(1) Psychologická nebo terapeutická odborná pomoc související se svěřením dítěte do péče se zaměřuje zejména na

a) vyrovnání se s traumatem z odloučení dítěte od rodiny,

b) navázání bližšího vztahu mezi svěřeným dítětem, osobou pečující a její rodinou,

c) přípravu dítěte na setkání nebo navázání jiného kontaktu s rodiči blízkými osobami a jeho následné zpracování,

d) zpracování kontaktů a jiných sociálních vztahů se širším sociálním prostředím,

e) péči o dítě s traumatem a dalšími specifickými potřebami,

f) zmírnění poruch citové vazby,

g) zpracování a posilování identity svěřeného dítěte,

h) přechod dítěte z pěstounské péče do původní rodiny nebo do jiného výchovného prostředí.