(1) Užívání české podoby cizojazyčného jména nevyžaduje povolení.
(2) Občan, který chce užívat českou podobu cizojazyčného jména, popřípadě jmen, oznámí tuto skutečnost matričnímu úřadu, v jehož knize narození je jméno, popřípadě jména, zapsáno, není-li to v rozporu s tímto zákonem. V případě pochybnosti, zda jde o českou podobu jména, je oznamovatel povinen předložit vyjádření znalce6). Toto oznámení lze učinit pouze jednou a nelze je vzít zpět.