TECHNIKY K OBHOSPODAŘOVÁNÍ STANDARDNÍHO FONDU, SNIŽOVÁNÍ RIZIKA PLYNOUCÍHO Z POUŽITÍ FINANČNÍCH DERIVÁTŮ A MĚŘENÍ RIZIKA
Závazková metoda
Metoda hodnoty v riziku (VaR)

(1) Technikami k obhospodařování standardního fondu jsou pouze repo obchody podle § 31 až 33 a finanční deriváty podle § 12 a 13.

(2) Techniky uvedené v odstavci 1 lze použít jen tehdy, jestliže

a) se vztahují k investičním cenným papírům a k nástrojům peněžního trhu,

b) jsou použity výhradně za účelem efektivního obhospodařování standardního fondu a za účelem

1. snížení rizika souvisejícího s investováním na účet tohoto fondu,

2. snížení nákladů souvisejících s investováním na účet tohoto fondu, nebo

3. získání dodatečného kapitálu nebo dosažení dodatečných výnosů, jestliže je podstupované riziko v souladu s rizikovým profilem tohoto fondu,

c) použitím těchto technik nejsou obcházena pravidla stanovená tímto nařízením a určená statutem tohoto fondu ani investiční strategie tohoto fondu a

d) standardní fond je v každém okamžiku schopen splnit svou povinnost převést peněžní prostředky nebo dodat podkladové aktivum plynoucí z finančního derivátu sjednaného na účet tohoto fondu.

(1) Repo obchod s využitím majetku standardního fondu lze sjednat pouze s přípustnou protistranou, která podléhá dohledu orgánu dohledu státu, ve kterém má sídlo.

(2) Věci, které jsou v rámci repo obchodu předmětem prodeje, nákupu nebo jiného převodu, musí byt dostatečně diverzifikovány. Má se za to, že tyto věci jsou dostatečně diverzifikovány, jsou-li diverzifikovány z hlediska zeměpisných oblastí, hospodářských odvětví a, jde-li o cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry, též jejich emitentů. Platí, že věci jsou diverzifikovány z hlediska emitentů, netvoří-li cenné papíry a zaknihované cenné papíry vydané jedním emitentem více než 20 % čisté hodnoty aktiv standardního fondu.

(3) Odstavec 2 se nepoužije pro cenné papíry a zaknihované cenné papíry vydané jedním emitentem, vydal-li tyto cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry nebo převzal-li za ně záruku stát, územní samosprávný celek členského státu, nebo mezinárodní finanční organizace, jejímž členem je jeden nebo více členských států, jestliže

a) je to uvedeno ve statutu standardního fondu,

b) je ve statutu standardního fondu výslovně uveden stát, územní samosprávný celek členského státu nebo mezinárodní finanční organizace, ve vztahu k němuž může dojít k překročení limitu 20 % čisté hodnoty aktiv standardního fondu,

c) jsou v majetku standardního fondu v každém okamžiku cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry z nejméně 6 různých emisí a

d) cenné papíry a zaknihované cenné papíry z jedné emise netvoří více než 30 % čisté hodnoty aktiv tohoto fondu.

(1) Repo lze s využitím majetku standardního fondu sjednat jen tehdy, lze-li závazek z něj vypovědět bez výpovědní doby nebo s výpovědní dobou kratší než 7 dní.

(2) Za peněžní prostředky získané z repa lze nabýt pouze věc uvedenou v § 15 nebo vysoce kvalitní dluhopis.

(3) Peněžní prostředky získané z repa lze využít ke sjednání reverzního repa, jehož jinou smluvní stranou je osoba uvedená v § 72 odst. 2 zákona o investičních společnostech a investičních fondech a ze kterého lze závazek vypovědět bez výpovědní doby.

(4) Používá-li toto nařízení pojem „repo“, aniž se jedná o pojem „repo obchod“, rozumí se jím prodej nebo jiný převod věci se současně sjednanou zpětnou koupí nebo jiným zpětným převodem.

(1) Reverzní repo lze s využitím majetku standardního fondu sjednat jen tehdy, lze-li závazek z něj vypovědět bez výpovědní doby nebo s výpovědní dobou kratší než 7 dní nebo lze-li peněžní prostředky, které jsou předmětem reverzního repa, kdykoli získat zpět, a to včetně výnosů, popřípadě v tržní hodnotě (mark-to-market), je-li pro oceňování tohoto reverzního repa používána tržní hodnota.

(2) Věci, které jsou předmětem reverzního repa,

a) musí být vysoce likvidní, vysoce kvalitní a, nejde-li o cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry přijatelné jako finanční kolaterál pro měnové operace České národní banky na domácím peněžním trhu, musí být přijaty k obchodování na některém z trhů uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) bodě 1,

b) musí být oceňovány každý pracovní den a nesmí být vysoce volatilní, ledaže je jejich hodnota při oceňování přiměřeně snížena (haircut),

c) nesmí být vydány osobou, která není nezávislá na jiné smluvní straně, a

d) musí být v majetku standardního fondu nebo v opatrování osoby, která je nezávislá na jiné smluvní straně.

(3) Věci, které jsou předmětem reverzního repa, nelze po dobu trvání reverzního repa zatížit absolutním majetkovým právem nebo převést na jinou osobu, nejde-li o zpětný prodej nebo jiný zpětný převod na jinou smluvní stranu.

(4) Používá-li toto nařízení pojem „reverzní repo“, rozumí se jím koupě nebo jiný převod věci se současně sjednaným zpětným prodejem nebo jiným zpětným převodem.

(1) Výpočet celkové expozice standardního fondu se provádí

a) závazkovou metodou,

b) metodou hodnoty v riziku, nebo

c) jinou pokročilou metodou měření rizik.

(2) Při výpočtu celkové expozice standardního fondu se zohlední

a) současná hodnota podkladových aktiv derivátů,

b) riziko protistrany ve vztahu k osobě, s níž jsou deriváty sjednávány,

c) předpokládané budoucí pohyby trhu,

d) doba, za jakou je možné pozice fondu vztahující se k derivátům uzavřít, a

e) techniky k obhospodařování uvedené v § 30, využívají-li pákový efekt nebo vedou-li ke zvýšení expozice fondu ve vztahu k tržnímu riziku.

(3) Obhospodařovatel standardního fondu zajistí, aby zvolená metoda výpočtu celkové expozice byla vhodná vzhledem k uplatňované investiční strategii fondu, typům a složitosti použitých derivátů a podílu derivátů v majetku tohoto fondu.

(4) Výpočet celkové expozice standardního fondu se provádí alespoň jedenkrát denně.

(1) U každého derivátu, včetně derivátu obsaženého v investičním cenném papíru nebo nástroji peněžního trhu, se určí dlouhá podkladová aktiva a krátká podkladová aktiva. Dlouhá podkladová aktiva derivátů se oceňují kladnými reálnými hodnotami a krátká podkladová aktiva derivátů se oceňují zápornými reálnými hodnotami vyjádřenými v korunách českých.

(2) Dlouhá podkladová aktiva a krátká podkladová aktiva derivátů lze kompenzovat, mají-li tato aktiva tytéž parametry nebo jsou-li silně korelovaná.

(3) Platí, že podkladová aktiva mají tytéž parametry, jestliže

a) jsou závazky vůči téže osobě, vázané na tytéž podmínky podřízenosti, a peněžní toky v téže měně, výši a splatnosti, jde-li o dluhopisy, a

b) je vydal týž emitent, jsou s toutéž podřízeností a v téže měně a výši, jde-li o akcie.

(4) Platí, že podkladová aktiva jsou silně korelovaná, existuje-li mezi denními změnami reálné hodnoty jednoho nástroje a denními změnami reálné hodnoty jiného nástroje korelace alespoň ve výši 0,95 pro časové období v délce nejméně 12 měsíců bezprostředně předcházejících dni výpočtu celkové expozice.

(5) Krátká podkladová aktiva derivátů lze kompenzovat s využitím investičních nástrojů, do kterých fond investoval, jde-li o investiční cenné papíry, nástroje peněžního trhu, nebo cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry vydávané fondem kolektivního investování nebo srovnatelným zahraničním investičním fondem.

(6) Expozice vztahující se k derivátům se rovná součtu absolutních hodnot zbývajících krátkých podkladových aktiv.

a) expozice řídícího fondu vztahující se k derivátům odpovídající podílu na cenných papírech nebo zaknihovaných cenných papírech vydávaných tímto řídícím fondem, které jsou v majetku tohoto podřízeného fondu, nebo

b) maximální míry expozice vztahující se k derivátům, které smí řídící fond podle svého statutu nebo srovnatelného dokumentu dosahovat, odpovídající podílu na cenných papírech nebo zaknihovaných cenných papírech vydávaných tímto řídícím fondem, které jsou v majetku tohoto podřízeného fondu.

(1) Metoda hodnoty v riziku je založena na modelu relativní rizikové hodnoty nebo na modelu absolutní rizikové hodnoty a použije se na všechny investiční nástroje standardního fondu včetně derivátů.

(2) Model relativní rizikové hodnoty nelze použít, mění-li se rizikový profil standardního fondu často nebo není-li pro něj možné najít referenční portfolio.

(3) Model relativní rizikové hodnoty a model absolutní rizikové hodnoty musí splňovat tyto požadavky:

a) riziková hodnota je počítána denně,

b) pro výpočet rizikové hodnoty je používán jednostranný konfidenční interval na hladině spolehlivosti 99 %,

c) pro výpočet rizikové hodnoty je obdobím držení nástrojů 1 měsíc; rizikovou hodnotu vypočítanou za kratší období držení lze použít, koriguje-li se taková riziková hodnota na ekvivalent 1 měsíce pomocí druhé odmocniny poměru období,

d) efektivní historické období pozorování pro výpočet rizikové hodnoty je alespoň 1 rok; použití údajů za kratší období je přípustné, došlo-li ke značnému zvýšení cenové volatility,

e) datové soubory se obnovují alespoň jednou za 3 měsíce,

f) model je založen na maticích variance-kovariance, na historických simulacích nebo na simulacích Monte Carlo,

g) u úrokového rizika se zohledňují rizikové faktory odpovídající úrokovým mírám v každé měně s tím, že konstrukce výnosové křivky vychází ze všeobecně uznávaných metod a výnosová křivka je rozčleněna na alespoň 6 časových pásem,

h) u akciového rizika zohledňuje rizikové faktory odpovídající každému trhu uvedenému v § 3 odst. 1 písm. a), na němž obchodované akcie má standardní fond ve svém majetku,

i) u měnového rizika zohledňuje rizikové faktory odpovídající investičním nástrojům a pohledávkám na výplatu peněžních prostředků z účtu v jednotlivých cizích měnách,

j) model zohledňuje případné specifické riziko a

k) model obsahuje zpětné testování a stresové testování.

(1) Zpětné testování poskytuje pro každý pracovní den srovnání výpočtu jednodenní rizikové hodnoty určené na základě pozic ke konci pracovního dne s hodnotou majetku následujícího pracovního dne.

(2) Zpětné testování se provádí na základě skutečných nebo hypotetických změn hodnoty majetku.

(3) Skutečné změny hodnoty majetku jsou založeny na skutečných pozicích fondu a hypotetické změny hodnoty majetku jsou založeny na nezměněných pozicích fondu.

(1) Stresové testování se provádí alespoň jednou měsíčně.

(2) Stresové testování slouží k identifikaci událostí a vlivů, které mají nebo mohou mít značný dopad na standardní fond.

(3) Stresové scénáře berou v úvahu faktory, které mohou mít za následek značné ztráty standardního fondu nebo mohou značně ztížit řízení rizik.

(4) Stresové scénáře zahrnují události s nízkou pravděpodobností výskytu ve všech hlavních druzích rizik.

(1) U modelu relativní rizikové hodnoty se provádí výpočet rizikové hodnoty standardního fondu a referenčního portfolia.

(2) Rizikový profil referenčního portfolia musí být v souladu s investiční strategií, rizikovým profilem a investičními limity standardního fondu.

(3) Proces výběru a sledování vhodnosti skladby referenčního portfolia je součástí systému řízení rizik obhospodařovatele standardního fondu.

(4) Referenční portfolio nesmí využívat pákový efekt ani obsahovat finanční deriváty, včetně derivátů obsažených v investičním cenném papíru nebo v nástroji peněžního trhu, kromě případů, kdy

a) standardní fond používá strategii dlouhých a krátkých pozic; potom může používat referenční portfolio obsahující finanční deriváty s krátkými podkladovými aktivy, nebo

b) se standardní fond zajišťuje proti měnovému riziku; potom může používat referenční portfolio obsahující měnový derivát, který má znaky zajišťovacího derivátu podle mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie²⁰).

(5) Měnovým derivátem se pro účely tohoto nařízení rozumí derivát, jehož podkladovým aktivem je měnový kurz nebo měna.

(1) Provádí-li se výpočet celkové expozice standardního fondu závazkovou metodou, nesmí expozice vztahující se k finančním derivátům přesáhnout v žádném okamžiku 100 % čisté hodnoty aktiv tohoto fondu; je-li limit překročen v důsledku změn reálných hodnot, upraví se pozice tohoto fondu ve vztahu k finančním derivátům bez zbytečného odkladu tak, aby expozice vztahující se k finančním derivátům vyhovovala limitu.

(2) Provádí-li se výpočet celkové expozice standardního fondu na základě modelu absolutní rizikové hodnoty, nesmí být hodnota v riziku větší než 20 % čisté hodnoty aktiv standardního fondu.

(3) Provádí-li se výpočet celkové expozice standardního fondu na základě modelu relativní rizikové hodnoty, nesmí být hodnota v riziku větší než dvojnásobek rizikové hodnoty referenčního portfolia.