25. Krajský soud proto shrnul, že sankce musí být přiměřená nejen ve vztahu k objektivní a subjektivní stránce jiného správního deliktu (k závažnosti správního deliktu, způsobu jeho spáchání, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán), ale též ve vztahu k osobě delikventa a jeho poměrům. Stanovení dolní sazby pokuty zákonodárcem přitom správní uvážení příslušného orgánu omezuje, což může ve svém důsledku znamenat překážku pro zohlednění nejen faktické závažnosti konkrétního protiprávního jednání, ale i ekonomické situace delikventa. Ve světle citované judikatury Ústavního soudu je přitom nutno dospět k závěru, že se správní orgán dopustí neústavního zásahu do vlastnického práva delikventa tehdy, pokud mu uloží likvidační pokutu, protože tím zmaří samotnou podstatu jeho majetku. Správní orgány tedy musí při určení výše pokuty vždy přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům delikventa, aby se vyhnuly uložení likvidační pokuty, tj. pokuty, která by byla způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, příp. přivodit situaci, že by se v důsledku takové pokuty stalo v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti na dlouhou dobu splácení této pokuty s reálným rizikem, že se sám nebo i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží. Aby však mohl správní orgán dostát své povinnosti a neuložit takovou likvidační pokutu, musí mít možnost majetkové poměry delikventa zhodnotit. S ohledem na shora uvedené krajský soud navrhl předmětnou pasáž zákona o zaměstnanosti zrušit.