací stanice a automaticky zastavovat průtok benzinu z vadného palivového automatu, pokud by porucha nebyla opravena do sedmi dnů. U výdejních stojanů, které nejsou vybaveny optickou signalizací správné funkčnosti systému nebo automatickým monitorovacím systémem, musí být správná funkčnost systému rekuperace benzinových par etapy II kontrolována mechanickým testerem rekuperace.
Čerpací stanice musí být vybaveny systémem rekuperace benzinových par etapy II, který musí pracovat s minimální účinností zachycení benzinových par rovnou 85 %. Minimální účinnost zachycení benzinových par potvrdí výrobce metodou, která je průkazná a co nejpřesněji vypovídá o účinnosti prováděné rekuperace. Tyto požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určené technické normy podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²). Poměr objemu odvedených benzinových par při atmosférickém tlaku k celkovému objemu benzinu přečerpaného do palivové nádrže motorového vozidla je v rozmezí 0,95 až 1,05.
6.1. Podmínky provozu čerpacích stanic

Kontrola systému rekuperace benzinových par etapy II je prováděna osobou, která je oprávněna k montážím a opravárenským zásahům výrobcem těchto zařízení. Kontrola je prováděna nejméně jedenkrát za kalendářní rok a při každém podezření na chybnou funkčnost tohoto zařízení. Kontrola systému rekuperace benzinových par etapy II musí být provedena zkušební metodou, která je průkazná a co nejpřesněji vypovídá o funkčnosti systému rekuperace. Tyto požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určené technické normy podle zákona o technických požadavcích na výrobky ²).
6.2. Kontrola systému rekuperace benzinových par etapy II

k vyhlášce č. 415/2012 Sb.
VYBRANÉ VÝROBKY, LIMITNÍ HODNOTY OBSAHU TĚKAVÝCH ORGANICKÝCH LÁTEK V TĚCHTO VÝROBCÍCH A ANALYTICKÉ METODY PRO STANOVENÍ OBSAHU TĚKAVÝCH ORGANICKÝCH LÁTEK V TĚCHTO VÝROBCÍCH

Část I

Část I
Dělení vybraných výrobků
Kategorie A
Nátěrové hmoty určené pro budovy, jejich vybavení a příslušenství a s nimi spojené konstrukce, a sloužící k dekorativním, funkčním a ochranným účelům, s výjimkou aerosolů.
Subkategorie:
Kategorie B
Výrobky určené pro opravy a přestříkávání silničních vozidel podle směrnice 70/156/EHS nebo jejich částí při jejich opravě, údržbě nebo za účely dekorace prováděné vně výrobních zařízeních.
Subkategorie:

i) jednosložkové speciální nátěrové hmoty jsou nátěrové hmoty se speciální funkcí na bázi filmotvorných látek. Jsou určeny pro aplikace se zvláštními požadavky, jako jsou základní a vrchní nátěry na plasty, základní nátěry na železné podklady, základní nátěry na lehké kovy jako je zinek a hliník, antikorozní nátěry, nátěrové hmoty na podlahy, včetně dřevěných a betonových podlah, ochrana proti graffiti, protipožární nátěry a nátěry odpovídající hygienickým normám v potravinářském průmyslu a ve zdravotnických zařízeních,

a) matné nátěrové hmoty pro stěny a stropy v interiéru jsou nátěrové hmoty určené k nanášení na vnitřní stěny a stropy, se stupněm lesku ≤ 25@60°,

b) lesklé nátěrové hmoty pro stěny a stropy v interiéru jsou nátěrové hmoty určené k nanášení na vnitřní stěny a stropy, se stupněm lesku > 25@60°,

c) nátěrové hmoty pro venkovní stěny z minerálního podkladu jsou nátěrové hmoty určené k nanášení na vnější zdivo a cihlové, betonové nebo sádrové stěny,

d) vnitřní/venkovní nátěrové hmoty na dřevo, kov nebo plasty pro vybavení a obklady budov jsou nátěrové hmoty vytvářející neprůhledný film a jsou určené pro dřevěné, kovové nebo plastové podklady. Tato podkategorie též zahrnuje podkladové nátěrové hmoty a nátěrové hmoty pro mezivrstvy,

e) vnitřní/venkovní laky a mořidla jsou nátěrové hmoty určené k nanášení na budovy a jejich vybavení a vytvářející transparentní nebo polotransparentní film pro účely dekorace nebo ochrany dřeva, kovu a plastů. Tato podkategorie zahrnuje též lazurovací hmoty na dřevo, kterými se rozumějí nátěrové hmoty vytvářející silnovrstvý film a sloužící k dekoraci nebo k ochraně dřeva před povětrnostními vlivy podle normy EN 927-1 (kategorie polostabilní),

f) nefilmotvorná mořidla jsou mořidla, která v souladu s normou EN 927-1:1996 tvoří vrstvu průměrné tloušťky menší než 5 μm, měřeno metodou 5A podle normy ISO 2808:1997,

g) základní nátěrové hmoty jsou nátěrové hmoty s těsnicím a/nebo izolačním účinkem určené k použití na dřevu nebo stěnách a stropech,

h) penetrační nátěrové hmoty jsou nátěrové hmoty určené ke stabilizaci volných částic podkladu nebo k dosažení hydrofobních vlastností a/nebo k ochraně dřeva proti zmodrání,

j) vícesložkové speciální nátěrové hmoty jsou nátěrové hmoty ke stejnému použití jako jednosložkové nátěrové hmoty se speciální funkcí, avšak s druhou složkou (např. terciálními aminy) přidávanou před použitím,

k) vícebarevné nátěrové hmoty jsou nátěrové hmoty, které přímo při prvním nanesení vytvářejí dvoubarevné nebo vícebarevné efekty,

l) nátěrové hmoty s dekorativními efekty jsou nátěrové hmoty určené k vytváření zvláštních estetických efektů na speciálně upravených, předem natřených podkladech nebo podkladových nátěrech, s následným opracováním různými nástroji během fáze zasychání.

Část II

Část II
Limitní hodnoty obsahu těkavých organických látek ve vybraných výrobcích

1. Limitní hodnoty obsahu těkavých organických látek pro výrobky spadající pod kategorii A

	Subkategorie výrobků	druh	VOC g/l*
a	matné nátěrové hmoty pro stěny a stropy v interiéru (stupeň lesku ≤ 25@60°)	VŘNH	30
a		RNH	30
b	lesklé nátěrové hmoty pro stěny a stropy v interiéru (stupeň lesku > 25@60°)	VŘNH	100
b		RNH	100
c	nátěrové hmoty pro venkovní stěny z minerálního podkladu	VŘNH	40
c	nátěrové hmoty pro venkovní stěny z minerálního podkladu	RNH	430
d	vnitřní/venkovní nátěrové hmoty na dřevo, kov nebo plasty pro vybavení a obklady budov	VŘNH	130
d		RNH	300
e	vnitřní/venkovní laky a mořidla včetně silnovrstvých lazurovacích hmot na dřevo	VŘNH	130
e		RNH	400
f	vnitřní/venkovní nefilmotvorná mořidla	VŘNH	130
f	vnitřní/venkovní nefilmotvorná mořidla	RNH	700
g	základní nátěrové hmoty	VŘNH	30
g	základní nátěrové hmoty	RNH	350
h	penetrační nátěrové hmoty	VŘNH	30
h	penetrační nátěrové hmoty	RNH	750
i	jednosložkové nátěrové hmoty se speciální funkcí	VŘNH	140
i	jednosložkové nátěrové hmoty se speciální funkcí	RNH	500
j	vícesložkové reaktivní nátěrové hmoty se speciální funkcí pro specifické účely	VŘNH	140
j		RNH	500
k	vícebarevné nátěrové hmoty	VŘNH	100
k	vícebarevné nátěrové hmoty	RNH	100
l	nátěrové hmoty s dekorativními efekty	VŘNH	200
l	nátěrové hmoty s dekorativními efekty	RNH	200
Vysvětlivky: *) obsah těkavých organických látek ve výrobku připraveném k použití. VŘNH - vodou ředitelné nátěrové hmoty RNH - rozpouštědlové nátěrové hmoty

	Subkategorie výrobků	Výrobky	VOC g/l*)
a	výrobky pro přípravné a čisticí operace	přípravné prostředky	850
a	výrobky pro přípravné a čisticí operace	čisticí prostředky	200
b	karosářské plniče a tmely	všechny druhy	250
c	základní nátěrové hmoty	vyrovnávací nátěrové hmoty a základní nátěrové hmoty (na kov)	540
c	základní nátěrové hmoty	reaktivní základní nátěrové hmoty	780
d	vrchní nátěrové hmoty	všechny druhy	420
e	speciální vrchní nátěrové hmoty	všechny druhy	840
Vysvětlivka: *) obsah těkavých organických látek ve výrobku připraveném k použití. Případný obsah vody ve výrobku připraveném k použití se odečte, s výjimkou výrobků v subkategorii a.

2. Limitní hodnoty obsahu těkavých organických látek pro výrobky spadající pod kategorii B

Část III

Část III
Analytické metody pro stanovení obsahu těkavých organických látek ve vybraných výrobcích
Povolené metody pro výrobky o obsahu VOC nižším než 15 % hmotnostních bez přítomnosti reaktivních ředidel

Parametr	Jednotky	Zkouška
Parametr	Jednotky	Metoda	Datum zveřejnění
Obsah VOC	g/l	ČSN ISO EN ISO 11890-2	2006

Povolené metody pro výrobky o obsahu VOC 15 % hmotnostních a více bez přítomnosti reaktivních ředidel

Parametr	Jednotky	Zkouška
Parametr	Jednotky	Metoda	Datum zveřejnění
Obsah VOC	g/l	ČSN ISO EN ISO 11890-1	2007
Obsah VOC	g/l	ČSN ISO EN ISO 11890-2	2006

Povolené metody pro výrobky obsahující VOC za přítomnosti reaktivních ředidel

Parametr	Jednotky	Zkouška
Parametr	Jednotky	Metoda	Datum zveřejnění
Obsah VOC	g/l	ASTMD 2369	2003

Podmínky provozu pro ostatní stacionární zdroje

Část I

Část I
Obecná ustanovení a pojmy

1. Pojmy
Pro účely této přílohy se rozumí

b) vztažnými podmínkami B pro emisní limit – koncentrace příslušné látky ve vlhkém plynu za normálních stavových podmínek, někdy s udáním referenčního obsahu některé látky v odpadním plynu, obvykle kyslíku,

e) flérou (pochodní) - zařízení pro snížení úrovně znečišťování, které pracuje jako havarijní výpust plynů do vnějšího ovzduší, při spojení technologických prostorů s vnějším ovzduším nebo při neustáleném a jinak těžce zpracovatelném přebytku plynů.

a) vztažnými podmínkami A pro emisní limit – koncentrace příslušné látky při normálních stavových podmínkách v suchém plynu, někdy s udáním referenčního obsahu některé látky v odpadním plynu, obvykle kyslíku,

2. Technické podmínky provozu pro stacionární zdroje využívající fléry

b) V případě kolísání výhřevnosti nebo množství odpadního plynu vstupujícího do fléry je odpadní plyn spalován současně s vhodným stabilizačním palivem.

c) Každá fléra je posuzována individuálně s ohledem na její konstrukci, lokalizaci a na spalované plynné médium. Při posuzování je třeba dávat přednost asistovaným flérám, tedy flérám, které mají konstrukční možnost ovlivňovat množství přiváděného vzduchu a teploty spalování.

a) Všechna, i nouzová, technologická zařízení k likvidaci odpadních plynů jsou konstruována tak, aby při spalování odpadních plynů bylo zabezpečeno optimální vedení spalovacího režimu a snižování úrovně znečišťování.

c) vztažnými podmínkami C pro emisní limit – koncentrace příslušné látky v odpadním plynu za obvyklých provozních podmínek,

d) přímým procesním ohřevem – ohřev, u kterého jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv odváděny a vnášeny do ovzduší společně se znečišťujícími látkami vzniklými v technologickém procesu,

Část II

Část II
Specifické emisní limity a technické podmínky provozu

Vysvětlivka:
6.9. Výroby papíru nebo lepenky, které nespadají pod kód 7.9. přílohy č. 2 k zákonu (kód 7.10. přílohy č. 2 k zákonu)
Platí pro výroby papíru a lepenky papírenskou technologií, které přímo nenavazují na výrobu buničiny nebo výroby lepenky z papíru.

Emisní limity [mg/m³]	Vztažné podmínky
TOC¹⁾	B
40	B

1) Platí při impregnaci s použitím těkavých organických látek a při výrobě speciálních papírů s použitím těkavých organických látek ve výrobním procesu.

3) Platí pro jednotlivé komorové pece, spojené komorové a tunelové pece z impregnačních zařízení, v nichž se používají impregnační prostředky na bázi dehtu.
6.12. Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografitu vypalováním nebo grafitací, výroba nebo zpracování grafitu (kód 7.14. přílohy č. 2 k zákonu)
Odvádění emisí VOC z tepelných procesů při výrobě uhlíkatých materiálů do zařízení ke snižování emisí.

Emisní limity [mg/m³]			Vztažné podmínky
TZL	TOC	PAH⁴⁾	Vztažné podmínky
50	100¹⁾ 200²⁾ 50³⁾	0,2	C A⁵⁾

Vysvětlivky:
1) Platí pro formovací a mísicí zařízení, v nichž se zpracovávají smola, dehet nebo jiná kapalná pojiva při zvýšené teplotě.
Technická podmínka provozu:
5) Platí pouze pro stacionární zdroje zahrnuté do kategorie 6.8. přílohy č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci).
2) Platí pro kruhové pece pro grafitové elektrody, uhlíkové elektrody a uhlíkové cihly.
4) Benzo(b)fluoranten, benzo(a)pyren, indeno(1,2,3-c,d)pyren, benzo(k)fluoranten. Platí pro zpracování pevného dehtu, z výroby surové pasty a surových bloků, z vypalování a opakovaného vypalování a z impregnace při výrobě uhlíku a/nebo grafitu.

Udržování takové teploty ve spalovacím prostoru za posledním přívodem vzduchu, která zajišťuje termickou a oxidační destrukci všech odcházejících znečišťujících látek (nejméně 850 °C) s dobou setrvání spalin nejméně 2 s.
Technická podmínka provozu:

Emisní limity [mg/m³]				O_2R[%]	Vztažné podmínky
TZL	NO_x	CO	TOC	O_2R[%]	Vztažné podmínky
50	350	100	15	17	A

Platí i pro veterinární spalovny v případě výhradního spalování těl zvířat a živočišných zbytků.
6.13. Krematoria nebo zařízení k výhradnímu spalování těl zvířat (kód 7.15. přílohy č. 2 k zákonu)

1.1. Kompostárny, včetně komunitních kompostáren, nebo zařízení na biologickou úpravu odpadů o celkové projektované kapacitě 10 t a více na jednu zakládku nebo 150 t a vice zpracovaného odpadu ročně (kód 2.3. přílohy č. 2 k zákonu)
Technické podmínky provozu:

a) Násypné bunkry jsou v uzavřeném provedení s komorou pro vozidla, u otevřených hal a při vykládce svozových vozidel s odpady, musí být plyny z bunkrů odsávány a odváděny do zařízení na čištění odpadních plynů.

b) Zkondenzované výpary a voda vznikající při kompostovacím procesu (zrání kompostů) smí být u stavebně neuzavřených a nezakrytých kompostáren používány k vlhčení kompostu pouze tehdy, nebude-li použití zvyšovat pachovou zátěž okolí.

c) Odpadní plyny z dozrávání kompostů v uzavřených halách kompostárny jsou odváděny do zařízení na čištění odpadních plynů.

3.8. Povrchová úprava kovů, plastů nebo jiných nekovových předmětů nebo jejich zpracování

Emisní limity [mg/m³]		Vztažné podmínky
TZL	zinek	Vztažné podmínky
10	5	A

3.8.7. Žárové pokovování zinkem (kód 4.17. přílohy č. 2 k zákonu)

3.8.6. Nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů – procesní vany s celkovou projektovanou kapacitou větší než 1 t pokovené oceli za hodinu (kód 4.16. přílohy č. 2 k zákonu)

Emisní limity [mg/m³]		Vztažné podmínky
TZL	NO₂	Vztažné podmínky
20	400	A

Uvedené emisní limity platí pro pece s přímým procesním ohřevem nebo při použití speciální ochranné atmosféry.
Technologický ohřev procesních van

Uvedené emisní limity platí pro pece s přímým procesním ohřevem nebo při použití speciální ochranné atmosféry.

Emisní limity [mg/m³]		Vztažné podmínky
TZL	NO₂	A
50	400	A

3.8.5. Nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů s celkovou projektovanou kapacitou do 1 t pokovené oceli za hodinu včetně (kód 4.15. přílohy č. 2 k zákonu)
Technologický ohřev procesních van

1) Neplatí pro odporové sváření.
Vysvětlivka:
3.8.4. Svařování kovových materiálů s celkovým elektrickým příkonem 1000 kW a více (kód 4.14. přílohy č. 2 k zákonu)

Emisní limit [mg/m³]	Vztažné podmínky
TZL	Vztažné podmínky
50¹⁾	C

3) Platí od 1. ledna 2028.

Emisní limit [mg/m³]	Vztažné podmínky
TZL	Vztažné podmínky
50¹⁾^,²⁾ 20¹⁾^,³⁾	C

Vysvětlivky:
1) Platí pouze pro broušení za sucha.
2) Platí do 31. prosince 2027.
3.8.3. Broušení kovů nebo plastů s celkovým elektrickým příkonem 100 kW a více (kód 4.13. přílohy č. 2 k zákonu)

3) Platí při použití HCl.
3.8.2. Povrchová úprava kovů, plastů nebo jiných nekovových předmětů s celkovou projektovanou kapacitou objemu lázně větším než 30 m³ (vyjma oplachu) (kód 4.12. přílohy č. 2 k zákonu)

Emisní limity [mg/m³]					Vztažné podmínky
SO₂	NO_x	H₂SO₄	HCl	HF	B
20¹⁾	650²⁾	2¹⁾	10³⁾	5⁴⁾	B

Vysvětlivky:
4) Platí při použití HF.
1) Platí při použití kyseliny sírové.
2) Platí při použití kyseliny dusičné.

4) Platí při použití HCl.
Prostor tryskání je zajištěn proti emisím tuhých znečišťujících látek, např. těsněním nebo podtlakem.
Technická podmínka provozu platná pro povrchovou úpravu tryskáním:
3) Platí při použití kyseliny dusičné v zařízení konstruovaném pro kontinuální provoz.
2) Neplatí pro procesy s použitím lázní a ve vodném prostředí.
1) Emisní limity platné pro lázně s jednotlivou projektovanou kapacitou objemu lázně od 1 m³do celkové projektované kapacity objemu lázně 30 m³ včetně, vyjma oplachu.
Vysvětlivky:

Emisní limity [mg/m³]			Vztažné podmínky
TZL	NO_x	HCl	Vztažné podmínky
20²⁾	1500^1,3)	10¹^,4)	C

Platí pro pokovování i nekovových předmětů, ale nevztahuje se na nanášení nátěrových hmot. Platí pro procesy moření, galvanické pokovování, fosfatizace, fosfátování a leštění s použitím elektrolytických nebo chemických postupů a dále smaltování, tryskání, metalizaci a související operace.
3.8.1. Povrchová úprava kovů, plastů nebo jiných nekovových předmětů s celkovou projektovanou kapacitou objemu lázně od 1 m3 do 30 m3 včetně (vyjma oplachu), procesy bez použití lázní (kód 4.12. přílohy č. 2 k zákonu)

Za účelem předcházení emisí znečišťujících látek obtěžujících zápachem využívat opatření ke snižování emisí znečišťujících látek, například odsávání odpadních plynů do zařízení ke snižování emisí.
Technická podmínka provozu:
6.10. Předúpravy (operace jako praní, bělení, mercerace) nebo barvení vláken nebo textilií; technologická linka, jejíž celková projektovaná zpracovatelská kapacita je 10 t za den a více (kód 7.11. přílohy č. 2 k zákonu)

6.11. Vydělávání a činění kůží nebo kožešin (kód 7.12. přílohy č. 2 k zákonu)
Za účelem předcházení emisím znečišťujících látek obtěžujících zápachem zajistit např. pravidelnou údržbu a čištění výrobních zařízení a skladovacích prostor, surové kůže a odpady skladovat v uzavřených prostorech, popřípadě prostory chladit, řízené odsávání emisí těchto látek do zařízení ke snižování emisí (např. mokrá pračka, biofiltr).
Technická podmínka provozu neplatí pro provozy s projektovanou kapacitou nižší než 12 t hotových výrobků ročně.
Technická podmínka provozu:

Emisní limity [mg/m³]		Vztažné podmínky
TZL	TOC	Vztažné podmínky
10 5¹⁾	50²⁾	C

Lze použít například:
Technické podmínky provozu:
Vysvětlivky:
2) Platí, pokud zpracovávaný elektroodpad obsahuje těkavou organickou látku.
Musí být snižovány emise tuhých znečišťujících látek na všech technologických uzlech včetně skladování, manipulace, demontáže či drcení materiálu, kde dochází k emisím tuhých znečišťujících látek do ovzduší.
1.7. Mechanické zpracování elektroodpadu o celkové projektované kapacitě 50 t elektroodpadu za den a více (kód 2.9. přílohy č. 2 k zákonu)
Za účelem snížení emisí znečišťujících látek obtěžujících zápachem využívat opatření ke snižování emisí těchto látek, např. skrápění výrobních prostor plynnou mlhou s roztokem snižujícím pachový vjem.
1) Platí pro výduch z odvětrávání vnitřního prostoru, kde dochází k mletí a drcení elektromateriálu.
Předcházet vzniku požáru technickými (např. protipožární příčky, protipožární zařízení) a organizačními opatřeními (např. ostraha objektů).

d) instalace cyklonového odlučovače a filtrační jednotky (tkaninový filtr).

c) instalace odprašovací jednotky (vzduchový třídič k odprášení drti elektroodpadu),

b) opatření pro přepravu materiálů – pravidelná očista a skrápění komunikací a manipulačních ploch, omezení rychlosti pohybu vozidel v areálu zdroje, zakrývání nákladních prostorů expedujících dopravních prostředků,

a) opatření pro skladování prašných materiálů – uzavřené skladovací prostory, umisťování venkovních skládek na závětrnou stranu, jejich skrápění a budování zástěn,

3.6. Metalurgie neželezných kovů

Vysvětlivka:
3.6.1. Úprava rud neželezných kovů (kód 4.7. přílohy č. 2 k zákonu)

Emisní limity [mg/m³]	Vztažné podmínky
TZL	Vztažné podmínky
50 10¹⁾	A

1) Při zpracování rud na získání olova.

Za účelem omezení zápachu využívat i technicko-organizační opatření, a sice alespoň důsledné uzavírání objektů. Personál musí mít v písemné podobě k dispozici postupy pro odstraňování nestandardních technologických stavů s následky zvýšené produkce zápachu (týká se biologického čištění a kalového hospodářství). Tyto postupy mohou být součástí provozního řádu vypracovaného podle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách ve znění pozdějších předpisů.
Technická podmínka provozu:
Využívat na všech zdrojích zápachu (nátok, nakládání se shrabky, kalové hospodářství atd.) opatření ke snižování emisí těchto látek, např. provedením odsávání odpadních plynů do zařízení k omezování emisí, zakrytováním jímek a dopravníků a uzavření objektů všude, kde je to možné.
1.5. Čistírny odpadních vod s celkovou projektovanou kapacitou pro 10 000 a více ekvivalentních obyvatel (kód 2.7. přílohy č. 2 k zákonu)

1.4. Čistírny odpadních vod, deemulgační a neutralizační stanice, které jsou primárně určeny k čištění vod nebo zpracování odpadů v celkovém množství 50 m³ odpadních vod nebo odpadů za den a více (kód 2.6. přílohy č. 2 k zákonu)
Za účelem snížení emisí znečišťujících látek obtěžujících zápachem využívat opatření ke snižování emisí těchto látek, např. provedením odsávání odpadních plynů do zařízení k omezování emisí, zakrytováním jímek a dopravníků, uzavřením objektů, pravidelným odstraňováním usazenin organického původu ze zařízení pro předčištění odpadních vod, dodržování technologické kázně.
Technická podmínka provozu:

Platí pro sanační zařízení provozovaná ex situ.
1.3. Sanační nebo dekontaminační zařízení (odstraňování organických látek z kontaminovaných zemin nebo podzemních vod) s celkovým projektovaným výkonem 1 t těkavých organických látek za rok a více nebo 50 m³ podzemních vod za den a více (kód 2.5. přílohy č. 2 k zákonu)

Emisní limit [mg/m³]	Vztažné podmínky
TOC	Vztažné podmínky
50	C

V případě zpracovávání materiálů, u nichž může docházet k emisím znečišťujících látek obtěžujících zápachem, musí být zajištěna technicko-organizační opatření ke snížení těchto látek např. zakrytování biodegradačních ploch a odtah odpadních plynů do zařízení na čištění odpadních plynů.
V případě volných zakládek snižovat vnášení tuhých znečišťujících látek do ovzduší, například umístěním zakládek na závětrné straně, jejich skrápěním nebo mlžením.
1.2. Biodegradační nebo solidifikační zařízení (kód 2.4. přílohy č. 2 k zákonu)
Technická podmínka provozu:

Technická podmínka provozu:
Platí pro sběr, přepravu a neškodné odstraňování a další zpracování vedlejších živočišných produktů⁷⁾ kategorie 1, 2nebo 3 podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1069/2009 na masokostní moučku, zpracované živočišné bílkoviny a tavený tuk⁸⁾.
6.14. Veterinární asanační zařízení (kód 7.16. přílohy č. 2 k zákonu)
Za účelem předcházení emisí znečišťujících látek obtěžujících zápachem zajistit např. odsávání odpadních plynů do zařízení k omezování emisí, skladování v uzavřených zásobnících a čištění přepravních zásobníků v uzavřených prostorech.

Emisní limity [mg/m³]			O_2R [%]	Vztažné podmínky
TZL	SO₂	NO_x	O_2R [%]	Vztažné podmínky
50	1700	700	17	A

6.15. Regenerace nebo aktivace katalyzátorů (kód 7.17. přílohy č. 2 k zákonu)

Část X

§ 28

§ 29

Část XI

§ 28

§ 29

§ 30

Část XII

§ 30

Obecné emisní limity

Název znečišťující látky	Hmotnostní tok [g/h]	Hmotnostní koncentrace [mg/m³]
tuhé znečišťující látky	>1250	100
oxidy síry vyjádřené jako oxid siřičitý	>2750	1700
oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý	>2500	500
oxid uhelnatý	>5000	500
organické látky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC)	>500	150
amoniak a soli amonné vyjádřené jako amoniak	>500	50
sulfan	>50	10
sirouhlík	>100	20
chlor a jeho plynné anorganické sloučeniny vyjádřené jako HCl	>200	50
fluor a jeho plynné anorganické sloučeniny vyjádřené jako HF	>50	10

Náležitosti provozní evidence

1.1. Identifikace provozovatele, provozovny a stacionárního zdroje
Stálé údaje
Údaje o provozovateli
Identifikační číslo provozovatele (IČO), bylo-li přiděleno, obchodní firma, sídlo a statutární zástupce nebo jméno, příjmení a adresa místa trvalého pobytu.
Údaje o provozovně
Identifikační číslo provozovny (IČP), bylo-li přiděleno, název, počet stacionárních zdrojů v provozovně, adresa provozovny*), kód územně technické jednotky*), odpovědná osoba, aktuální znění povolení provozu.
Údaje o stacionárním zdroji
U stacionárního zdroje, pro který příloha č. 20 stanovuje minimální vzdálenosti, GPS souřadnice stacionárního zdroje (geometrický střed technické jednotky nebo činnosti) ve formátu WGS 84 DD (World Geodetic System), běžně používaném GPS přístroji.

1.2. Údaje o stacionárním zdroji
Stálé údaje
Pořadové (příp. také evidenční) číslo každého stacionárního zdroje nebo číslo zdroje souhrnně vyplňovaného v rámci provozovny v souladu s číslováním používaným v hlášení souhrnné provozní evidence, název stacionárního zdroje dle provozního řádu a není-li tento vyžadován, dle povolení k provozu nebo technické dokumentace, typ stacionárního zdroje, zařazení stacionárního zdroje podle zákona, výrobce, datum uvedení do provozu, směnnost, denní, týdenní a roční rytmus, jmenovitý tepelný výkon a příkon, projektovaná kapacita spalovny odpadu nebo výroby, tepelná účinnost spalovacího stacionárního zdroje podle výrobce, druh topeniště, instalovaný elektrický výkon, druh výrobku, měrná jednotka množství výrobku, pořadová příp. evidenční čísla technologií ke snižování emisí a komínů nebo výduchů do nichž je stacionární zdroj zaústěn. U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, u nichž byly v povolení provozu stanoveny odlišné podmínky podle odstavce 3 části II přílohy č. 4, dosahované teploty a doby setrvání.
Proměnné údaje
Provozní hodiny (rok, měsíc, den**)), využití kapacity v %, množství vyrobené elektrické energie a množství vyrobeného tepla, včetně podílu množství tepla dodaného do veřejné sítě dálkového vytápění ve formě páry či horké vody, množství výrobku, adresy lokalit, pokud by se jednalo o zdroj, u nějž byla kalendářním roce provozována činnost na několika místech.

1.3. Údaje o palivech, surovinách nebo odpadech
Proměnné údaje
Druh a spotřeba paliv, suroviny, tepelně zpracovávaného odpadu (den***) ****), měsíc****), rok), výhřevnost paliva, hmotnostní toky jednotlivých druhů nebezpečných odpadů, jejich spalné teplo a obsah znečišťujících látek v nebezpečných odpadech (zejména polychlorovaných bifenylů, pentachlorfenolu, chloridů, fluoridů, síry a těžkých kovů), doklady o výsledcích analýz provedených podle § 17 odst. 2. U spaloven odpadu, u nichž byly v povolení provozu stanoveny odlišné podmínky podle odstavce 3 části II přílohy č. 4, hodnoty parametrů uvedených v odstavci 2 písm. a) části II přílohy č. 4.

1.4. Údaje o technologiích ke snižování emisí
Stálé údaje
Evidenční čísla a druh a počet technologií ke snižování emisí, výrobce, datum uvedení do provozu, odlučované znečišťující látky, garantovaná účinnost technologie ke snižování emisí případně účinnost odpovídající garantované výstupní koncentraci. Hodnoty nepřetržitě sledovaných provozních parametrů stanovených pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí, případně nahrazujících technických podmínek provozu stanovených povolením k provozu, minimální četnost zaznamenávání těchto parametrů stanovená v provozním řádu nebo povolením k provozu, není-li provozní řád vyžadován.
Proměnné údaje
Provozní doba (pokud je odlišná od provozních hodin stacionárního zdroje), provozní účinnost, údaje o špatném fungování a o poruchách, objemový tok odpadního plynu, naměřené a zaznamenané hodnoty provozního parametru dokladující plnění emisního limitu.

1.5. Údaje o komínech a výduších
Stálé údaje
Pořadové, (příp. také evidenční) číslo komínu nebo jiného výduchu nebo číslo komínu nebo jiného výduchu souhrnně vyplňovaného v rámci provozovny v souladu s označením používaným v hlášení souhrnné provozní evidence, výška komínu od paty komínu, výška výduchu, převýšení ústí komínu nebo jiného výduchu nad okolním terénem, průřez v koruně komínu, zeměpisné souřadnice paty komínu nebo výduchu*), materiál a tepelně-izolační vlastnosti komínu, vypouštěné znečišťující látky.
Proměnné údaje
Průměrná teplota a rychlost plynů protékajících komínem nebo výduchem z technologie ke snižování emisí v místě měření emisí, v případě vypouštění emisí chladicí věží obsah vodní páry v odpadním plynu v %, časový režim vypouštění emisí z komína, výduchu nebo výpusti a provozní hodiny komína (výduchu nebo výpusti, pokud jsou odlišné od provozních hodin stacionárního zdroje).

1.6. Údaje o emisích
Stálé údaje
Seznam znečišťujících látek, které má provozovatel stacionárního zdroje povinnost zjišťovat, s uvedením, na které znečišťující látky se vztahuje jednorázové a na které kontinuální měření emisí a na které povinnost zjišťovat úroveň znečišťování výpočtem.
Proměnné údaje
Naměřená koncentrace znečišťující látky při referenčních podmínkách, hmotnostní tok znečišťující látky, vypočtená nebo odvozená měrná výrobní emise, emisní faktor použitý pro výpočet množství emisí, datum jednorázového měření emisí, datum ověření správnosti údajů kontinuálního měření, datum kalibrace systému kontinuálního měření, záznamy o překročení emisních limitů a přijatých opatřeních, roční hmotnostní bilance těkavých organických látek u stacionárních zdrojů, ve kterých dochází k používání organických rozpouštědel, s výjimkou činnosti nanášení práškových plastů uvedené v části II bodu 4.4. přílohy č. 5, emisní faktory použité pro výpočet.
V případě kontinuálního měření emisí, jehož výsledky nejsou ohlašovány do informačního systému kvality ovzduší podle § 6 odst. 5 zákona, průběžný záznam a vyhodnocení půlhodinových výsledků kontinuálního měření emisí, které jsou uchovávány elektronicky a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení emisního limitu.
*) V případě zdroje, u nějž je v povolení provozu stanovena činnost na několika místech, název krajského úřadu, který vydal povolení provozu zdroje.
Jednotlivé údaje provozní evidence lze vést i samostatně v rámci provozní dokumentace, jako jsou např. operační listy, provozní deníky, záznamy v řídicím systému apod. Za součást provozní evidence jsou považovány protokoly z jednorázových měření emisí, protokoly z vyhodnocení a ověření kontinuálních měření emisí a doklady o kalibraci měřicích přístrojů a postup stanovení úrovně znečišťování výpočtem.
***) Neplatí pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 5 MW a nižším, spalující výhradně zemní plyn
**) Neplatí pro záložní zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu pod kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. s dobou provozu do 300 h ročně za podmínky, že provozovatel před využitím této výjimky zajistí takové opatření, které včas indikuje případ, kdy počet provozních hodin záložního zdroje v daném kalendářním roce překročí 300 h.
****) Neplatí pro záložní zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu pod kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. s dobou provozu do 300 h ročně.

Náležitosti souhrnné provozní evidence

1. Obecné pokyny k vyplňování formulářů souhrnné provozní evidence:

a) Spalovací stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu pod kódem 1.1. o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalující kapalná nebo plynná paliva a spalovací stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu pod kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3., na něž se vztahuje ustanovení § 6 odst. 8 zákona, spalující kapalná nebo plynná paliva vykazují údaje uvedené v bodu 1.1. a v bodu 1.2. v položkách 18. a 20. způsobem určeným datovým standardem podle jiného právního předpisu⁴). Ostatní údaje uvedené v bodech 1.2., 1.4. a 1.5. neohlašují.

2. Obecné pokyny k identifikaci provozovny:

a) U stacionárních zdrojů, které mohou být provozovány na více místech, a které jsou povoleny k provozu pro celé území kraje, se uvádí namísto adresy provozovny název krajského úřadu, který vydal povolení provozu zdroje.

b) Označení v položce Provádění jednorázového měření se týká stacionárních zdrojů uvedených v bodu 1 písm. a), u kterých se provádí jednorázové měření emisí v intervalu podle § 3 odst. 3.

1.1. Identifikace provozovatele, provozovny a stacionárních zdrojů

1. Údaje o provozovateli
Identifikační číslo (IČO)¹:
Název provozovatele (obchodní firma nebo název nebo jméno a příjmení):
Adresa sídla provozovatele:
2. Údaje o provozovně
Identifikační číslo provozovny (IČP)²:
Identifikační číslo provozovny (IRZ)³:
Identifikátor PID zařízení IPPC⁴:
Územně technická jednotka (ÚTJ)⁵:
Název provozovny:
Adresa zapsaná v registru územní identifikace⁶:
Parcela⁷:
Název kraje v případě, že se jedná o provoz zdroje/zdrojů, které mohou být provozovány na více místech, a které jsou povoleny k provozu pro celé území kraje⁸:
Provádění jednorázového měření⁹:
Souhrnná provozní evidence za rok:
3. Údaje o stacionárních zdrojích¹⁰
Pořadové číslo stacionárního zdroje ¹¹
Zařazení stacionárního zdroje podle zákona¹²
Název stacionárního zdroje¹³
Způsob určení minimální vzdálenosti podle § 27d ¹⁴
GPS souřadnice stacionárního zdroje¹⁵

8) V případě zdroje uvedeného v bodě 2 písm. a) se uvede název kraje, pro jehož území vydal krajský úřad povolení provozu zdroje.
1) Identifikační číslo (IČO), bylo-li přiděleno. Fyzické osoby bez IČO vyplní ID přidělené v ISPOP.
14) Způsob určení minimální vzdálenosti podle § 27d (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).
13) Název jiného stacionárního zdroje dle provozního řádu a není-li tento vyžadován, dle povolení k provozu nebo technické dokumentace.
12) Zařazení stacionárního zdroje do kategorie podle přílohy č. 2a zákona (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).
11) Pořadové číslo stacionárního zdroje v rámci provozovny.
10) Vztahuje se na stacionární zdroje, pro které jsou stanoveny minimální vzdálenosti podle § 12a zákona.
9) U provozovny, za kterou se provádí ohlašování podle bodu 1 písm. a), se uvede, zda se provádí pravidelné měření emisí (v intervalech podle § 3 odst. 3 písm. b) bodu 1).
Vysvětlivky:
7) Parcela související s provozem zdroje/zdrojů v případě, že není k dispozici adresa evidovaná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Pokyny k výběru parcely určuje provozovatel ISPOP.
6) Adresa evidovaná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí podle vyhlášky 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
5) Územně technickou jednotkou se rozumí jednotka, která je vymezena jako katastrální území nebo jeho část. Názvy a kódy ÚTJ jsou součástí METIS, vedeného ČSÚ, který je garantem vedení číselníku územně technických jednotek. V případě zdroje uvedeného v bodě 2 písm. a) se tento údaj nevyplňuje.
4) Identifikátor PID zařízení IPPC (integrovaná prevence a omezování znečištění), byl-li přidělen.
3) Identifikační číslo provozovny IRZ (integrovaný registr znečišťování životního prostředí), bylo-li přiděleno.
2) Identifikační číslo provozovny (IČP) přidělené v ISPOP – označení provozovny, ve které je provozován jeden nebo více stacionárních zdrojů nebo jeden nebo více stacionárních zdrojů s povolením provozu na území kraje.
15) GPS souřadnice geometrického středu stacionárního zdroje, ve formátu WGS 84 DD (World Geodetic System), běžně používaném GPS přístroji.

10 Vyplní se celkový jmenovitý tepelný příkon podle § 4b zákona.
14 Celkový počet provozních hodin, po které byly spalovací stacionární zdroje, u nichž se jmenovité tepelné příkony podle § 4b zákona sčítají, ve vykazovaném roce provozovány. Je-li současně v provozu více spalovacích stacionárních zdrojů, u nichž se jmenovité tepelné příkony podle § 4b zákona sčítají, každá hodina jejich společného provozu se započítává pouze jednou. Tento údaj se vyplňuje pouze u spalovacích stacionárních zdrojů s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 50 MW a vyšším a u záložních zdrojů energie.
1.2. Souhrnná provozní evidence spalovacích stacionárních zdrojů a spaloven odpadů
21 Celkové množství emisí znečišťujících látek (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí), vypuštěných do ovzduší ze stacionárního zdroje za vykazovaný kalendářní rok, pro které má provozovatel stacionárního zdroje podle § 6 odst. 1 zákona stanovenu povinnost zjišťovat úroveň znečišťování.
15 Počet provozních hodin stacionárního zdroje za rok po přepočtu na stupeň využití instalované kapacity.
3 Uvede se datum vydání povolení provozu nebo jiného obdobného povolení vydaného podle dřívějších právních předpisů pro daný stacionární zdroj.
16 Celkové množství tepla dodaného k využití ze spalovacího stacionárního zdroje ve vykazovaném kalendářním roce.

1	Pořadové číslo stacionárního zdroje
2	Zařazení stacionárního zdroje podle zákona
3	Datum vydání povolení provozu
4	Datum uvedení do provozu
5	Název stacionárního zdroje
6	Tepelná účinnost [%]
7	Jmenovitý tepelný výkon [MW]
8	Instalovaný elektrický výkon [MW]
9	Jmenovitý tepelný příkon [MW]
10	Celkový jmenovitý tepelný příkon [MW]
11	Projektovaná kapacita spalovny odpadu [t/rok]
12	Druh topeniště
13	Provozní hodiny [h/rok]
14	Celkové provozní hodiny [h/rok]
15	Využití kapacity [%]
16	Teplo dodané k využití ze stacionárního zdroje [GJ/rok]
17	Podíl tepla dodaného ve formě páry nebo horké vody do soustavy zásobování tepelnou energií [%]
18	Druh paliva nebo odpadu
19	Výhřevnost paliva [kJ/kg, kJ/m³]
20	Spotřeba paliva nebo odpadů [t/rok, tis. m³/rok]
21	Emise znečišťujících látek [t/rok]

18 Uvede se druh (druhy) spalovaného paliva (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí), u spaloven odpadů nebo u spalovacích stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad nebo palivo vyrobené z odpadu společně s palivem se uvede rovněž jako samostatná položka odpad nebo palivo vyrobené z odpadu (bez bližšího určení).
Vysvětlivky a návod pro vyplnění údajů podle čísla řádku:
20 Uvede se celková spotřeba paliva využívaného spalovacím stacionárním zdrojem ve vykazovaném roce; v případě, že je tepelně zpracováván odpad nebo odpady nebo palivo vyrobené z odpadu, uvede se k údaji odpovídajícímu položce 18 celkové množství spálených odpadů nebo paliv vyrobených z odpadů.
2 Zařazení stacionárního zdroje do kategorie podle přílohy č. 2 k zákonu (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).
4 Uvede se datum prvního uvedení spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW do provozu. Pokud není skutečné datum uvedení do provozu známo a zdroj byl uveden do provozu před 20. prosince 2018, uvede se datum 1. ledna 1900.
5 Uvede se název stacionárního zdroje dle provozního řádu nebo povolení provozu nebo technické dokumentace. Jedná-li se o záložní zdroj energie nebo požární čerpadlo, uvede se tato skutečnost jako součást názvu stacionárního zdroje (např. M1 – záložní zdroj energie).
13 Počet provozních hodin, po které byl spalovací stacionární zdroj ve vykazovaném kalendářním roce v provozu.
6 Vyplní se tepelná účinnost stacionárního zdroje.
17 Celkové množství tepla dodaného do soustavy zásobování tepelnou energií podle energetického zákona ⁹) ve formě páry, horké či teplé vody, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let a jako procenta (%) z celkového množství vyrobeného užitného tepla dodaného k využití ze spalovacího stacionárního zdroje, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let. Tento údaj se vyplňuje se pouze u spalovacích stacionárních zdrojů s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 20 MW a vyšším a u zdrojů využívajících výjimku z plnění emisních limitů na základě stanoveného minimálního podílu dodaného tepla.
7 Vyplní se jmenovitý tepelný výkon spalovacího stacionárního zdroje dle technické dokumentace spalovacího stacionárního zdroje.
19 Uvede se hodnota roční průměrné výhřevnosti paliva podle údajů dodavatele paliva.
12 Vyplní se druh topeniště (např. roštové, fluidní, plynový hořák atd.) dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
V případě spalovacích stacionárních zdrojů označených stejným kódem podle přílohy č. 2 k zákonu o jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW včetně, spalujících plynná paliva, se níže uvedené údaje vyplňují souhrnně.
11 Vyplní se údaj o projektované kapacitě spalovny odpadů dle technické dokumentace.
8 Vyplní se údaj o instalovaném elektrickém výkonu dle technické dokumentace stacionárního zdroje. Nevyplňuje se u zdrojů, které nevyrábí elektrickou energii.
1 Pořadové číslo stacionárního zdroje v rámci provozovny, evidované v ISPOP.
9 Vyplní se jmenovitý tepelný příkon spalovacího stacionárního zdroje dle technické dokumentace spalovacího stacionárního zdroje.

14 Celkové množství emisí znečišťujících látek (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí), vypuštěných do ovzduší za stacionární zdroj a vykazovaný kalendářní rok, pro které má provozovatel stacionárního zdroje podle § 6 odst. 1 zákona stanovenu povinnost zjišťovat úroveň znečišťování.
7 Uvede se hodnota roční průměrné výhřevnosti paliva podle údajů dodavatele paliva.
6 Uvede se druh (druhy) spalovaného paliva (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí); v případě, že je tepelně zpracováván odpad nebo odpady nebo palivo vyrobené z odpadu, uvede se jako samostatná položka odpad nebo palivo vyrobené z odpadu (bez bližšího určení).
5 Počet provozních hodin, po které byl stacionární zdroj ve vykazovaném kalendářním roce v provozu.
4 Název jiného stacionárního zdroje (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí). Název jiného stacionárního zdroje dle provozního řádu, a není-li tento vyžadován, dle povolení k provozu nebo technické dokumentace, se uvede v položce 4a.
3 Uvede se ANO nebo NE. Jedná se o výjimku podle § 12a odst. 1 písm. b) a c) a odst. 4 zákona.
2 Zařazení stacionárního zdroje do kategorie podle přílohy č. 2 k zákonu (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí) s uvedením doplňující informace, pokud by se jednalo o zdroj, u nějž byla ve vykazovaném kalendářním roce provozována činnost na několika místech.
1 Pořadové číslo jiného stacionárního zdroje v rámci provozovny, evidované v ISPOP.
V případě jiného stacionárního zdroje, pro nějž je tato možnost uvedena v číselníku uveřejněném ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, se níže uvedené údaje vyplňují souhrnně. U stacionárních zdrojů, na které se vztahují ustanovení § 27d, se souhrnně vyplňují pouze údaje pro stacionární zdroje, které nejsou umístěny ve stavbě.
Vysvětlivky a návod pro vyplnění údajů podle čísla řádku:

1	Pořadové číslo stacionárního zdroje
2	Zařazení stacionárního zdroje podle zákona
3	Výjimka z minimálních vzdáleností
4	Název stacionárního zdroje
5	Provozní hodiny [h/rok]
6	Druh spalovaného paliva nebo odpadu
7	Výhřevnost paliva [kJ/kg, kJ/m³]
8	Spotřeba spáleného paliva a odpadů [t/rok, tis. m³/rok]
9	Spotřeba VOC (t/rok] u stacionárních zdrojů spadajících do přílohy č. 5, části II	dle § 21 písm. a)
10		dle § 21 písm. b)
11		dle § 21 písm. c)
12	Druh výrobku
13	Množství výrobku
14	Emise znečišťujících látek [t/rok]

1.3. Souhrnná provozní evidence jiných stacionárních zdrojů
9 - 11 U stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II se uvede spotřeba těkavých organických látek podle kategorií používaných těkavých organických látek podle § 21 písm. a), b) a c) této vyhlášky.
12 Druh výrobku u vybraných technologií (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).
13 Množství výrobku v jednotkách uveřejněných ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
8 Uvede se celková spotřeba paliva využívaného stacionárním zdrojem ve vykazovaném kalendářním roce; v případě, že je tepelně zpracováván odpad nebo odpady nebo palivo vyrobené z odpadu, uvede se k údaji odpovídajícímu položce 6 celkové množství spálených odpadů nebo paliv vyrobených z odpadů.

10 Provozní doba komínu/výduchu (doba, po kterou docházelo k vypouštění škodlivin z některého ze zaústěných stacionárních zdrojů do komínu/výduchu).
1 Pořadové číslo komínu/výduchu v rámci provozovny, evidované v ISPOP.
2 Pořadové číslo stacionárního zdroje uvedeného v položce č. 1 bodu 1.2. a 1.3, u kterého jsou vypouštěny znečišťující látky, pro které má provozovatel stacionárního zdroje stanovenu povinnost zjišťovat úroveň znečišťování.
3 Stavební výška komínu nebo převýšení výduchu/komínu nad okolním terénem.
4 Plocha průřezu ústí komínu (vnitřní plocha v koruně komínu), plocha průřezu výduchu.
5,6 Zeměpisná šířka a délka umístění komínu/výduchu, uvedená v souřadnicovém systému WGS 84 (World Geodetic System) používaná běžně přístroji GPS.
7 Zjištěná nebo odborně odhadnutá průměrná rychlost vzdušiny v ústí komínu/výduchu.
8 Zjištěná nebo odborně odhadnutá průměrná teplota vzdušiny v ústí komínu/výduchu.
9 Časový režim charakterizující denní, týdenní a roční období, v němž dochází k vypouštění podstatného množství škodlivin z komínu/výduchu dle schématu uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (1 = znečišťující látky jsou v daném časovém úseku vypouštěny; 0 = je vypouštěno malé množství znečišťujících látek nebo nejsou v daném časovém úseku vůbec vypouštěny).
11 Uvede se druh každé technologie ke snižování emisí každé znečišťující látky (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí); v případě tuhých znečišťujících látek se uvede druh posledního stupně odlučovacího zařízení, v němž dochází ke snižování množství tuhých znečišťujících látek.
12 Průměrná roční provozní účinnost každé technologie ke snižování emisí vyjádřená v % snížení koncentrace znečišťující látky vstupující do technologie ke snižování emisí. Není-li provozní účinnost sledována, uvede se garantovaná účinnost případně účinnost odpovídající garantované výstupní koncentraci.
13 Celkové množství emisí znečišťujících látek (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí) vypuštěných do ovzduší za vykazovaný kalendářní rok daným komínem/výduchem, pro které má provozovatel stacionárního zdroje stanovenu povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1 zákona. V případě, že dochází k vypouštění/úniku veškerých emisí ze stacionárních zdrojů pouze jedním komínem/výduchem, tento údaj se nevyplňuje.
1.4. Údaje o komínech a výduších

1	Pořadové číslo výduchu/komínu
2	Pořadové číslo každého jednotlivého stacionárního zdroje zaústěného do komína/výduchu
3	Výška komínu/výduchu [m]
4	Průřez v koruně komínu, průřez výduchu [m²]
5	Zeměpisné souřadnice paty komínu/výduchu	N
6	Zeměpisné souřadnice paty komínu/výduchu	E
7	Průměrná rychlost plynů v [m/s]
8	Průměrná teplota plynů [°C]
9	Časový režim vypouštění emisí
10	Provozní hodiny komína/výduchu [h/rok]
11	Druh technologie ke snižování emisí
12	Účinnost technologie ke snižování emisí
13	Emise znečišťujících látek [t/rok]

Vysvětlivky a návod pro vyplnění údajů podle čísla řádku:

6 Emisní koncentrace odpovídající horní hranici úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT) podle informací zveřejňovaných Evropskou komisí odpovídající příslušnému stacionárnímu zdroji. Vyplní se v údajích za r. 2016 a v dalším období v případě uplatnění § 15, odst. 5 a odst. 6, písm. b) zákona.

1	Pořadové číslo stacionárního zdroje/zdrojů
2	Označení místa měření emisí
3
4	Emise znečišťujících látek	specifický emisní limit
5		jednotka emisního limitu
6		emisní koncentrace BAT
7		jednotka emisní koncentrace BAT
8		hmotnostní koncentrace
9		jednotka hmotnostní koncentrace
10		hmotnostní tok [kg/h]
11		měrná výrobní emise
12		jednotka měrné výrobní emise

Vysvětlivky a návod pro vyplnění údajů podle čísla řádku:
12 Jednotka měrné výrobní emise (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).
1 Pořadové číslo stacionárního zdroje uvedeného v položce č. 1 bodu 1.2. a 1.3.
4 Uvede se specifický emisní limit pro jednotlivé znečišťující látky (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí) stanovený v povolení provozu, a pokud v povolení provozu specifický emisní limit stanoven není, emisní limit platný pro daný stacionární zdroj podle této vyhlášky.
2 Uvede se označení místa kontinuálního měření emisí dle provozního řádu nebo povolení k provozu nebo technické dokumentace.
3 Nevyplňuje se
11 Podíl hmotnosti emisí znečišťujících látek a vztažné veličiny, která je stanovena pro emisní limit stacionárního zdroje v právním předpisu.
10 Podíl hmotnosti emisí jednotlivých znečišťujících látek za hodinu.
V případě jednorázového měření emisí se část 1.5. nevyplňuje
1.5. Údaje o měření emisí
9 Jednotka hmotnostní koncentrace, ve které je stanoven emisní limit (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).
5 Jednotka specifického emisního limitu (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).
8 Hmotnostní koncentrace emisí jednotlivých znečišťujících látek přepočtená na podmínky stanovené pro emisní limit stacionárního zdroje v právním předpisu v mg/m³, případně v jiných jednotkách uvedených v řádku č. 9; v případě kontinuálního měření se uvede hodnota vypočtená jako aritmetický průměr všech platných denních hodnot za kalendářní rok.
7 Jednotka emisní koncentrace BAT (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí).

b) Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu pod kódem 10.2. vykazují údaje uvedené v bodu 1.1. a v bodu 1.3. v položce 13 způsobem určeným datovým standardem podle jiného právního předpisu⁴). Ostatní údaje uvedené v bodech 1.3., 1.4. a 1.5. neohlašují.

Náležitosti provozního řádu
Vysvětlivky:
**) Takto označené údaje mohou být zpracovány společné pro všechny stacionární zdroje jediné provozovny.
*) Přípustný je odkaz na jinou dokumentaci provozovatele, která bude požadované údaje obsahovat, v tom případě je taková dokumentace považována za nedílnou součást provozního řádu.

1. Identifikace stacionárních zdrojů a provozovny, ve které jsou stacionární zdroje provozovány. Identifikace provozovatele (podle § 2 písm. h) zákona). U kódů, pro které příloha č. 20 stanovuje minimální vzdálenosti také GPS souřadnice stacionárního zdroje (geometrický střed).

2. Údaje o projektované kapacitě. Číslování stacionárního zdroje (případně číslo ISPOP, je-li evidováno) v jednoznačné návaznosti na platné vnitřní provozní a technologické předpisy provozovatele a blokové schéma s uvedením jednotlivých stacionárních zdrojů v provozovně, komínů, výduchů a příslušných zařízení ke snižování emisí, pokud jsou instalovány.

3. Popis technologických operací prováděných ve stacionárních zdrojích a u souvisejících činností, mechanismus chemických reakcí (včetně známých vedlejších reakcí), způsoby řízení a kontroly prováděných operací. Vzniká-li provozem zdroje odpadní teplo, popis jeho využití. Podrobný popis stacionárního zdroje a souvisejících činností, dále popis technologií a opatření ke snižování emisí, jejich funkce a účinností.
Primární opatření ve výrobní nebo zpracovatelské části technologie, zejména podmínky zpracování surovin a podmínky spalování paliv, podmínky provozu technologií ke snižování emisí. *)

4. Identifikace materiálových vstupů do technologie – suroviny a paliva (případně odpady nebo paliva vyrobená z odpadu) zpracovávané ve stacionárním zdroji. Podrobnosti provádění primárních opatření ke snížení emisí, které spočívají např. v úpravě, kontrole, dodržení fyzikálních, nebo chemicko-fyzikálních parametrů a chemického složení a správném dávkování materiálového vstupu, a to dle typu zdroje a procesu. V případě tepelného zpracování odpadu dále identifikace odpadu podle katalogových čísel katalogu odpadů, uvedení minimálních a maximálních hmotnostních toků nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální výhřevnost a maximální obsahy PCB, pentachlorfenolu, chloru, fluoru, síry a těžkých kovů, případně jiných látek.

5. Údaj o funkci spalovacího stacionárního zdroje v přenosové soustavě nebo v soustavě zásobování tepelnou energií a údaj o tom, zda se jedná o záložní zdroj energie nebo požární čerpadlo.

6. Emisní výstupy z technologie a souvisejících činností – znečišťující látky, způsob jejich odsávání, opatření ke zvýšení účinnosti tohoto odsávání (je-li využíváno), včetně souvisejících technicko-organizačních opatření (kontrola uzavírání vrat apod.) a specifikace a lokalizace místa výstupu znečišťujících látek ze stacionárního zdroje do vnějšího ovzduší. V případě řízení vypouštění odpadního plynu výkonem ventilátoru nebo obdobného zařízení se uvedou limitní hodnoty průtoku odpadního plynu v definovaném měřicím profilu za provozních podmínek.

7. Popis, umístění a přesná specifikace (zejména tvar a rozměry, soulad s normou) měřicího místa pro jednorázové měření emisí.

8. Popis zařízení pro kontinuální měření emisí (pokud je instalováno) a popis, umístění a přesná specifikace (zejména tvar a rozměry, soulad s normou) měřícího místa, včetně postupu sledování provozu stacionárního zdroje a stanovení emisí pro případ výpadku kontinuálního měření emisí (např. sledováním teploty, tlaku, obsahu kyslíku, viskozity, pH). V případě stacionárního zdroje, u nějž je emisní limit dosahován úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím technologie ke snižování emisí, popis provozního parametru a jeho číselné vyjádření, dokladující plnění emisního limitu, způsob jeho měření včetně způsobu a frekvence kalibrace měřidla (v souladu s příslušnými technickými normami, jsou-li k dispozici) a popis způsobu nepřetržitého zaznamenávání naměřených hodnot. Podrobnosti sledování a nepřetržitého záznamu provozního parametru podle § 6 odst. 4 zákona (je-li uloženo), případně podrobnosti realizace technické podmínky provozu, která toto sledování nahrazuje, včetně okrajových hodnot signalizujících nutnost údržby nebo závady a poruchy podle bodu č. 11.

9. Způsob zajištění spolehlivosti a řádné funkce kontinuálního měřícího systému při výpadku kontinuálního měření emisí, z důvodů poruchy nebo údržby systému, překračujícím 10 dní v kalendářním roce. Neplatným dnem z hlediska kontinuálního měření emisí se rozumí den, ve kterém jsou více než 3 průměrné hodinové hodnoty z důvodu poruchy nebo údržby kontinuálního měření neplatné. V případě vyhodnocování půlhodinových intervalů tvoří neplatnou hodinovou hodnotu dvě neplatné půlhodinové průměrné hodnoty v rámci jedné hodiny.

10. Vymezení stavů uvádění stacionárního zdroje do provozu a jeho odstavování. Vymezení doby uvádění spalovacích stacionárních zdrojů do provozu a jejich odstavování z provozu.

11. Definice technických závad, poruch a havárií, které mají za následek vyšší úroveň znečišťování, způsob předcházení těmto závadám, poruchám a haváriím, způsob jejich odstraňování, termíny odstraňování poruch pro konkrétní technologii stacionárního zdroje. *) Druh, a je-li to možné určit, tak i množství, znečišťujících látek, u kterých může dojít, v případě technické závady, poruchy nebo havárie stacionárního zdroje nebo jeho části, k vyšším emisím než při obvyklém provozu. Určení rizikových částí technologie. Hodnoty nepřetržitě sledovaného a zaznamenávaného provozního parametru, které indikují závadu, případně obdobné hodnoty a podmínky spojené s výjimkou podle § 6 odst. 4 zákona. Postupy pro případy poruch nebo nedodržení primárních opatření na materiálovém vstupu, na technologii a postupy pro poruchy u sekundárních opatření, především odlučovací soustavy, odsávání technologie apod., včetně určení případných záložních systémů a pravidel pro jejich spuštění. Opatření, která jsou nebo budou provozovatelem přijata ke zmírnění důsledků technických závad, poruch a havárií včetně režimů omezování nebo zastavování provozu stacionárního zdroje podle § 17 odst. 3 písm. f) zákona. U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad nejvýše přípustné doby pro jakékoli technicky nezamezitelné odstávky, poruchy nebo závady technologického zařízení sloužícího ke snižování emisí nebo měřicích přístrojů, během kterých může koncentrace znečišťujících látek překročit stanovené hodnoty emisních limitů.

12. Výjimečné situace – odůvodnění neplnění stanovených emisních limitů v případech definovaných poruch, definovaných havárií, při najíždění technologií do provozu nebo při odstavování technologií z provozu po stanovenou dobu, při seřizování technologií. Uvedou se pracovní a kontrolní postupy pro zamezení úniků znečišťujících látek při opravách, najíždění nebo odstavování stacionárního zdroje. *)

13. Způsob podávání hlášení **) o havárii nebo poruše orgánům ochrany ovzduší a veřejnosti, odpovědné osoby a způsob interního předávání informací o poruchách a haváriích.

14. Druh, odhadované množství znečišťujících látek, u kterých může dojít, v případě technické závady, poruchy nebo havárie stacionárního zdroje nebo jeho části, k vyšším emisím než při obvyklém provozu.

15. Způsob a četnost seřizování spalovacích stacionárních zdrojů.

16. U chovu hospodářských zvířat se dále uvede

c) referenční nebo snižující technologie podle Metodického pokynu Ministerstva životního prostředí odboru ochrany ovzduší „k zařazování chovů hospodářských zvířat podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, k výpočtu emisí znečišťujících látek z těchto stacionárních zdrojů a k seznamu technologií snižujících emise z těchto stacionárních zdrojů“ pro chovy hospodářských zvířat, skládky chlévského hnoje a kejdy a způsoby zapravení na pozemek, u kterých je deklarován emisní hmotnostní tok emisí amoniaku do ovzduší, a které budou podle provozního řádu u stacionárního zdroje instalovány, nebo jiné technologie snižující emise amoniaku,

a) způsob ustájení hospodářských zvířat,

b) způsob odvádění emisí amoniaku do ovzduší,

d) další technicko-organizační opatření, které mohou ovlivnit emise do ovzduší.

18. U stacionárního zdroje vypouštějícího znečišťující látky, které mohou obtěžovat zápachem, zejména kódy 2.2., 2.3., 2.4., 2.6., 2.7., 2.8., 3.6., 3.7., 4.6.1. (formovny a jádrovny), 5.14., 6.24., 6.5., 6.8., 7.1., 7.2., 7.3., 7.5., 7.6., 7.8., 7.9., 7.10., 7.11., 7.12., 7.16., 7.18., 8., 9.8. (kataforéza), 9.19., 9.20., 9.23. a 9.24. podle přílohy č. 2 k zákonu, se uvedou v provozním řádu rizikové technologické uzly z hlediska emisí znečišťujících látek, které mohou obtěžovat zápachem, a technicko-organizační opatření k předcházení a omezování emisí těchto látek.

17. U stacionárního zdroje vypouštějícího fugitivní emise tuhých znečišťujících látek, nebo u stacionárního zdroje, jehož součástí je výroba, zpracování, úprava, doprava, nakládka, vykládka a skladování prašných materiálů, se uvedou rizikové technologické uzly z hlediska prašnosti a technicko-organizační opatření k předcházení a omezování tuhých znečišťujících látek a resuspenze prachu. Tato opatření musí být specifikována u všech stacionárních zdrojů kódů 2.2., 2.3., 2.9., 3.3., 3.5.2., 3.5.5., 4.1.1., 4.1.2., 4.1.3., 4.1.4., 4.2.1., 4.3.1., 4.6.1., 4.6.5., 4.7., 5.1.1., 5.2., 5.10., 5.11., 5.14., 7.2., 7.8., 11.1. a 12.1. podle přílohy č. 2 k zákonu.

20. Obsah provozního řádu je zpracován v běžně používaném strojově čitelném formátu.

19. Termíny revizí, údržby a s nimi spojené požadavky na provoz zařízení ke snížení emisí (dodržování fyzikálních parametrů, optimalizace poměrů činidel apod.), termíny pravidelných vnitřních kontrol souladu s provozním řádem a opatření ke snížení emisí, způsob a četnost pravidelného proškolení obsluh a odpovědných osob ohledně technicko-organizačních opatření prováděných za účelem snížení emisí a způsob vedení záznamů o těchto školeních.

Obsahové náležitosti odborného posudku

1. Základní identifikační údaje: Identifikační údaje zadavatele odborného posudku. Identifikační údaje zpracovatele odborného posudku, datum zpracování odborného posudku. Účel zpracování odborného posudku.

2. Obecné údaje: Podklady (popis šetření na místě, popis projektové dokumentace, použité metodické pokyny a další použitá literatura, protokoly z autorizovaného měření atd.). Identifikační údaje stacionárního zdroje a činností souvisejících s jeho provozem, při kterých mohou vznikat emise znečišťujících látek (název stacionárního zdroje, adresa, provozovatel, IČO provozovatele, umístění v katastru – čísla parcel). Popis umístění stacionárního zdroje. Vzdálenost nejbližší hrany stavebních objektů se stacionárními zdroji, případně samotných stacionárních zdrojů (nejsou-li ve stavebních objektech) od ploch podle části II přílohy č. 20, vzdálenost od nejbližších budov určených k bydlení, mapa oblasti s vyznačeným záměrem, měřítkem a legendou. Zařazení stacionárního zdroje pod některý z kódů z přílohy č. 2 k zákonu. Dosavadní vydaná povolení provozu zdrojů, kterých se týkají jakékoli změny uvedené v odborném posudku.

3. Identifikační číslo provozovny (IČP) přidělené v ISPOP, bylo-li přiděleno – označení provozovny, ve které je provozován jeden nebo více stacionárních zdrojů. Vzniká-li provozem zdroje odpadní teplo, popis jeho využití. Popis stacionárního zdroje a jeho provozu: Podrobný popis stacionárních zdrojů, pro které je posudek zpracován, resp. zdrojů, které mají být nově umístěny nebo povoleny a zdrojů, kterých se týkají jakékoliv změny; výčet a stručný popis dotčených stávajících stacionárních zdrojů, 1) které stacionární zdroje (související s posuzovanými stacionárními zdroji) jsou již provozovány, 2) u kterých zdrojů dochází ke změnám, v čem změny spočívají, 3) které zdroje mají být umístěny a povoleny v provozovně nově. U stacionárních zdrojů, pro které příloha č. 20 stanovuje minimální vzdálenost, zeměpisné souřadnice (formát WGS84 DD) geometrických středů budov, v nichž mají být stacionární zdroje umístěny, případně zeměpisné souřadnice geometrických středů stacionárních zdrojů, pokud budou provozovány mimo budovy a dále uvedení vzdálenosti hran stavebních objektů (případně hranice areálu nebo geometrického středu zdroje tam, kde je to relevantní) od ploch v územním plánu podle přílohy č. 20.
Popis výrobního programu, údaje o plánovaném provozu stacionárního zdroje (počet provozních hodin, směnnost provozu apod.). Projektovaná kapacita, jmenovitý tepelný příkon, výkon, spotřeba surovin a paliv, případně odpadů, včetně uvedení původu těchto údajů (např. konkrétní odkaz na technickou dokumentaci, projektovou dokumentaci, pokud jsou k dispozici apod.) Porovnání stávajícího stavu s plánovaným stavem (informace o všech změnách, které realizací nastanou).
Popis technologického procesu. Popis používané technologie, technický popis všech technologických zařízení (např. výrobce, typ, funkce, výkon, příkon, kapacita, provozní hodiny apod.). U spalovacích zdrojů dále používané palivo a charakteristiky týkající se uvažovaného paliva (množství paliva, obsah popelovin, obsah síry, výhřevnost, skupenství, vlhkost apod.) a porovnání s parametry uvedenými v příloze č. 3 k této vyhlášce. Používané suroviny v jednotlivých technologických stupních. Údaje o vzduchotechnice (samostatný či společný odvod odpadních plynů do vnějšího ovzduší, charakteristika výduchů, umístění, počet, rychlost odsávané vzdušiny, stavové podmínky, výška komína), systém řízení, regulace a měření procesů (manuální/kontinuální/automatické). Zhodnocení umístění měřících míst s ohledem na požadavky technických norem. Podrobný popis technologií ke snižování emisí (garantovaná účinnost, způsob zajištění garantované účinnosti, způsob a interval výměny sorbentu apod.) a způsob zajištění jejich kontroly a údržby v souladu s pokyny výrobce. Odborný posudek musí být doplněn schématickým nákresem areálu (opatřen legendou) s uvedením jednotlivých stacionárních zdrojů, jednotlivých výduchů a nákresem umístění měřicích míst. Posouzení aplikace sčítacího pravidla dle § 4b zákona, včetně zdůvodnění, pokud aplikace pravidla není navržena. Sledování provozního parametru podle § 6 odst. 4 zákona, místo a způsob jeho měření, včetně návrhu způsobu a frekvence kalibrace měřidla (v souladu s příslušnými technickými normami, jsou-li k dispozici) a popis způsobu nepřetržitého zaznamenávání naměřených hodnot, případně návrh podmínky provozu nahrazující toho sledování v případě, že je předpokládána žádost o výjimku podle téhož ustanovení. Návrh hodnot provozních parametrů, při kterých je zajištěno plnění specifických emisních limitů.
Údaje o referenčních stacionárních zdrojích, schémata, nákresy (jsou-li k dispozici). Porovnání použitých technologií ke snižování emisí s nejlepšími dostupnými technikami (referenční dokumenty o BAT, Závěry o BAT) u zdrojů spadajících do působnosti těchto referenčních dokumentů. U ostatních stacionárních zdrojů porovnání navrženého technického řešení s nejlepším běžně dostupným technickým řešením, případně také s obdobnými již provozovanými technologiemi.

4. Emisní charakteristika stacionárního zdroje: Specifikace znečišťujících látek emitovaných ze stacionárního zdroje včetně emisí znečišťujících látek obtěžujících zápachem a fugitivních emisí. Musí být uvedeny všechny látky, případně skupiny látek, které mohou obtěžovat zápachem včetně koncentračních hodnot. Specifikace rizikových technologických uzlů z hlediska emisí znečišťujících látek, které mohou obtěžovat zápachem nebo prachem. Dále jsou uvedeny naměřené hodnoty emisí na stacionárním zdroji (uvedeno identifikační číslo/a hlášení protokolu v ISPOP), případně na referenčním stacionárním zdroji obdobné technologie (jsou-li k dispozici), výpočet emisí, včetně přepočtu naměřené hodnoty TOC na VOC (pro emise VOC) tam, kde je to relevantní. Přehled stávajícího množství emisí vypouštěné ze stacionárních zdrojů a jejich porovnání s výhledovým stavem. Porovnání s požadavky stanovenými zákonem nebo prováděcími právními předpisy. Posouzení stacionárního zdroje z pohledu plnění povinnosti uvedené v § 17 odst. 3 písm. d) zákona, případně odůvodnění, proč stacionární zdroj nebude emitovat definovaným výduchem a proč má být udělená výjimka podle tohoto ustanovení.
Návrh způsobu výpočtu množství emisí za rok v návaznosti na § 12 vyhlášky.

5. Zhodnocení úrovně znečištění ovzduší v lokalitě, kde má být stacionární zdroj umístěn: Zhodnocení vývoje úrovně znečištění ovzduší relevantními znečišťujícími látkami a popis aktuálního stavu (shrnutí plnění imisních limitů, na základě rozptylové studie, pokud je zpracována). Posouzení splnění požadavků vyplývajících z programů zlepšování kvality ovzduší, vyhodnocení možnosti snížení emisí dle opatření dotčeného programu zlepšování kvality ovzduší. Vzdálenost nejbližší hrany stavebních objektů se stacionárními zdroji, případně samotných stacionárních zdrojů (nejsou-li ve stavebních objektech) od ploch podle části II přílohy č. 20, vzdálenost od nejbližších budov určených k bydlení a zhodnocení těchto vzdáleností stacionárního zdroje od obytné zástavby s ohledem na rizika obtěžování prašností nebo zápachem, zhodnocení souladu s minimálními vzdálenostmi podle § 27d, zhodnocení nezbytnosti dodatečných opatření s ohledem na tyto vzdálenosti.
V případě zpracování odborného posudku pro již provozovaný stacionární zdroj záznam o prohlídce stacionárního zdroje a identifikaci rizikových technologických uzlů dle předchozích bodů.

6. Závěr a doporučení podmínek provozu: Návrh emisních limitů a podmínek provozu vycházející z použití nejlepších dostupných technik (referenční dokumenty o BAT, Závěry o BAT) u zdrojů spadajících do působnosti těchto referenčních dokumentů a u ostatních stacionárních zdrojů návrh emisních limitů a podmínek provozu vycházející z porovnání navrženého technického řešení s nejlepším běžně dostupným technickým řešením, případně také s obdobnými již provozovanými technologiemi a zároveň u obou těchto skupin stacionárních zdrojů s ohledem na konkrétní umístění stacionárního zdroje, z opatření uvedených v programech zlepšování kvality ovzduší, ze vzdálenosti stacionárního zdroje od budov určených k bydlení nebo od ploch podle části II přílohy č. 20, přičemž se použije metodický pokyn MŽP, je-li vydán, a z úrovně znečištění ovzduší v dané lokalitě. Odůvodnění navržených podmínek provozu a emisních limitů, zejména s ohledem na jejich účel, přínosy a technické možnosti. V případě absence návrhu specifických emisních limitů, odůvodnění absence návrhu. Návrh podmínek pro činnosti a provoz technologií souvisejících s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje. Návrh opatření a technicko-organizačních či technických podrobností jejich realizace, které je vhodné zahrnout do povolení provozu, případně do provozního řádu. Shrnutí případných rizik s ohledem na množství a charakter emisí znečišťujících látek, na kvalitu ovzduší a na vzdálenost od obytné zástavby včetně porovnání vzdálenosti stacionárního zdroje (hrana stavebního objektu, střed, případně hranice provozovny dle § 27d) s minimální vzdáleností. Zhodnocení rizik přímého působení stacionárního zdroje prachem a zápachem vzhledem ke vzdálenosti stacionárního zdroje od obytné zástavby a ploch podle části II přílohy č. 20 a návrh podmínek provozu nebo emisních limitů směřujících k jejich eliminaci nebo ke snížení prašnosti nebo emisí znečišťujících látek, které mohou obtěžovat zápachem. Závěr ohledně splnění požadavků vyplývajících z programu zlepšování kvality ovzduší a opatření k jejich naplnění.

7. Závěr o plnění legislativních požadavků a doporučení ohledně umístění či neumístění, resp. povolení či nepovolení provozu stacionárního zdroje, včetně zdůvodnění.

8. Obsah odborného posudku je zpracován v běžně používaném strojově čitelném formátu.

Obsahové náležitosti dokumentů o jednorázovém měření emisí

Část A

Část A
NÁLEŽITOSTI OHLÁŠENÍ TERMÍNU PROVEDENÍ NEBO ZRUŠENÍ JEDNORÁZOVÉHO MĚŘENÍ EMISÍ

1	A. Údaje o provozovateli:	Identifikační číslo (IČO):
2		Název provozovatele (obchodní firma nebo příjmení a jméno):
3		Adresa (ulice, číslo popisné/orientační):
4		Adresa (obec, město – městská část):
5		PSČ:
6	B. Údaje o provozovně	Identifikační číslo provozovny (IČP):
7		Název provozovny:
8		Adresa (ulice, číslo popisné/orientační):
9		Adresa (obec, město – městská část):
10		PSČ:
11		Územně technická jednotka (ÚTJ):
12		Název kraje:
13	C. Údaje o stacionárním zdroji	Pořadové číslo stacionárního zdroje evidované v ISPOP
		Pořadové číslo stacionárního zdroje evidované v ISPOP
14		Název stacionárního zdroje
15	D. Údaje o komínech a výduších	Pořadové číslo výduchu/komínu evidované v ISPOP
16	E. Termín provedení jednorázového měření emisí	Uvede se termín provedení jednorázového měření emisí
17	F. Rozsah jednorázového měření emisí	Uvede se rozsah měřených znečišťujících látek
18	G. Cíl jednorázového měření emisí	Vybere se, zda se jedná o měření ke stanovení hmotnostní koncentrace znečišťující látky nebo kontrole AMS podle ČSN EN 14181
19	H. Údaje o autorizované osobě, která provede měření	Identifikační číslo (IČO):
20		Název osoby (obchodní firma nebo příjmení a jméno):
21		Adresa (ulice, číslo popisné/orientační):
22		Adresa (obec, město – městská část):
23		PSČ:

16) Uvede se termín provedení jednorázového měření ve formátu DD.MM.RRRR nebo DD.MM.RRRR až DD.MM.RRRR.
Vysvětlivky k tabulce:
1) Identifikační číslo (IČO), bylo-li přiděleno. Fyzické osoby bez IČO vyplní ID přidělené v ISPOP.
6) Identifikační číslo provozovny (IČP) přidělené v ISPOP – označení provozovny, ve které je provozován jeden nebo více stacionárních zdrojů, u nichž bude prováděno jednorázové měření emisí.
11) Územně technickou jednotkou se rozumí jednotka, která je vymezena jako katastrální území nebo jeho část. Názvy a kódy ÚTJ jsou součástí METIS, vedeného ČSÚ, který je garantem vedení číselníku územně technických jednotek.
12) Uvede se název kraje.
13) Uveďte pořadové číslo stacionárního zdroje, které nezaměnitelně identifikuje stacionární zdroj v ISPOP. V případě nového stacionárního zdroje uveďte pořadové číslo, pod nímž bude stacionární zdroj identifikován v hlášení souhrnné provozní evidence.14) Uvede se název stacionárního zdroje dle provozního řádu nebo povolení provozu nebo technické dokumentace.
15) Uvede se pořadové číslo výduchu/komína stacionárního zdroje, které nezaměnitelně identifikuje výduch/komín stacionárního zdroje v ISPOP. V případě nového výduchu/komína stacionárního zdroje uveďte pořadové číslo, pod nímž bude výduch/komín stacionárního zdroje identifikován v hlášení souhrnné provozní evidence.
17) Uvede se název (názvy) měřených znečišťujících látek (dle číselníku uveřejněného ve Věstníku Ministerstva životního prostředí)
18) Vybere se cíl jednorázového měření emisí, tj. „Ověření specifických emisních limitů a měření emisí znečišťujících látek bez stanoveného emisního limitu“ a/nebo „Kontrola AMS podle ČSN EN 14181“.
19) Identifikační číslo (IČO), bylo-li přiděleno. Fyzické osoby bez IČO vyplní ID přidělené v ISPOP.

Část B

Část B
OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI PROTOKOLU O JEDNORÁZOVÉM MĚŘENÍ EMISÍ

1. Datum provedení jednorázového měření emisí ve formátu DD.MM.RRRR nebo DD.MM.RRRR až DD.MM.RRRR

2. Jména osob provádějících jednorázové měření emisí

3. Jméno a příjmení osoby odpovědné za správnost provedení měření a zpracování protokolu (odpovědný zástupce pro výkon autorizované činnosti)

4. Identifikace provozovatele stacionárního zdroje

5. Účel jednorázového měření emisí (specifikuje se, zda se jedná o měření „Instrumentálními a manuálními metodami“ nebo „Elektrochemickými převodníky“ nebo „Kalibraci QAL2“ nebo „Ověření AST“. V případě prvních dvou uvedených dále specifikovat také, zda se jedná o první měření podle § 3 odst. 1 nebo intervalové měření podle § 3 odst. 3). Rovněž se uvede pořadové číslo měření v provozovně provozovatele v kalendářním roce.

6. Předmět jednorázového měření emisí (pořadové číslo měřeného stacionárního zdroje evidované v ISPOP, pořadové číslo stacionárního zdroje a pořadové číslo výduchu stacionárního zdroje z povolení provozu, pořadové číslo výduchu/komínu evidované v ISPOP, základní technická data stacionárního zdroje a instalovaných technologií ke snižování emisí), další související údaje (technologické vstupy a výstupy), hodnoty proměnných parametrů zařízení ke snižování emisí

8. Rozsah jednorázového měření emisí (měřené veličiny včetně doprovodných veličin), metody stanovení jednotlivých znečišťujících látek a jejich skupin včetně odkazů na normy a standardní operační postupy

7. Umístění měřicího místa, označení místa měření, porovnání s požadavky určených norem, zhodnocení dopadu odchylky od normy, v případě nejednoznačnosti nákres s vyznačením odběrových míst

10. Oblast spolupráce (identifikace spolupracujícího akreditovaného subjektu, předmět spolupráce – stanovované veličiny, metody stanovení)

9. Použitá přístrojová technika (odběrová zařízení, analyzátory a jejich rozsahy, měřidla dalších souvisejících veličin), kalibrační materiály, způsoby sběru a vyhodnocování dat

12. Soubory výsledků naměřených veličin včetně stavových a dalších doprovodných veličin

11. Údaje o průběhu jednorázového měření emisí (odběry vzorků, slepé pokusy, měření souvisejících veličin, hodnoty provozních parametrů – příkon/výkon/kapacita v době měření, spotřeba organických rozpouštědel v době měření, včetně hodnot parametrů zařízení ke snižování emisí a průměrné hodnoty stanoveného a sledovaného provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snižování emisí, které byly stanoveny v povolení provozu, v době měření)

14. Vyhodnocení jednorázového měření emisí, které obsahuje: emisní limit a podmínky za jakých je stanoven, výsledky naměřených hodnot koncentrací znečišťujících látek a souvisejících doprovodných veličin z jednotlivých měření, hodnoty hmotnostních koncentrací znečišťujících látek z jednotlivých měření přepočtené na podmínky, za kterých je stanoven emisní limit a průměrnou hodnotu této hmotnostní koncentrace za celou dobu měření, hmotnostní tok a její měrnou výrobní emisi.

13. Seznam dokumentů použitých pro jednorázové měření emisí a jeho vyhodnocení (právní předpisy, normy, standardní operační postupy), seznam značek

Obsahové náležitosti rozptylové studie
Obecně:
Rozptylová studie musí obsahovat všechny podklady, které umožní posoudit její správnost a provést kontrolní přepočet. Jedná se o parametry zdrojů vstupující do rozptylového modelu včetně popisu jejich odvození z podkladových materiálů. Tam, kde to z důvodu vysokého počtu zdrojů není možné (např. mobilní zdroje na dopravních komunikacích), musí být uveden podrobný postup výpočtu, který jej umožní zreprodukovat.

1. Zadání rozptylové studie

2. Použitá metodika výpočtu

3. Vstupní údaje

Popis řešeného území, popis a mapa umístění zdroje ve vztahu k obytné a jiné zástavbě a reliéfu území. Mapové podklady jsou opatřeny legendou, měřítkem, identifikací souřadného systému a použitého digitálního výškopisu.
3.1. Umístění záměru

3.2. Údaje o zdrojích

c) V případě emisí z mobilních zdrojů jsou uvedeny rovněž údaje o intenzitě dopravy (denní a maximální hodinová intenzita; údaje o pojezdech vozidel), složení dle kategorií a emisních tříd vozidel, rychlosti a plynulosti dopravy.

Množství spalin nebo odpadních vzdušin je doloženo technickou dokumentací zdroje nebo přiloženým výpočtem včetně vysvětlení postupu výpočtu.
b) Podkladové údaje o emisích a výduších, a to jak u posuzovaného zdroje, tak u technologicky propojených či navazujících záměrů (i jiných provozovatelů), pokud jsou situovány v bezprostředním sousedství posuzovaného záměru a dochází u nich z důvodu realizace posuzovaného záměru ke změně emisí, a to:

iv. specifikace výduchů (konstrukce, výška, průměr).

ii. průtoky odpadních vzdušin, jejich teplota a rychlost ve vyústění, případně objemový tok

i. emisní koncentrace nebo hmotnostní toky znečišťujících látek,

iii. celkové roční emisní bilance látek; pro výpočet výchozího stavu se použijí emise vykázané v souhrnné provozní evidenci; pro roční emisní bilanci se použije pětiletý průměr vykázaných dat, pokud jsou tato data dostupná; pro výpočet emisí nového zdroje se použije příslušný emisní limit nebo emisní faktor; použít lze také nižší emisní koncentraci, pokud bude zajištěno plnění této emisní koncentrace technickými podmínkami provozu stacionárního zdroje uloženými v povolení provozu,

a) Popis technologického vybavení zdroje a souvisejících technologií s ohledem na emise znečišťujících látek do ovzduší a počtu provozních hodin za rok.

Meteorologická data musí být reprezentativní pro danou lokalitu a z důvodu postihnutí dlouhodobého charakteru meteorologických podmínek musí pokrývat nejméně 10 let z 15letého období předcházejícího zpracování rozptylové studie. Použitá meteorologická data jsou souhrnně prezentována ve formě stabilitně a rychlostně členěné větrné růžice, a to jak v grafické podobě, tak v tabelární podobě, přičemž tabelárně jsou uvedeny četnosti všech kombinací tříd stability a rychlosti větru, se kterými použitý model pracuje. Je nezbytné uvést, jaké výšce nad zemí tato větrná růžice odpovídá a zdroj (zpracovatele) meteorologických dat.
3.3. Meteorologické podklady

Seznam relevantních znečišťujících látek včetně typu počítaných koncentrací (hodinové, denní koncentrace, roční průměrná koncentrace apod.) a příslušných imisních limitů látek uvedených v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 zákona.
3.5. Znečišťující látky a příslušné imisní limity

Výpočtová síť a vybrané specifické referenční body jsou zobrazeny v mapě tak, aby bylo zřejmé jejich rozložení s ohledem na obytnou zástavbu v okolí zdroje nebo v zájmovém území.
3.4. Popis referenčních bodů
Krok sítě výpočtových bodů je volen tak, aby byly vyhodnoceny maximální úrovně znečištění v místě dotyku kouřové vlečky s terénem, resp. v místě dosažení výpočtové (respirační) výšky. Volba velikosti modelovaného území zohledňuje i umístění zdroje a výškový profil území.
Zohledněna musí být místa s nejvyšší koncentrací obyvatel v zájmovém území v podobě vybraných specifických referenčních bodů. Jedná se zejména o nejbližší obytnou zástavbu, vzdělávací a zdravotnická zařízení apod.

3.6. Hodnocení úrovní znečištění v předmětné lokalitě
Při hodnocení stávající úrovně znečištění v předmětné lokalitě se vychází z map úrovní znečištění konstruovaných v síti 1x1 km. Tyto mapy zveřejňuje ministerstvo na internetových stránkách. Tyto mapy obsahují v každém čtverci hodnotu klouzavého průměru koncentrace pro všechny znečišťující látky za předchozích 5 kalendářních let, které mají stanoven imisní limit. Dále jsou uvedeny koncentrace znečišťujících látek naměřených na nejbližších stanicích imisního monitoringu.

4. Výsledky rozptylové studie
Výsledky rozptylové studie jsou uvedeny

a) ve stručném komentáři hodnotícím budoucí úrovně znečištění ovzduší a předpoklad plnění imisních limitů,

c) kartograficky (s uvedením umístění zástavby, mapy jsou v definovaném měřítku).

b) v tabulkové formě pro vybrané specifické referenční body; pokud je výpočet prováděn v pravidelné síti referenčních bodů, lze výsledky dodat ve formě přílohy k rozptylové studii, přičemž v takovém případě je nutné číslo referenčního bodu doplnit jeho souřadnicemi,

5. Návrh kompenzačních opatření
Přesná identifikace stacionárního zdroje nebo pozemní komunikace, pro které budou prováděna kompenzační opatření.
Podrobný popis kompenzačních opatření s termínem jejich realizace, v případě opakovaně uplatňovaných opatření s časovým plánem. Jsou popsána rizika realizace kompenzačních opatření a způsoby minimalizace těchto rizik.
Je proveden výpočet podle § 27 dokládající dostatečnost navržených kompenzačních opatření.

6. Závěrečné hodnocení
Kromě vyhodnocení vypočtených příspěvků k úrovni znečištění je komentováno také plnění imisních limitů při zohlednění stávající úrovně znečištění a příspěvku nového stacionárního zdroje. Zároveň jsou komentována navržená kompenzační opatření a jejich přínos ke kvalitě ovzduší v dané oblasti.

7. Seznam použitých podkladů

k vyhlášce č. 415/2012 Sb.
Koeficienty významnosti pro výpočet kompenzačních opatření

Efektivní výška zdroje*) [m]	Koeficient významnosti	Efektivní výška zdroje*) [m]	Koeficient významnosti
0 - 1,5	50	> 28 - 31	23
> 1,5 - 2,5	48	> 31 - 35	22
> 2,5 - 3	46	> 35 - 38	21
> 3 - 3,5	44	> 38 - 43	20
> 3,5 - 4	42	> 43 - 47	19
> 4 - 4,5	41	> 47 - 53	18
> 4,5 - 5	40	> 53 - 58	17
> 5 - 6	39	> 58 - 65	16
> 6 - 6,5	38	> 65 - 72	15
> 6,5 - 7	37	> 72 - 80	14
> 7 - 8	36	> 80 - 89	13
> 8 - 9	35	> 89 - 99	12
> 9 - 10	34	> 99 - 110	11
> 10 - 11	33	> 110 - 122	10
> 11 - 12	32	> 122 - 135	9
> 12 - 13,5	31	> 135 - 150	8
> 13,5 - 15	30	> 150 - 167	7
> 15 - 16,5	29	> 167 - 185	6
> 16,5 - 18,5	28	> 185 - 206	5
> 18,5 - 20,5	27	> 206 - 229	4
> 20,5 - 23	26	> 229 - 254	3
> 23 - 25	25	> 254 - 282	2
> 25 - 28	24	> 282 a více	1

^*) Pro výpočet efektivní výšky zdroje se použije II. třída stability a rychlost větru 5 m.s^-1.

Způsob stanovení specifického emisního limitu

5. V případě, že je pro danou znečišťující látku stanoven příspěvek k imisní koncentraci pomocí rozptylové studie, je zvolena taková hodnota specifického emisního limitu, která zajistí, že hodnoty emisního toku použitého jako emisní vstup do rozptylové studie, nebudou nikdy překročeny.

4. Znečišťující látka nebo skupina znečišťujících látek, pro kterou je specifický emisní limit stanovován, musí být ze stacionárního zdroje skutečně emitována nebo musí existovat předpoklad, že z něho bude emitována. Množství znečišťující látky (nebo skupiny znečišťujících látek), pro kterou je specifický emisní limit stanovován, musí mít souvislost s řádným provozem zařízení ke snižování emisí nebo s prováděním opatření, resp. se stanovenými podmínkami provozu.

7. Specifický emisní limit musí být stanoven tak, aby byl splnitelný při řádném provozu zařízení k omezování emisí, při jeho řádné a pravidelné údržbě, případně při provádění jiných opatření ke snižování emisí.

3. V případech, kdy nelze zajistit, aby specifický emisní limit stanovený jako koncentrace plnil regulační funkci, lze jej odchylně od bodu 2 stanovit jako měrnou výrobní emisi, tedy jako hmotnost znečišťující látky vztaženou na jednotku produkce, případně jej nahradit emisním stropem.

2. Specifický emisní limit se stanovuje jako koncentrační specifický emisní limit znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek jako jsou VOC, TOC nebo PAH.

14. V ostatních případech se vztažné podmínky stanovují podle charakteru procesu. Probíháli proces za vyšší než běžné teploty (40 stupňů Celsia a výše), aplikují se vztažné podmínky B. Je-li součástí procesu spalování paliv, aplikují se vztažné podmínky A. Probíhá-li proces za běžné teploty, aplikují se vztažné podmínky C.

13. V případě stanovení specifického emisního limitu nad rámec této vyhlášky jsou přednostně aplikovány vztažné podmínky, které pro daný emisní limit stanovují Závěry o BAT, pakliže jsou pro daný typ stacionárního zdroje aplikovatelné.

12. Je-li specifický emisní limit pouze zpřísňován oproti této vyhlášce, jsou uloženy vztažné podmínky stejné jako v této vyhlášce.

11. Specifický emisní limit musí být stanoven včetně nezbytných stavových a vztažných veličin.

10. Pro stanovení specifického emisního limitu není určující absence pachového vjemu v obytné zástavbě.

1. Specifický emisní limit se stanovuje tak, aby zajišťoval řádnou funkci zařízení ke snižování emisí nebo řádné plnění jiného opatření ke snížení emisí znečišťujících látek, které jsou ze stacionárního zdroje emitovány definovaným komínem, průduchem nebo jiným obdobným místem, kde lze provést reprodukovatelné a opakovatelné měření emisí.

9. V případě, kdy je snižován specifický emisní limit z důvodu obtěžování zápachem, zohledňuje se také, zda byl v území dříve stacionární zdroj daného kódu, případně stejný druh výroby nebo územním plánem bylo území vymezeno pro stejný druh výroby nebo zda byla v území dříve obytná zástavba. Dodatečný vznik obytné zástavby není důvodem pro snížení specifického emisního limitu.

6. V případě, že je v rozptylové studii nebo v odborném posudku vysloven předpoklad, že stacionární zdroj nebude mít významný příspěvek k imisní koncentraci nebo nebude obtěžovat prachem či zápachem, musí být specifický emisní limit stanoven v takové výši, která zajistí, že předpoklady, na nichž jsou založena tato tvrzení, budou splněny, tedy budou prováděna opatření, o něž se tato tvrzení opírají.

8. Specifický emisní limit nesmí být stanoven v takové výši, aby byl splnitelný bez jakýchkoliv opatření nebo bez provozu zařízení ke snižování emisí.

A) Doklad o kontrole technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje
V případě zdrojů, jež jsou konstrukčně tvořeny kombinací výše uvedených typů, je k jejich kontrole nutné oprávnění pro oba základní typy kotlů.
sbcr2012c151z0415_2025c398z0398u001.pdf

1 Vyplňuje se v případě, že je provedena kontrola spalovacího stacionárního zdroje jiného výrobce, než který udělil oprávnění, a to v situaci nemožnosti provedení kontroly za cenu nižší než je referenční finanční limit.
2 Pokud není přesné datum instalace známo, uvede se 1. leden roku instalace, pokud nebude znám ani rok instalace, bude použit 1. leden roku začátku provozu (nabytí) spalovacího stacionárního zdroje současným provozovatelem (dědictví, koupě, apod.).
3 Vyplňuje se pouze u spalovacích stacionárních zdrojů spadajících do působnosti ČSN EN 303-5.
4 Odpovídající položku označte křížkem.
5 Nehodící se škrtněte.
Nedílnou součástí dokladu o kontrole technického stavu a provozu je kopie oprávnění uděleného výrobcem k instalaci, provozu a údržbě vymezených typů spalovacích stacionárních zdrojů.
Lokální topidlo s výměníkem - primárně sálavý zdroj tepla s teplovodním výměníkem určeným k přípravě teplé vody k vytápění
TYPY SPALOVACÍCH ZDROJŮ:
Kotel prohořívací - spalovací stacionární zdroj s ruční dodávkou paliva, u nichž při spalování spaliny procházejí přes vrstvu paliva
Kotel automatický speciální - spalovací stacionární zdroje se samočinnou dodávkou paliva, určené primárně ke spalování jiné než peletizované biomasy (piliny, štěpka, sláma)
Kotel odhořívací - spalovací stacionární zdroj s ruční dodávkou paliva, u nichž při spalování spaliny neprocházejí přes vrstvu paliva
Kotel automatický přestavěný - spalovací stacionární zdroje se samočinnou dodávkou paliva, přestavěné z původních odhořívacích, prohořívacích a zplyňovacích kotlů
Kotel zplyňovací - spalovací stacionární zdroj s ruční dodávkou paliva, obvykle s nuceným přívodem spalovacího vzduchu ventilátorem a speciální žárovzdornou spalovací komorou se speciální spalovací tryskou nebo roštem
Kotel automatický se šnekovým dopravníkem - spalovací stacionární zdroj (obvykle na uhlí nebo pelety) se samočinnou dopravou paliva šnekovým dopravníkem
Kotel automatický s rotačním roštem - spalovací stacionární zdroje na uhlí s bubnovým otočným roštem

5 Vyplňuje se pouze u spalovacích stacionárních zdrojů spadajících do působnosti ČSN EN 303-5.
4 Pokud není výrobce znám, vyplní se neuvedeno.
3 Pokud není obchodní název znám, vyplní se neuvedeno.
Údaje uvedené v této příloze ohlašované prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinnosti se vykazují způsobem určeným datovým standardem podle jiného právního předpisu⁴⁾.
B) Údaje ohlašované prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností
1 Vyplňuje se v případě, že je provedena kontrola spalovacího stacionárního zdroje jiného výrobce, než který udělil oprávnění, a to v situaci nemožnosti provedení kontroly za cenu nižší než je referenční finanční limit.
2 Pokud není přesné datum instalace známo, uvede se 1. leden roku instalace, pokud nebude znám ani rok instalace, bude použit 1. leden roku začátku provozu (nabytí) spalovacího stacionárního zdroje současným provozovatelem (dědictví, koupě apod.).

Nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru

1. Nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru se vyžaduje u stacionárních zdrojů, jejichž kódy jsou uvedeny v bodě 2, 3 a 4 a které jsou současně vybaveny některou z technologií snižování emisí uvedenou v tabulce v bodě 5.

2. U spalovacích stacionárních zdrojů uvedených pod kódy 1.1. a 1.2. přílohy č. 2 k zákonu, které jsou vybaveny některou z technologií snižování emisí uvedenou v tabulce v bodě 5, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů, které zjišťují úroveň znečišťování výpočtem a spalovacích stacionárních zdrojů sloužících výhradně k pohonu požárních čerpadel.

3. U stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 k této vyhlášce se povinnost nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru vyžaduje u činností uvedených pod body: 2.1. (kód 9.5.), 4.1. (kód 9.8.), 4.3. (kód 9.10.), 4.7. (kód 9.14.), 8. (9.18.), 9. (kód 9.19.), 10. (kód 9.20.), 13. (kód 9.23.), 14 (kód 9.24.), pokud je celková roční projektovaná spotřeba organických rozpouštědel 5 tun a více.

4.1.1. (kód 5.1.1.), 4.1.2. (kód 5.1.2.), 4.1.3. (kód 5.1.3.), 4.1.4. (kód 5.1.4.), 4.1.5. (kód 5.1.5.), 4.1.6. (kód 5.1.6.), 4.1.7. (kód 5.1.7.), 4.2.1. (kód 5.3.), 4.2.2. (kód 5.3.), 4.2.3. (kód 5.4.), 4.3.1. (kód 5.7.), 4.3.2. (kód 5.8.), 4.3.3. (kód 5.9.), 4.4.1. (kód 5.10.), 4.6. (kód 5.14.), 5.1.4. (kód 6.5.).
V případě stacionárních zdrojů uvedených pod následujícími body se povinnost nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru vyžaduje pouze u procesů zahrnujících přímý či nepřímý procesní ohřev, který je realizován záměrně dodanou energií nebo chemickou reakcí:
V případě stacionárních zdrojů uvedených v tomto bodě se povinnost nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru nevyžaduje na vedlejších výduších technologie, které odvádí emise z jejích dílčích obslužných částí a kterými je současně odváděna emise menší než 1 tuna za rok (jednotlivě) při projektovaných provozních parametrech a při koncentraci na úrovni specifického emisního limitu. Podmínky v tomto odstavci uvedené musí být splněny současně.
1.6. (kód 2.8.). 2.2.1. (kód 3.3.), 2.2.2. (kód 3.4.), 2.3.2. (kód 3.5.2.), 2.3.3. (kód 3.5.4.), 2.4.1. (kód 3.6.), 3.1.3. (kód 4.1.3.), 3.1.4. (kód 4.1.4.), 3.2.1. (kód 4.2.1.), 3.3.1. (kód 4.3.1.), 3.3.2. (kód 4.3.2.), 3.3.3. (kód 4.3.3.), 3.3.4. (kód 4.3.4.), 3.3.5. (kód 4.3.5.), 3.3.6. (kód 4.3.6.), 3.5.1. (kód 4.6.1.), 3.5.3. (kód 4.6.3.), 3.5.4. (kód 4.6.4.), 3.5.5. (kód 4.6.5.), 3.5.6. (kód 4.6.6.), 3.5.7. (kód 4.6.7.), 3.6.1. (kód 4.7.), 3.7.1. (kód 4.8.1.), 3.7.2. (kód 4.8.2.), 3.7.4. (kód 4.10.), 3.8.2. (kód 4.12.), 3.8.3. (kód 4.13.), 3.8.6 (kód 4.16.), 4.5 (kód 5.11), 6.6. (kód 7.7) o celkové projektované spotřebě materiálu 1500 m³ za rok a více, 6.7 (kód 7.8), 6.14. (kód 7.16.).
4. U stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 k této vyhlášce se povinnost nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru vyžaduje u činností uvedených pod body:

U stacionárních zdrojů, jejichž kódy jsou uvedeny v bodě 2, 3 a 4, které jsou vybaveny některou z následujících technologií ke snižování emisí, musí být v případě povinnosti periodického jednorázového měření uvedených znečišťujících látek současně stanovena povinnost sledování a nepřetržitého zaznamenávání stanoveného provozního parametru, který udává následující tabulka. V případech, kdy tabulka nabízí více možností, je aplikován a v povolení provozu v souladu s § 6 odst. 4 zákona určen vždy minimálně ten parametr, který lépe popisuje řádný provoz daného konkrétního zařízení ke snížení emisí. V případě odlučovací soustavy tvořené více různými zařízeními ke snižování emisí, je provozní parametr nepřetržitě sledován a zaznamenáván na každém z nich, přičemž tato tabulka platí pro každé jednotlivé zařízení ke snižování emisí, není-li v povolení provozu stanoveno jinak. V případě níže uvedených zařízení ke snižování emisí, jejichž řádný provoz a údržbu zajistí sledování a záznam jiného provozního parametru, než který je uveden v tabulce, může krajský úřad v souladu s § 12 odst. 4 písm. b) a § 6 odst. 4 zákona určit jiný provozní parametr.
5. Seznam technologií ke snižování emisí a příslušných znečišťujících látek a provozních parametrů, které se u zařízení vybavených těmito technologiemi sledují a zaznamenávají

Technologie a opatření ke snižování emisí	Znečišťující látka	Provozní parametr
Tkaninové a textilní filtry	TZL	Tlaková ztráta
Keramické filtry	TZL	Tlaková ztráta
Elektrostatický odlučovač	TZL	Napětí na elektrodách a protékající elektrický proud každé sekce. Pro posouzení provozní schopnosti je nutné sledovat oba parametry současně u každé sekce elektrostatického odlučovače.
Absorpce (Mokrá pračka)	TZL	Výška hladiny nebo nátok pracího média
Absorpce (Mokrá pračka)	VOC	Teplota nebo výška hladiny
Hladinový odlučovač	TZL	Výška hladiny nebo nátok vody
SNCR	NOx	Teplota odpadního plynu a spotřeba činidla za časovou jednotku (g/min, kg/hod apod.)
SCR	NOx	Teplota odpadního plynu a spotřeba činidla za časovou jednotku (g/min, kg/hod apod.)
Tepelná, katalytická oxidace	TOC/VOC	Teplota oxidace
Biofiltr	TOC/VOC	Teplota nebo tlaková ztráta
Adsorpce (Aktivní uhlí, zeolity)	TOC/VOC	Hmotnost nebo odezva detektoru VOC
Ionizace (UV, plazma, ozonizace atd.)	TOC/VOC	Elektrický proud nebo napětí nebo spotřeba elektrické energie
Nastavení stechiometrie (u zdrojů kódu 1.2)	NOx, CO, TZL	λ/koncentrace O₂

V případech nuceného odtahu je rovněž nepřetržitě sledován a zaznamenáván příkon ventilátoru či obdobného zařízení zajišťující odsávání technologie a odvod emisí definovaným výduchem nebo komínem s výjimkou případů s kontinuálním sledováním a zaznamenáváním průtoku vzdušiny nebo spalin v měřicím profilu a případů, kdy je nepřetržitě zaznamenávána tlaková ztráta, napětí a protékající proud na elektrodách elektrostatického odlučovače, výška hladiny hladinového odlučovače nebo teplota odpadního plynu u SCR a SNCR.
Poznámka:

Minimální vzdálenosti a způsob jejich použití

Kód stacionárního zdroje podle přílohy č. 2a k zákonu	Název stacionárního zdroje podle přílohy č. 2a k zákonu	Hodnota minimální vzdálenosti v m
2.2.	Skládky, které přijímají 10 t odpadu denně a více nebo mají celkovou projektovanou kapacitu 25 000 t a více; nezahrnuje skládky železného a ocelového šrotu	300
2.3.	Kompostárny, včetně komunitních kompostáren, nebo zařízení na biologickou úpravu odpadů o celkové projektované kapacitě 10 t a více na jednu zakládku nebo 150 t a více zpracovaného odpadu ročně	200
2.6.	Čistírny odpadních vod, deemulgační a neutralizační stanice, které jsou primárně určeny k čištění vod nebo zpracování odpadů v celkovém množství 50 m³ odpadních vod nebo odpadů za den a více	200
2.7.	Čistírny odpadních vod s celkovou projektovanou kapacitou pro 10 000 a více ekvivalentních obyvatel	200
2.8.	Sušení čistírenských kalů, sušení znečištěného skla nebo opalování znečištěných kovů nebo znečištěného skla	100
3.6.	Rafinace minerálních nebo pyrolýzních olejů, rafinace plynů, zplyňování nebo pyrolýza uhlí, biomasy, odpadů nebo jiných organických látek (nespadají-li tyto procesy pod kód 2.1.)	300
4.6.1.	Slévárny železných kovů; pouze jádrovny a formovny	200
5.11.	Kamenolomy, povrchové doly paliv nebo jiných nerostných surovin, zpracování kamene, paliv nebo jiných nerostných surovin (především těžba, vrtání, odstřel, bagrování, třídění, drcení a doprava), výroba nebo zpracování umělého kamene, ušlechtilá kamenická výroba, výroba stavebních hmot nebo betonu nebo recyklační linky stavebních hmot, o celkové projektované kapacitě 25 m³ za den a více	200
5.14.	Obalovny živičných směsí a mísírny živic	400
6.5.	Výroba nebo zpracování syntetických polymerů nebo kompozitů, s výjimkou výroby syntetických polymerů a kompozitů uvedených pod jiným kódem, o celkové projektované kapacitě 100 t za rok a více nebo s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více; pouze zdroje, v nichž vznikají emise styrenu	200
6. 8.	Zpracování dehtu	200
7.1.	Jatka o celkové projektované kapacitě porážky 50 t denně a více	150
7.2.	Zařízení na úpravu nebo zpracování za účelem výroby potravin, krmiv nebo osiva z převážně rostlinných surovin o celkové projektované kapacitě 50 t hotových výrobků denně a více	200
7.3.	Zařízení na úpravu nebo zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv z převážně živočišných surovin (s výjimkou mléka) o celkové projektované kapacitě 25 t hotových výrobků denně a více	300
7.6.	Udírny s celkovou projektovanou kapacitou na zpracování 1 t výrobků denně a více	150
7.16.	Veterinární asanační zařízení	500
7.18.	Výroba lihu, včetně biolihu, o celkové projektované kapacitě 10 000 hl bezvodého lihu za rok a více	200
8.	Chovy hospodářských zvířat s celkovou projektovanou roční emisí amoniaku 5 t a více	200
9.8.	Aplikace nátěrových hmot, včetně kataforetického nanášení, nespadají-li pod činnosti uvedené pod kódy 9.9. až 9.14., s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více	100
9.19.	Výroba kompozitů za použití kapalných nenasycených polyesterových pryskyřic s obsahem styrenu s celkovou projektovanou spotřebou těkavých organických látek 0,6 t za rok a více	200
9.23.	Zpracování kaučuku nebo výroba pryže s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 5 t za rok a více, nebo o zpracovatelské kapacitě 50 t za rok a více	150
9.24.	Extrakce nebo rafinace rostlinných olejů nebo živočišných tuků	250

Část I. Vymezení kódů a názvů stacionárních zdrojů podle přílohy č. 2a zákona a stanovení minimálních vzdáleností
Minimální vzdálenosti se použijí vůči následujícím plochám s rozdílným způsobem využití podle jednotného standardu územně plánovací dokumentace:
Část II. Plochy vymezené v územním plánu, u kterých se použijí minimální vzdálenosti uvedené v části I

3. Plochy smíšené obytné podle § 20 vyhlášky č. 157/2024 Sb.

4. Plochy městské obytné podle § 32 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 157/2024 Sb.

1. Plochy bydlení podle § 15 vyhlášky č. 157/2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu.

2. Plochy občanského vybavení veřejného a lázeňského podle § 17 odst. 4 písm. b) a e) vyhlášky č. 157/2024 Sb.

Část XII

Přechodná ustanovení
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 28

(4) Údaje souhrnné provozní evidence podle přílohy č. 11 se ohlašují poprvé za rok 2013. Údaje souhrnné provozní evidence za rok 2012 se ohlašují podle dosavadní právní úpravy, a to do 31. března 2013.

(8) Do 31. prosince 2015 se namísto § 9 odst. 1 při kontinuálním měření u spalovacích stacionárních zdrojů, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před nabytím účinnosti této vyhlášky, emisní limit považuje za splněný, jestliže jsou v průběhu kalendářního roku splněny tyto podmínky

a) roční průměr denních průměrných hodnot je nižší než hodnota emisního limitu,

b) 95 % všech půlhodinových průměrných hodnot je nižší než 120 % hodnoty emisního limitu,

c) všechny půlhodinové průměrné hodnoty jsou nižší než dvojnásobek hodnoty emisního limitu a

d) žádná z měsíčních průměrných hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech 48hodinových průměrných hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu; 48hodinovou průměrnou hodnotou se rozumí aritmetický průměr dvou platných po sobě jdoucích denních průměrných hodnot; pro výpočet 48hodinové průměrné hodnoty se použijí denní průměrné hodnoty počínaje 1. lednem a konče 31. prosincem kalendářního roku, přičemž pro výpočet 48hodinové průměrné hodnoty může být každý ze dnů v roce použit pouze jednou; osamocené denní průměry v průběhu roku se pro výpočet 48hodinové průměrné hodnoty nesčítají.

(6) Těkavé organické látky, které jsou klasifikovány jako látky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci a jimž jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F, s výjimkou benzinu, mohou být do 31. května 2015 zároveň označeny větami označujícími specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61. Halogenované těkavé organické látky, jimž jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351, mohou být do 31. května 2015 zároveň označeny větami označujícími specifickou rizikovost R40 nebo R68.

(5) Pro Lepolovy pece a dlouhé rotační pece může krajský úřad do 1. ledna 2016 povolit výjimku z plnění emisních limitů pro oxidy dusíku stanovených v příloze č. 4, pokud emisní limit stanovený v povolení provozu nepřekročí 800 mg.m^-3.

(3) U metod a postupů pro měření emisí uvedených pod body 11. a 12. v části II přílohy č. 1 je akreditace vyžadována od 1. září 2013.

(1) U stacionárních zdrojů, u nichž na základě § 3 nově vzniká nebo se zvyšuje četnost jednorázového měření emisí na měření jedenkrát ročně, se první měření provede nejpozději do 31. prosince 2013.

(2) U stacionárních zdrojů, u nichž bylo v roce 2012 provedeno jednorázové měření emisí podle dosavadní právní úpravy, se toto měření započítává do četnosti měření podle požadavků stanovených v této vyhlášce.

§ 29

(3) Minimální stupně odsíření stanovené v tabulce 2 části IV přílohy č. 2 se pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů mezi 27. listopadem 2002 a 7. lednem 2013 nebo byly uvedeny do provozu mezi 27. listopadem 2003 a 7. lednem 2014, uplatní od 1. ledna 2016. Do 31. prosince 2015 platí pro tyto spalovací stacionární zdroje minimální stupně odsíření stanovené v tabulce 5 části IV přílohy č. 2.

(4) Specifické emisní limity uvedené v tabulkách 2.1.2, 2.2.2 a 2.3.2 části II přílohy č. 2 se u spalovacích stacionárních zdrojů spalujících plynná paliva uplatní od 1. ledna 2020. Do 31. prosince 2019 platí pro tyto spalovací stacionární zdroje emisní limity uvedené v tabulkách 1.1.2, 1.2.2 a 1.3.2 části II přílohy č. 2.

(2) Minimální stupně odsíření stanovené v tabulce 1 části IV přílohy č. 2 se pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, se uplatní od 1. ledna 2016. Do 31. prosince 2015 platí pro tyto spalovací stacionární zdroje minimální stupně odsíření stanovené v tabulce 4 části IV přílohy č. 2.

(1) Specifické emisní limity stanovené v § 14 odst. 1 se uplatní od 1. ledna 2016. Do 31. prosince 2015 platí pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu před tímto datem a byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, specifické emisní limity stanovené v tabulce 3 části I přílohy č. 2 a pro spalovací stacionární zdroje, kterým bylo vydáno první povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů mezi 27. listopadem 2002 a 7. lednem 2013 nebo byly uvedeny do provozu mezi 27. listopadem 2003 a 7. lednem 2014, specifické emisní limity stanovené v tabulce 4 části I přílohy č. 2.

Část XIII

ÚČINNOST

§ 30

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. prosince 2012.

Náležitosti hlášení o plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší a náležitosti časového plánu provádění opatření programu zlepšování kvality ovzduší

Počet řádků tabulky je ilustrativní.
Časový plán bude zpracován ve strojově čitelné tabelární formě.
A. Náležitosti časového plánu provádění opatření programu zlepšování kvality ovzduší podle § 9 odst. 5 zákona
Poznámky:

(1) Kód opatření	(2) Název opatření	(3) Gesce	Způsob provádění opatření			(7) Zdroje financování	(8) Termín splnění
(1) Kód opatření	(2) Název opatření	(3) Gesce	(4) Aktivita	(5) Dílčí kroky	(6) Interní gesce	(7) Zdroje financování	(8) Termín splnění

(1) Kód opatření	(2) Název opatření	(3) Gesce	Způsob provádění opatření			(7) Zdroje financování	(8) Termín splnění	(9) Zhodnocení plnění
(1) Kód opatření	(2) Název opatření	(3) Gesce	(4) Aktivita	(5) Dílčí kroky	(6) Interní gesce	(7) Zdroje financování	(8) Termín splnění	(9) Zhodnocení plnění

Počet řádků tabulky je ilustrativní.
Poznámka:
Hlášení bude zpracováno ve strojově čitelné tabelární formě.
Informace uvedené ve sloupci 9 odpovídají skutečnému stavu plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší v době zpracování hlášení.
Náležitosti hlášení o plnění opatření dle § 9 odst. 4 zákona uvedené ve sloupci 1 až 8 odpovídají údajům uvedeným ve schváleném časovém plánu provádění opatření programu zlepšování kvality ovzduší podle § 9 odst. 5 zákona.
B. Náležitosti hlášení o plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší podle § 9 odst. 4 zákona

C. Vysvětlivky k sloupcům v tabulkách podle bodu 1 a 2

7. Zdroje financování – zdroj financování aktivity nebo dílčího kroku. Může se jednat o pojmenování zdrojů v dispozici gestora, dotační zdroje, o které gestor hodlá požádat poskytovatele dotace, nebo jiný zdroj financování. Pokud je známa konkrétní částka v Kč, je možné ji zde rovněž uvést.

2. Název opatření – úplný název příslušného opatření dle programu zlepšování kvality ovzduší.

9. Zhodnocení plnění – sloupec je uveden v hlášení o plnění opatření programu zlepšování kvality ovzduší dle § 9 odst. 4 zákona. Jedná se o slovní popis, případně číselné vyjádření (např. procentně), stavu plnění aktivit nebo dílčích kroků v době zpracování hlášení. Pokud popis plnění uvádí, že aktivita nebo dílčí krok není splněn, přestože by podle termínu splnění, který byl uveden v časovém plánu dle § 9 odst. 5, splněn být měl, uvádí se rovněž nápravné řešení, které má zajistit, že realizace příslušného opatření programu zlepšování kvality ovzduší nebude ohrožena a imisního limitu nebo cíle snížení expozice bude dosaženo co nejdříve ve smyslu § 9 odst. 4 zákona.

8. Termín splnění – termín, do kdy má být aktivita nebo dílčí krok gestorem nebo interním gestorem splněn. Termín splnění nesmí být v rozporu s rámcovým časovým harmonogramem stanovým pro příslušné opatření v programu zlepšování kvality ovzduší (tzn. pro jednotlivé aktivity nebo dílčí kroky, nesmí mít stanovený pozdější termín splnění než termín, který stanovuje pro příslušné opatření rámcový časový harmonogram programu zlepšování kvality ovzduší). Termín splnění může být uveden jako konkrétní datum (den, měsíc, rok), případně se může jednat o označení pouze měsíce či kvartálu daného roku. V případě aktivit a dílčích kroků, u kterých nelze oprávněně předvídat konkrétní termín splnění, protože se mají plnit po celou dobu realizace opatření programu zlepšování kvality ovzduší nebo se jedná o periodicky se opakující úkony, je možné do tabulky uvést termín plnění „průběžně“.

1. Kód opatření – kódové označení příslušného opatření uvedené v programu zlepšování kvality ovzduší.

6. Interní gesce – Konkrétní útvar nebo funkce, spadající pod působnost gestora, kterému gestor interně přidělil plnění aktivity nebo dílčího kroku. Konkrétní jména a příjmení se neuvádí.

5. Dílčí kroky – dílčí procesní kroky, které musí gestor nebo jím určený interní gestor vykonat k naplnění dané aktivity (může se jednat např.: sběr dat, analýzy, vyhlášení výběrového řízení, technické konzultace apod.). Každý dílčí krok musí být uveden na samostatný řádek a být jasně navázán na příslušnou aktivitu.

4. Aktivita – jednotlivé aktivity (resp. úkony), které je nezbytné gestorem provést pro úspěšné splnění příslušného opatření programu zlepšování kvality ovzduší. U každého opatření programu zlepšování kvality ovzduší bude obvykle nutné vykonat gestorem více aktivit. Aktivitou jsou obvykle míněny větší ucelenější úkony související s daným opatřením např. realizace obchvatu, zavedení nízkoemisní zóny, podpora výměny kotlů v domácnostech apod. Aktivity by měly být řazeny v tabulce chronologicky a měly by jít logicky za sebou tak, jak jsou nezbytné pro splnění příslušného opatření programu zlepšování kvality ovzduší. Každá aktivita musí být uvedena na samostatném řádku a být navázána na příslušné opatření programu zlepšování kvality ovzduší.

3. Gesce – orgán zodpovědný za plnění příslušného opatření určený v programu zlepšování kvality ovzduší.

Struktura řádného a dodatečného poplatkového přiznání

Typ podání¹⁾:
Název správce poplatku²⁾:
Poplatkové přiznání za rok:
1a. Údaje o provozovateli
Identifikační číslo osoby (IČO)³⁾:
Název provozovatele (obchodní firma nebo název nebo příjmení a jméno):
Adresa sídla provozovatele:
1b. Údaje o provozovně⁴⁾
Identifikační číslo provozovny (IČP)⁵⁾:
Územně technická jednotka (ÚTJ)⁶⁾:
Název provozovny:
Adresa zapsaná v registru územní identifikace⁷⁾:
Parcela⁸⁾:
Název kraje⁹⁾:

9) V případě zdroje uvedeného v pokynu 4), který může být provozován na více místech, a který je povolen k provozu pro celé území kraje, se uvede název kraje, pro jehož území vydal krajský úřad povolení provozu.
8) Parcela související s provozem zdroje/zdrojů; nevyplňuje se, pokud je k dispozici adresa evidovaná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Pokyny k výběru parcely určuje provozovatel ISPOP.
7) Adresa evidovaná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí podle vyhlášky č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí.
6) Územně technickou jednotkou (ÚTJ) se rozumí jednotka, která je vymezena jako katastrální území nebo jeho část. Názvy a kódy ÚTJ jsou uvedeny v číselníku, který je součástí statistického metainformačního systému.
5) Identifikační číslo provozovny (IČP) přidělené v ISPOP – označení provozovny, ve které je provozován jeden nebo více stacionárních zdrojů nebo jeden nebo více stacionárních zdrojů s povolením provozu na území kraje.
4) Provozovatel zdroje, který může být provozován na více místech, a který je povolen k provozu pro celé území kraje, sečte pro účely stanovení základu poplatku veškeré emise z tohoto zdroje na území kraje.
3) Identifikační číslo osoby (IČO), bylo-li přiděleno. Fyzické osoby bez IČO vyplní unikátní identifikátor (ID) přidělený v Integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP).
1. Podání poplatku, identifikace provozovatele a provozovny
2) Označení správce poplatku. Místně příslušným správcem poplatku je krajský úřad, na jehož území se nachází stacionární zdroj.
1) Řádné poplatkové přiznání / Dodatečné poplatkové přiznání.
Pokyny:

2. Výpočet poplatku

Rozsah kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně

1. Odborně způsobilá osoba kontroluje údaje podle části A) přílohy č. 18 nejprve u studeného kotle a následně provede provozovatel zatopení a jsou kontrolovány za provozu. Kontrola během zatápění a provozu se neprovádí

I v těchto případech však odborně způsobilá osoba ověřuje, že provozovatel bude postupovat správně.
b) pokud by teplotní podmínky nevedly k zajištění dostatečného tahu.

a) u spalovacích stacionárních zdrojů, které jsou zcela automatizované, a

2. Odborně způsobilá osoba ověřuje, že je provozovatel seznámen s postupem udržování stálého výkonu, regulací výkonu, přikládání a vhodného načasování přikládání a se správným postupem údržby a průběžné kontroly spalovacího stacionárního zdroje.

3. Odborně způsobilá osoba ověří:

c) správnou funkci regulačních a bezpečnostních prvků spalovacího stacionárního zdroje, pokud jsou přítomny, řídicí jednotka, regulátor množství spalovacího vzduchu, havarijní termostat, zařízení proti přetopení, zařízení zabraňující prohoření paliva do násypky.

a) správnou funkci základních konstrukčních prvků zdroje – přívod spalovacího vzduchu, roštová soustava, spalovací komora, zatápěcí klapka, vstupní a čisticí otvory, přívod paliva, vnější izolace,

b) zajištění dostatečného přívodu vzduchu ke spalovacímu zdroji za všech okolností,

4. Odborně způsobilá osoba zjišťuje, jaké palivo je skutečně využíváno, jak je skladováno, zda je splněna maximální vlhkost paliva předepsaná výrobcem zařízení, případně jiné parametry (např. granulometrie). Vlhkost je možné ověřit měřením, případně jiným způsobem.

5. Odborně způsobilá osoba zjišťuje informace o teplovodní soustavě – jak je zajištěna teplota vratné vody, jestli je přítomna akumulační nádoba, jaký je typ soustavy (otevřená/uzavřená).Na základě předložených dokladů o revizi a o kontrole spalinové cesty zjišťuje odborně způsobilá osoba, jak jsou odváděny spaliny a v jakém stavu jsou spalinové cesty, jaké je napojení na spalinové cesty, kdy byla provedena revize spalinových cest, zda jsou spalinové cesty i spalovací zdroj řádně udržovány a čištěny a kdy byla provedena kontrola a čištění spalinových cest i spalovacího zdroje.

6. V návaznosti na uvedený postup stanoví odborně způsobilá osoba výsledek kontroly a soulad s požadavky zákona a s požadavky stanovenými výrobcem zdroje na instalaci a provozováním zdroje.

7. Zjištěný nesoulad s požadavky zákona nebo požadavky stanovenými výrobcem zdroje je uveden do poznámky, pokud není zřejmý z jiných částí dokladu. Uvede se, zda zjištěné porušení požadavků stanovených zákonem nebo výrobcem zdroje má či nemá dopad na znečišťování ovzduší.

8. Odborně způsobilá osoba provozovateli doporučí, jak vhodně spalovací zdroj dále provozovat a poučí ho o správném způsobu zatápění.

9. Závěry kontroly zaznamená odborně způsobilá osoba do dokladu podle části A přílohy. Doplní datum kontroly, podpis odborně způsobilé osoby a podpis provozovatele, že doklad o provedené kontrole převzal. Spolu s dokladem je provozovateli předána také kopie oprávnění odborně způsobilé osoby od výrobce ke kontrole jeho spalovacího zdroje.

Postup prokazování tepelného zpracování odpadu ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně

1. Pro provádění odběru vzorku je třeba, aby byl kontrolující vybaven potřebnými nástroji:

d) zařízení na pořízení fotografií,

a) kovová lopatka na odběr vzorku, bez nátěru, aby nebyl vzorek jakkoli kontaminován,

b) vzorkovnice, kterou je kovová nádoba pro uchování vzorku popela, která musí být hermeticky uzavíratelná a nesmí vnitřní povrchovou úpravou kontaminovat vzorek,

c) potřeby pro úklid po odběru,

e) měřidlo délky pro fotodokumentaci popela v popelníku s měřítkem,

f) ochranné pomůcky,

g) kovový pohrabáč, bude-li se roštovat popel ve spalovacím prostoru zařízení z důvodu nedostatečného množství popela v popelníku, a

h) lepicí štítky pro zapečetění a označení vzorkovnic s odebranými vzorky popela.

2. Postup odběru vzorku popela u provozovatele

d) Kontrolující vyplní „protokol o odběru vzorku popela“, uzavře vzorkovnici a provede zapečetění a označení číslem daného protokolu.

c) Odběr vzorku popela z popelníku je prováděn připravenou lopatkou do vzorkovnice. Buď je proveden odběr veškerého obsahu popelníku, případně je možné provést za účelem získání dalšího popela roštování, nebo je proveden odběr dílčích vzorků rovnoměrně s tím, že popel musí být před odběrem promíchán. Minimální množství odebraného vzorku musí být 0,5 dm³.

b) Provedení vizuální kontroly a fotodokumentace spalovacího stacionárního zdroje, jeho okolí a skladu paliva se zaměřením na zbytky paliva nebo jiné materiály. Fotodokumentace popela s měřítkem.

a) Vzorek se odebírá z popelníku spalovacího stacionárního zdroje u provozovatele, a to kovovou lopatkou do kovové hermeticky uzavíratelné nádoby s povrchem. Kovové povrchy lopatky i vzorkovnice musí zamezit kontaminaci vzorku (ideálně bez nátěru).

Vzorek popela musí být před předáním do laboratoře uchováván v zapečetěné vzorkovnici na suchém místě při teplotě -20 až 40 °C a musí být zabráněno neoprávněné manipulaci s ním a poškození vzorkovnice.
3. Uchování vzorku popela odebraného u provozovatele

Analýzy provádí akreditovaná laboratoř. Předání vzorku vybrané zkušební laboratoři se uskuteční v zapečetěné vzorkovnici a vše bude dokumentováno záznamem na předávacím listu nebo protokolu dle obvyklého postupu zavedeného v příslušné laboratoři.
4. Výběr laboratoře a předání vzorku

5. Zadání pro laboratoř

K prokázání spalování odpadu prostřednictvím analýzy popela je požadováno stanovení koncentrace těchto kovů – Sb, Cu, Pb, Sn, Zn, Ti a chloridů v sušině (tj. v bezvodém stavu) vzorku popela [mg/kg suš.].
b) Požadované analýzy vzorku „B“

a) Rozdělení vzorku popela odebraného u provozovatele

IV. analýza vzorku „B“

I. úprava a homogenizace vzorku popela (drcení na granulometrii < 3,15 mm)

III. archivace vzorku „A“ (archivní vzorek pro případnou potřebu kontrolního orgánu)

II. rozdělení na poloviny (vzorek „A“, vzorek „B“)

c) Požadované metody analýz

Rozklad (mineralizace) vzorku popela pomocí lučavky královské nebo pomocí kyseliny fluorovodíkové (HF).
I. kovy:
AAS – atomová absorpční spektrometrie
Analytické koncovky:
ICP-OES – emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem
ICP-MS – hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem

Příprava vodného výluhu z popela v poměru 1:10 vztaženo na sušinu vzorku popela.
II. chloridy (Cl^-):
Stanovení chloridů ve vodném výluhu pomocí iontové chromatografie (IC) - upřednostněno, případně titračně, spektrofotometricky aj.

Výsledky provedené analýzy vzorku se porovnávají s níže uvedenými limitními hodnotami jednotlivých ukazatelů. Pro zjednodušení navrženo využití barev jako na semaforu. Vyhodnocení výsledků analýzy je prováděno podle druhu spalovaného paliva pro 6 skupin, z nichž má každá skupina níže stanovené limitní hodnoty koncentrace jednotlivých sledovaných látek (ukazatelů) ve vzorku odebraného popela.

Limitní hodnoty ukazatelů [mg/kg suš.]	Pb	Cu	Zn	Cl	Sb	Sn	Ti
biomasa	55	390	3 070	1 690	10	10	1 835
hnědé uhlí	35	300	375	2 015	5	5	x
černé uhlí	75	130	145	1 690	10	10	x
hnědé uhlí + biomasa	55	390	3 070	2 015	10	10	x
černé uhlí + biomasa	75	390	3 070	1 690	10	10	x
nespecifikované palivo	75	390	3 070	2 015	10	10	x

Každá skupina má níže stanovené limitní hodnoty koncentrace jednotlivých sledovaných látek (ukazatelů) ve vzorku popela po spalování paliva:
6. Posouzení výsledků z laboratoře z pohledu identifikace spalování odpadů ve spalovacích zařízeních – stanovení limitních hodnot

f) nespecifikované palivo (např. blíže neurčené směsi biomasy a uhlí)

b) hnědé uhlí a hnědouhelné brikety

c) černé uhlí

d) hnědé uhlí + biomasa (např. směsi biomasy a hnědého uhlí)

e) černé uhlí + biomasa (např. směsi biomasy a černého uhlí)

a) biomasa (např. dřevo, dřevěné brikety, dřevěné pelety)

Kontrolní orgán provede posouzení vzorku popela odebraného u provozovatele spalovacího zařízení (vzorek „B“) dle výše uvedeného postupu. Pokud bude vzorek vyhodnocen jako „zelený“, spalování odpadu nebylo prokázáno, pokud bude vyhodnocen jako „žlutý“, spalování odpadu nebylo prokázáno, nelze ale ani konstatovat, že analýza jednoznačně spalování odpadu vyloučila. Pokud bude vzorek vyhodnocen jako „červený“, bylo prokázáno spalování odpadu.
8. Závěr – vyhodnocení výsledků

7. Výpočet „indexu překročení“ a kritéria hodnocení jednotlivých ukazatelů a laboratorních výsledků
všechny „povolené hodnoty“ (všechny „indexy překročení“ jsou menší nebo rovny 100 %), maximálně jedna „podezřelá hodnota“ (jeden „index překročení“ je větší než 100 % a menší nebo roven 200 %)
dvě a více „podezřelé hodnoty“ (minimálně dva „indexy překročení“ jsou větší než 100 % a menší nebo rovny 200 %) nebo jedna „výrazně překročená hodnota“ (jeden „index překročení“ je větší než 200 %)
Dle výše uvedeného jsou stanoveny tyto typy hodnot:

index překročení [%] = \frac{naměřená koncentrace daného ukazatele [mg/kg suš.]}{limitní hodnota daného ukazatele [mg/kg suš.]} \cdot 100

ČERVENÁ barva = spalování kontaminovaného paliva prokázáno:
Výsledky analýzy vzorku „B“, uvedené v protokolu z laboratoře, budou použity pro výpočet „indexů překročení“ jednotlivých ukazatelů dle následující rovnice a výsledná hodnota bude zaokrouhlena na celé číslo dolů.
ZELENÁ = spalování kontaminovaného paliva nebylo prokázáno
ŽLUTÁ = spalování kontaminovaného paliva nelze prokázat ani vyloučit
dvě a více „výrazně překročené hodnoty“ (minimálně dva „indexy překročení“ jsou větší než 200 %)

c) „podezřelá hodnota“ - „index překročení“ daného ukazatele je větší než 100 % a menší nebo roven 200 %

b) „výrazně překročená hodnota“ - „index překročení“ daného ukazatele je větší než 200 %

a) „povolená hodnota“ – „index překročení“ daného ukazatele je menší nebo roven 100 %