k vyhlášce č. 480/2012 Sb.
EKOLOGICKÉ VYHODNOCENÍ

Část I
Postup posouzení ekologické proveditelnosti návrhu pro hodnocení variant opatření a optimální varianty v rámci energetického auditu a hodnocení v rámci energetických posudků.
Posouzení ekologické proveditelnosti pro hodnocení variant opatření a optimální varianty v rámci energetického auditu a hodnocení v rámci energetických posudků s výjimkou energetického posudku podle § 9a odst. 1 písm. a) a § 9a odst. 2 písm. a) zákona se provádí na základě změny emisí znečišťujících látek za současného stavu a stavu po realizaci navrhovaných variant. Výpočet emisí znečišťujících látek se provede podle části II. V případě, že dochází k navýšení výroby, provede se posouzení ekologické proveditelnosti na základě změny měrných výrobních emisí znečišťujících látek.
Pro potřeby vypracování energetického posudku podle § 9a odst. 1 písm. a) a § 9a odst. 2 písm. a) zákona se posouzení ekologické proveditelnosti provádí způsobem stanoveným podle jiného právního předpisu upravujícího energetickou náročnost budov.

Část II

Znečišťující látkaNH3VOCCONOxSO2TZLPM2,5
Emisní faktor (kg/MWh)00,002490,086210,567640,841240,036800,02208

3. Pro stanovení množství znečišťujících látek na jednotku vyrobené či uspořené elektrické energie se použijí následující emisní faktory (kg/MWh)

A. Výpočet emisí znečišťujících látek

1. Množství emisí znečišťujících látek (TZL, SO2, NOx, NH3, VOC) se vypočte jako součin měrné výrobní emise a příslušné vztažné veličiny za rok. Měrná výrobní emise se použije z protokolu o jednorázovém měření emisí provedeném autorizovanou osobou podle jiného právního předpisu, ne starším než 3 roky. Nejsou-li dostupné údaje o měrných výrobních emisích, stanoví se množství emisí jako součin aktuálního emisního faktoru zveřejněného pro odpovídající skupinu stacionárních zdrojů ve Věstníku Ministerstva životního prostředí a počtu jednotek příslušné vztažné veličiny za rok. Není-li pro některou znečišťující látku dostupný ani emisní faktor, emise se pro danou znečišťující látku nepočítá. Pokud je hlavním zdrojem energie pro vytápění elektrická energie, určí se množství emisí znečišťujících látek z celkové spotřeby a hodnot uvedených v bodě 3.

2. Z hodnoty emisí TZL se podle poměru částic PM10 a PM2,5 v TZL, specifickém pro každý konkrétní stacionární zdroj podle jeho technologického vybavení, vypočte emise částic PM2,5. Aktuální poměry částic PM10 a PM2,5 v TZL jsou zveřejňovány ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.

ParametrVýchozí stavVarianta IRozdílVarianta IIRozdíl
t/rokt/rokt/rokt/rokt/rok
Tuhé znečišťující látky (TZL)
PM10
PM2,5
SO2
NOx
NH3
VOC
CO2

4. Výpočet ukazatelů energetické proveditelnosti návrhu se provede srovnáním vypočteného množství emisí jednotlivých znečišťujících látek výchozího stavu a navržených variant návrhu na opatření nebo návrhu podle stanovených kritérií. Pokud se posuzuje více variant než dvě, tabulka se příslušně rozšíří, podle počtu variant návrhu

Palivo nebo energiekg/ GJ
pevná palivačerné uhlí tříděné92,4
hnědé uhlí tříděné99,1
jiné pevné palivo94,1
koks107,0
proplástek94,1
kapalná palivatěžký topný olej (s obsahem síry do 1 % hm. v č.) - nízkosirný77,4
jiná kapalná paliva76,6
TOEL73,3
benzín69,2
plynový olej (s obsahem síry do 0,1 % hm. vč.)73,3
plynná palivazemní plyn55,4
koksárenský plyn44,4
propan-butan65,9
vysokopecní plyn240,6
jiné plynné palivo54,7
elektřinaelektřina281
biomasa0

1. Všeobecné emisní faktory oxidu uhličitého

Emisní faktory uhlíku uvádí množství uhlíku, respektive oxidu uhličitého připadajícího na jednotku energie ve spalovaném palivu. Emisní faktory uhlíku jsou definovány buď jako všeobecné nebo místně specifické.
B. Výpočet emisí oxidu uhličitého

Výpočet emisí CO2 ze spalování fosilních paliv se provede podle vzorce (hmotnost paliva) x (výhřevnost paliva) x (emisní faktor uhlíku) x (1 - nedopal)
- doporučené hodnoty pro nedopal jsou 0,02 pro tuhá paliva (kamna 0,05), 0,01 pro kapalná paliva a 0,005 pro plynná paliva.
- kde: emisní faktor uhlíku (kg CO2/GJ výhřevnosti paliva) je stanovený na základě složení místního paliva, které je používáno pro zabezpečení energetických potřeb konkrétního návrhu,
2. Místně specifické emisní faktory oxidu uhličitého