Obecná ustanovení pro automatickou výměnu informací

(1) Automatickou výměnou informací se rozumí pravidelné a systematické poskytování předem určených informací ústředním kontaktním orgánem kontaktnímu místu jiného státu, které probíhá v pravidelných obdobích bez předchozí žádosti.

(2) Automatickou výměnou oznamovaných informací se rozumí automatická výměna informací, které správce daně získává od osoby zúčastněné na správě daní, a související úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy podle tohoto zákona, bez ohledu na to, zda jsou získané informace poskytnuty do zahraničí.

(1) Předmětem automatické výměny oznamovaných informací jsou informace oznamované

a) finančními institucemi,

b) nadnárodními skupinami podniků,

c) zprostředkovateli přeshraničních uspořádání,

d) provozovateli platforem.

(2) Předmětem automatické výměny informací jsou také informace

a) podle druhů příjmu a majetku,

b) o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem.

(3) Na základě mezinárodní smlouvy mohou být předmětem automatické výměny informací také informace neuvedené v odstavcích 1 a 2.

(1) Ústřední kontaktní orgán sdělí jednou ročně Evropské komisi statistické informace týkající se automatických výměn informací

a) podle druhů příjmu a majetku,

b) oznamovaných finančními institucemi,

c) oznamovaných nadnárodními skupinami podniků a

d) oznamovaných provozovateli platforem.

(2) Ústřední kontaktní orgán současně se statistickými informacemi podle odstavce 1 poskytne informace o nákladech, přínosech a změnách souvisejících s automatickou výměnou daných informací.

(1) Pokud se při automatické výměně informací podání činí elektronicky, lze jej učinit pouze prostřednictvím informačního systému veřejné správy spravovaného za tímto účelem orgánem Finanční správy České republiky.

(2) Úkon učiněný jiným způsobem než podle odstavce 1 nemá účinky podání učiněného elektronicky. Ustanovení daňového řádu o dodatečném potvrzení úkonu učiněného jiným způsobem se nepoužije.

(3) Formát a strukturu datové zprávy zveřejní ústřední kontaktní orgán způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(1) Správce daně může vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného oznámení, pokud tento daňový subjekt nepodal oznámení, přestože tak byl povinen učinit, nebo pokud správce daně zjistí, že podané oznámení nebo dodatečné oznámení není úplné. K tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne, kdy mu byla výzva doručena. Poslední den této lhůty nesmí nastat po dni, ve kterém skončí povinnost uchovávat doklady.

(2) Ustanovení tohoto zákona upravující oznámení se na dodatečné oznámení použijí obdobně.

(1) Správce daně může vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného ohlášení, pokud tento daňový subjekt nepodal ohlášení, přestože tak byl povinen učinit, nebo pokud správce daně zjistí, že podané ohlášení nebo dodatečné ohlášení není úplné. K tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne, kdy mu byla výzva doručena. Poslední den této lhůty nesmí nastat po dni, ve kterém skončí povinnost uchovávat doklady.

(2) Ustanovení tohoto zákona upravující ohlášení se na dodatečné ohlášení použijí obdobně.