(1) Občanský průkaz je veřejná listina¹), kterou občan prokazuje své jméno, popřípadě jména, příjmení, podobu a státní občanství České republiky²) (dále jen „státní občanství“), jakož i další údaje v ní zapsané podle tohoto zákona.

(2) Občanovi se vydává

a) občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem,

b) občanský průkaz se strojově čitelnými údaji, nebo

c) občanský průkaz bez strojově čitelných údajů.

(3) Občanský průkaz je povinen mít občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Tuto povinnost má i občan, jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena.

(4) Občanský průkaz lze na žádost vydat i občanovi mladšímu 15 let nebo občanovi, který nemá trvalý pobyt na území České republiky.

(5) Občanský průkaz podle § 2 odst. 2 písm. c) lze na žádost vydat také občanovi bezprostředně po nabytí státního občanství udělením²).

(6) Občan, který byl rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům, může mít občanský průkaz jen v případě, že o jeho vydání požádá soudem ustanovený opatrovník³) (dále jen „opatrovník“) nebo jiný zákonný zástupce.

(7) Občanské průkazy uvedené v odstavci 2 písm. a) a b) slouží rovněž k elektronické identifikaci držitele občanského průkazu při komunikaci s informačními systémy veřejné správy (§ 3a).