k vyhlášce č. 441/2012 Sb.
Stanovení účinnosti výroby tepelné energie v solárním kolektoru

(1) Účinnost solárního kolektoru
Závislost účinnosti kapalinového solárního kolektoru na definovaných okrajových podmínkách se stanovuje z křivky účinnosti (při kolmém úhlu dopadu slunečního záření) ve tvaru
${\eta }_{\mathrm{sk}}={\eta }_o-a_1.\frac{t_m-t_e}{G}-a_2.\frac{{t_m-t_e}^2}{G}\%$
kde
η_o [-] účinnost solárního kolektoru při nulovém teplotním spádu mezi střední teplotou teplonosné kapaliny t_m a okolím t_e (nulové tepelné ztráty), zjednodušeně označovaná jako optická účinnost
a₁ [W/m²K] lineární součinitel tepelné ztráty kolektoru
a₂ [W/m²K] kvadratický součinitel tepelné ztráty kolektoru
G [W/m²] sluneční ozáření
Tři konstanty křivky účinnosti η_o, a₁, a₂ vztažené k ploše apertury zcela charakterizují účinnost kolektoru v celém rozsahu provozních podmínek.

(2) Účinnost kolektoru
Z křivky účinnosti je možné stanovit pro referenční podmínky:
Hodnoty η_o, a₁, a₂ jsou stanoveny zkouškou tepelného výkonu kolektoru.

a) sluneční ozáření G = W/m²

b) zvolený rozdíl teplot mezi střední teplotou teplonosné kapaliny v kolektoru t_m a venkovním prostředím t_e podle typu kolektoru

c) minimální účinnost kolektoru η_r pro instalace větších výkonů