(2) Při posuzování zdravotní způsobilosti zemřelého dárce orgánů posuzující lékař dále přihlíží k

a) anamnestickým údajům zemřelého dárce,

b) příčině smrti,

c) věku,

d) specifickým nárokům na funkci orgánu určeného k odběru,

e) životaschopnosti orgánu, pokud je to pro jeho klinickou použitelnost nutné, a

f) makroskopickému zhodnocení orgánu během odběru; v případě pochybnosti o vhodnosti odebraného orgánu pro transplantaci na základě makroskopického zhodnocení se provede histologické vyšetření.